Manželé, kteří vzkřísili prales

Dnes pětasedmdesátiletý dokumentární fotograf Sebastião Salgado je proslulý po celém světě, jeho fotografie jsou dobře známé i v České republice. Na konci devadesátých let se Salgado vrátil domů poté, co ve Rwandě dokumentoval hrůzy občanské války. Byl naprosto psychicky zničen. Rodiče mu nabídli, aby s Lélií převzal rodinnou farmu, na které vyrůstal.

Salgado se domníval, že život v místech, na které měl ty nejkrásnější dětské vzpomínky, mu pomůže zahnat děsivé obrazy, kterých byl svědkem ve válkou zničené Africe. Jenže po návratu zjistil, že malebná krajina v údolí Rio Doce, do které se chtěl, vrátit už neexistuje. Místo toho ho přivítaly holé a vyprahlé kopce.

„Země byla nemocná stejně, jako jsem byl já – všechno bylo zničené. Stromy rostly jenom na půl procentu půdy,“ uvedl v roce 2015 fotograf v rozhovoru pro britský Guardian.

Stejně jako řada jiných farmářů v Brazílii, i Salgadův otec farmařil od čtyřicátých let na farmě, nejlépe, jak tehdy uměl. Kácel dřevo, které prodával a sázel africkou trávu, na které pásl dobytek. Ekologická rovnováha byla narušena a z údolí se stala pustina neschopná udržet jakýkoliv větší život.

Byla to Salgadova manželka Lélia, která navrhla, že by se manželé mohli pokusit přivést zničenou zemi zpět k životu. „Bylo to zkrátka přirozené, instinktivní. Farma byl příšerný dar, tolik zničené země. Tak proč ji znovu neosázet?“ uvedla Lélia.

V září 1998 tak Salgado pozval na farmu lesního inženýra, který pracoval na zalesňovacích programech pro jednu z největších těžebních společností na světě jménem Vale. Činnost společnosti se rozhodně nedá nazvat ekologickou, podle tehdejších zákonů se ale právě proto měla podílet na zalesňování a Renato de Jesus se o tyto programy staral.

Salgado od počátku věděl, že nemá cenu se vymezovat proti těm, kteří krajinu ničí, ale že by bylo dobré je získat na svou stranu. „Nejsme radikálové a potřebujeme každého: firmy, vlády, starosty. Prostě všechny,“ říkal tehdy. De Jesus si pozemky na farmě důkladně prohlédl.

„Půda je naprosto zničená,“ řekl Salgadovi,“ to ale neznamená, že tahle oblast nejde obnovit. Bude to ale hodně stát.“ Světoznámý fotograf měl naštěstí řadu dveří otevřených a naslouchala mu řada vlivných osob a organizací. Vzal si proto na starost shánění peněz. V září roku 1998 manželé založili organizaci Instituto Terra, která měla za cíl zalesnit více než 700 hektarů země.

Manželé s Renatem najali několik desítek pracovníků, kteří měli jediný úkol. Vymýtit z pozemku invazivní africké trávy. Salgado zatím cestoval po světě, navštěvoval organizace a politiky a snažil se vybrat co nejvíce peněz. Za ně se mu povedlo zajistit na 100 tisíc prvních sazenic.

První fáze zahrnovala vysazení několika místních druhů fíkovníků, stromů Schizolobium a dalších rostlin, které rostou rychle a umírají rychle. Cílem bylo vrátit díky umírajícím rostlinám půdě ztracené živiny a zajistit co nejrychleji životní prostor pro drobné ptactvo a hmyz. Po pěti až deseti letech měla být příroda schopná postarat se sama o sebe.

Kopce v okolí formě už zase překypují životem.

„Je to jako vychovávat dítě,“ vysvětloval tehdy Salgado. „Musíte ho naučit chodit, musíte ho naučit mluvit a pak může začít chodit do školy a učit se samo,“ uvedl s nadsázkou fotograf pro Smithsonian Magazine.

Jenže nic nešlo tak hladce, jak si fotograf vysnil. Z první výsadby nevzešly celé tři pětiny sazenic. Zničený Salgado se snažil udržet při životě alespoň zbývajících 40 tisíc. Další rok manželé ztratili už pouze 20 procent zasazených rostlin, v průběhu let se počet podařilo srazit na přijatelných 10 procent.

V roce 2002 bylo rostlin tolik, že si v údolí mohli Salgadovi založit vlastní lesní školku. Jenže přesto, že byl Salgado známou osobností a vybírání peněz pro něj bylo lehčí než pro ostatní, finance začaly docházet. Několikrát manželé stáli na pokraji krachu.

O tři roky později Salgado dokonce vydražil fotoaparát Leica M7, který dostal přímo od firmy. Storj vyrobený u příležitosti padesátiletého výročí vzniku světoznámé fotografické firmy vynesl v aukci 107 500 dolarů (téměř 2,5 milionů korun) a Salgado za utržené peníze nakoupil dalších rostliny. „Tak malý foťák a my za něj mohli zasadit 30 tisíc stromů,“ rozplýval se Salgado.

Deset let čekal slavný fotograf na to, až se krajina začne podobat té, kterou si pamatoval z dob svého dětství. Tehdy se zalesněná oblast rozprostírala zhruba na polovině pozemků okolo farmy. Během té doby musel čelit mnoha neúspěchům a finančím problémům. Našel ale zase touhu fotit svět kolem sebe.

O dalších deset let později, v roce 2019, pokrývá více než sedm set hektarů v údolí u Rio Doce husté stromoví, všude bzučí hmyz a zpívají ptáci. Stromy jsou schopny zachytit zhruba 60 procent dešťové vody, která by jinak nenávratně odtekla pryč.

Salgadovým farma a okolí už nepatří. Stala se z ní rezervace, kterou spravuje organizace Instituto Terra. Území, které dokázali manželé přivést zpět k životu není v kontextu kácení amazonského pralesa příliš velké. Je však více než skvělou ukázkou toho, že záchrana planety nemusí být ztracenou věcí.