Článek
Pro mnoho pravoslavných v převážně muslimském Tatarstánu, ruské republiky na soutoku Volhy a Kamy, je návštěva kostela obtížnou záležitostí. Nejbližší pravoslavný kostel je často velice vzdálený a oni ho nemohou navštěvovat, tak často, jak by si přáli.
Kněz Andrej Strebkov se rozhodl vyjít jim vstříc, a když nemohou věřící do kostela, musí přijít kostel za nimi. „V minulosti jsem cestoval se stanem. Byl to velký stan, ale během vichrů a dešťů, to bylo velmi nepraktické,“ sdělil agentuře AP Strebkov.
„Jednou, když jsem seděl v obyčejném autobuse, jsem si uvědomil, že je dostatečně velký a stačilo by pouze vyndat sedadla,“ vysvětlil, jak se zrodil nápad na pojízdný kostel. Nyní objíždí vzdálené vesnice a věřící si jeho služby nemohou vynachválit.
Vnitřek autobusu je patřičně vyzdoben, nechybí mu ani nezbytná kostelní věžička, kterou Strebkov přidělává pokaždé, když dorazí na místo. „Samozřejmě bych rád sloužil někde v kostele, odpočíval a nebyl stále na cestách. Jenže vnitřní hlas mi říká, že je to potřeba, a tak jezdím,“ řekl kněz.
Přenosné svatostánky měli podle Bible už staří Židé
Lidé ve vesnicích jeho služby oceňují a neustále jich přibývá. Že konají bohoslužby v autobuse, jim nevadí. „Všichni věříme v Boha. Jakmile je uvnitř kněz, je to požehnané,“ vysvětlila jedna z vesničanek Anna Butakovová.
Strebkov, který se jednou s autobusem vydal i na pouť do 830 kilometrů vzdálené Moskvy, dodává, že na pojízdných kostelech vlastně není nic nového. V Bibli je popsáno, jak si Židé při přechodu Sinajské pouště nesli přenosný chrám.