Článek
Mocný kus kamene stojí špičkou na druhém, zatímco ten je podpírán oválným kamínkem. Celá struktura vypadá, jako by měla každou chvíli spadnout. Tyto kameny však dokáží stát i celé týdny, a to bez pomoci lepidla či drátů.
Rudolf „Waypa“ Novák je jedním z mála lidí, kteří se v Česku koníčku vyvažování kamenů věnují. Jeho dočasná umělecká díla jsou nejčastěji k vidění kolem řek v okolí Trutnova, odkud pochází.
„Nejsou v tom žádná kouzla, není třeba žádné navrtávání a pomůcky. Opravdu se jedná jen o kameny, o jejich tvar a pórovitost. Každá dírka nebo skulinka může sloužit jako stativ pro další kámen. Každý kámen drží na druhém na třech opěrných bodech. Ty od sebe mohou být vzdáleny centimetr, nebo milimetr,“ popsal Novinkám Novák .
Meditace u řeky
Často začíná od svrchu. „Většinou jako první hledám nejvrchnější kámen, nějaký, který je zvláštní svým tvarem a který bude efektní na špičce,“ dodal. Vybalancovat jednu kamennou „sochu“ mu pak trvá půl hodiny až hodinu.
Pro samotnou tvorbu musí mít člověk hlavně trpělivost. „Proces stavění je taková meditace, čas neexistuje a vše jde pryč z hlavy, takže i pojem o čase,“ vysvětlil Novák s tím, že rád tvoří u řeky, která k meditaci přímo vybízí.
Sám se ke kamenům dostal přes Michaela Graba, umělce původem z Kanady. Ten dotáhl balancování k dokonalost a dnes je schopen se tím i uživit. „Na internetu jsem našel nějakou jeho fotku a nevěřil jsem, že to může takhle stát. Myslel jsem si, že je to photoshop. Bylo to nádherný,“ popsal Novák.
Nyní se už zkušený „balancer” snaží se své zkušenosti snaží předávat dál. Spolu s dalšími pořádá několikrát ročně workshopy pro zájemce, kde se mohou technice balancování naučit.
„Zvládnou to dospělí lidé, děti. A i starší, i když se jim třeba klepou ruce, tak to dají,“ vysvětlil. Nakonec přiznává, že i trpělivosti a citu, který je také velmi důležitý, se dá postupně naučit. „Začnete stavět, najednou se soustředíte jen na jednu věc a vše ostatní jde pryč,“ dodal.