Článek
Mezi měkké dovednosti patří jednak ty komunikační, ale i řešení konfliktů, vyjednávání, ochota učit se novým věcem, adaptace na změny, samostatnost, zvládání zátěže a orientace v informacích.
Soft skills zároveň pomáhají lépe získávat a dále rozvíjet takzvané tvrdé dovednosti (hard skills). To jsou odborné znalosti jako například matematika, ekonomie, cizí jazyk, práce s počítačovými technologiemi, účetnictví nebo řízení auta.
Odborníci potvrzují, že investice do rozvoje měkkých dovedností se bohatě vrátí.
Už děti by se dle expertů měly učit chápat emoce, měly by zvyšovat svoji emoční inteligenci (EQ), schopnost komunikace a sebereflexe. Dospělým pomáhají s rozvojem těchto schopností zaměstnavatelé. Manažeři mohou z vlastní vůle chodit na kurzy ke koučům a psychologům. Zkušenosti potvrzují, že investice do rozvoje měkkých dovedností se rozhodně vrátí.
Chápat souvislosti
„Soft skills nejsou závislé na konkrétním oboru, jde o komplexní schopnosti člověka, jež lze následně uplatnit v jakémkoli odvětví,“ vysvětlila psycholožka a koučka Alexandra Hrouzková.
Pokud se totiž člověk neumí domluvit se spolupracovníky, může být sice výborným odborníkem ve svém oboru, ale v očích zaměstnavatele asi nebude tím nejlepším. Ideální je, když někdo umí lépe komunikovat, má vyšší kvocient EQ a celkově se lépe orientuje v mezilidských vztazích.
To, na čem se pracuje, může být sice založeno na originální myšlence, ale bez pochopení okolních souvislostí se autor jen těžko dobere úspěchu.
„Můžete například vytvořit podle vás skvělou aktivitu pro děti, která je ale vůbec nebude bavit. Bez rozvinutých měkkých dovedností nikdy ani nepochopíte proč,“ zmínila příklad z praxe Lucie Pivoňková, ředitelka vzdělávání školky Bambíno a základní školy Square v Praze, které si zvolily výuku měkkých dovedností jako jeden z pilířů rozvoje dětí i učitelů.
Metody, jak správně rozvíjet soft skills, jsou různé. Existuje vysoce individuální přístup, kdy člověk spolupracuje s psychologem, koučem či mentorem. Některá pracoviště mají interní školitele a trenéry, kteří se věnují konkrétním potřebám zaměstnanců.
„Pracuji převážně s individuální klientelou, tomu přizpůsobuji postup a metody. Moji klienti jsou vysoce motivovaní, mají zájem na svém rozvoji, a tudíž se změny objevují záhy a jsou viditelné,“ popsala Hrouzková.
„Řeší-li člověk určité potíže, je kromě věcné podstaty problému vždy třeba kultivovat i cestu vedoucí k řešení. Ta ve většině případů zahrnuje využití některé z měkkých dovedností,“ doplnila.
Citlivý přístup u dětí
Pro děti je dobré seznamovat se s vybranými měkkými dovednostmi již od útlého věku. „Samozřejmě přiměřeně věku dítěte a stupni jeho kognitivního a emocionálního vývoje, tedy tak, aby dítě tomu, co se učí, rozumělo a dokázalo to účinně použít,“ zdůraznila Hrouzková.
S tím souhlasí i Pivoňková. „U dětí je potřeba rozvíjet soft skills velmi citlivě a adekvátně jejich věku a individuálním schopnostem. Ve školce začínáme tím, že je motivujeme, aby byly samostatné v komunikaci se svými vrstevníky i v řešení konfliktů, k nimž mezi dětmi dochází. Podporujeme je v tom, aby si uměly říct o pomoc, pokud ji potřebují, a aby vyjádřily svůj názor,“ uvedla.
I záškoláci mohou jít „do trháku“
U dospělých závisí rozvoj měkkých dovedností na jejich dobrovolnosti a chuti. Dle Hrouzkové vždy záleží na požadavcích oboru, ve kterém chce člověk uspět, a na konkrétních dovednostech, kterými jedinec disponuje. „Nemusí to souviset s tím, jaké známky měl člověk v různých předmětech ve škole,“ poznamenala.
Pravdivost jejích slov dokládá i Pivoňková – její společník ve firmě nepatřil ve škole k premiantům, škola ho nebavila. Dnes je však úspěšným podnikatelem.
„Rozhodně lze říci, že některé své spolužáky premianty trumfl,“ uzavřela s tím, že dítě třeba nemusí ze školy nosit jedničky s hvězdičkou, ale díky zvládnutí měkkých dovedností bude úspěšné v práci.
