Článek
| Zajímalo by mě, zda je možné nařídit práci v nepřetržitém režimu v systému 6 pracovních dnů a 2 dny volna. Tento systém je v naší továrně zaveden už několik let. Pokud si zaměstnanec chce vzít o víkendu volno, musí čerpat dovolenou. Není to v rozporu se zákoníkem práce? |
Nepřetržitý odpočinek v týdnu
Pracovní dobu a jednotlivé směny rozvrhuje zaměstnavatel. Při rozvrhování směn však nemůže postupovat zcela libovolně. Kromě odpočinku mezi směnami musí být alespoň jednou v týdnu zaměstnanci umožněn delší odpočinek, tzv. nepřetržitý odpočinek v týdnu.
Nepřetržitý odpočinek v týdnu musí být zaměstnanci poskytnut alespoň v délce 35 hodin (mladistvému v délce 48 hodin). Týdnem se rozumí 7 po sobě jdoucích dnů, nemusí se tedy nutně jednat o kalendářní týden od pondělí do neděle, ale může to být i týden od středy do úterý.
V některých případech (např. v nepřetržitém provozu, při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby, při práci přesčas, v zemědělství atd.) je možné odpočinek zkrátit až na 24 hodin. Ovšem za období 2 týdnů musí činit délka odpočinku alespoň 70 hodin. Při zkrácení odpočinku na 24 hodin v jednom týdnu proto musí nepřetržitý odpočinek v druhém týdnu trvat minimálně 46 hodin.
Čerpání dovolené
Jestliže chce zaměstnanec volno v den, na který mu zaměstnavatel rozvrhl směnu, může se se zaměstnavatelem domluvit na čerpání dovolené. O čerpání dovolené však rozhoduje zaměstnavatel (až na výjimky, kdy toto právo náleží zaměstnanci). Zaměstnavatel proto není povinen žádosti zaměstnance vyhovět.
Naopak pokud chce zaměstnavatel, aby zaměstnanec čerpal dovolenou, musí ji zaměstnanci nařídit alespoň 14 dní předem (pokud si nesjednali kratší dobu). S nařízením dovolené v kratším čase musí zaměstnanec souhlasit. Zaměstnanec má navíc alespoň jedenkrát za rok nárok na čerpání dovolené nejméně 2 týdny vcelku, pokud se nedomluví se zaměstnavatelem jinak.
Zaměstnavatel však nemůže zaměstnancům dovolenou nařizovat, jak se mu zlíbí, ale musí dodržet pravidla podle zákoníku práce – měl by přihlédnout nejen ke svým provozním potřebám, ale také k oprávněným zájmům zaměstnance (například k péči o děti během letních prázdnin).
Pokud nedochází k čerpání dovolené a zaměstnavatel nemá pro zaměstnance práci, jednalo by se o překážky v práci na straně zaměstnavatele, za které náleží zaměstnanci náhrada mzdy ve výši jeho průměrného výdělku.
Shrnutí případu
Vámi popsané rozvržení pracovní doby (6 dnů práce a 2 dny volna) je v zásadě možné, pokud je vždy dodržen nepřetržitý odpočinek v týdnu – alespoň 35 hodin, resp. 24 hodin v jednom týdnu a celkem 70 hodin za dva týdny. Volno o víkendech, na které je standardně rozvržena směna, je poté možné řešit čerpáním dovolené.
Ani tento postup není v rozporu se zákoníkem práce, který zaměstnanci volno o víkendu nezaručuje.
Odpovídali Michal Peškar a David Smolař z advokátní kanceláře Randl Partners, člen Ius Laboris
