Článek
| V práci musíme nosit obuv, ve které není možné vydržet osmihodinovou směnu. Co s tím mám udělat? Je zaměstnavatel povinen mi ji vyměnit? A může po mně požadovat, abych si tuto „náhradní“ obuv koupila sama na své náklady? |
Není obuv jako obuv
V prvé řadě je třeba definovat, o jakou povinně nošenou obuv se jedná. Existují totiž rozdílné důvody, proč může zaměstnavatel nošení určité obuvi vyžadovat. Jednak může jít o hledisko spíše estetické, kdy po vás může být v práci požadováno dodržení určitého „dress codu“ (např. na recepci či v bance).
V takovém případě se ale dá rozumně předpokládat, že vhodné oblečení naleznete ve svém šatníku a žádný nárok na uhrazení nákladů za pořízení vhodného oblečení a obuvi vám tudíž nevznikne.
Druhým důvodem je potom bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců při práci (BOZP). V tomto ohledu je zaměstnavatel povinen odstranit nebo alespoň omezit veškerá bezpečnostní rizika na pracovišti. V situacích, kdy je to nemožné, pak musí poskytnout svým zaměstnancům tzv. ochranné pracovní prostředky, mezi které patří i pracovní obuv.
Vlastnosti pracovní obuvi
Nejdůležitějším kritériem je samozřejmě splnění bezpečnostních hledisek. Každý typ práce totiž vyžaduje rozdílnou ochranu: jednou tak bude muset být pracovní obuv protiskluzová, jindy bude muset izolovat teplo. Vedle těchto základních vlastností pracovní obuvi však nesmíme zapomenout i na další – např. právě na přizpůsobení konkrétního typu obuvi fyzickým a zdravotním předpokladům jednotlivých zaměstnanců.
Nejdůležitějším kritériem je samozřejmě splnění bezpečnostních hledisek. Každý typ práce totiž vyžaduje rozdílnou ochranu: jednou tak bude muset být pracovní obuv protiskluzová, jindy bude muset izolovat teplo. Vedle těchto základních vlastností pracovní obuvi však nesmíme zapomenout i na další – např. právě na přizpůsobení konkrétního typu obuvi fyzickým a zdravotním předpokladům jednotlivých zaměstnanců.
Ochranná obuv totiž nesmí v žádném případě představovat pro zaměstnance žádná další rizika. Pokud tak daný zaměstnanec trpí alergií na konkrétní materiál, musí mu být ze strany zaměstnavatele zajištěna taková obuv, která bude odpovídat nejen ochranným opatření, ale i jeho specifickým potřebám.
To samé bude platit i pro obuv, která je výrazně nepohodlná při nošení. Ve výsledku je i zájmem zaměstnavatele, aby jím poskytnutá obuv nebyla pro daného zaměstnance nekomfortní a nesnižovala tak jeho pracovní výkon.
Kdo obuv zaplatí?
Jelikož se jedná o povinnost zaměstnavatele v rámci BOZP obstarat pracovní obuv pro zaměstnance, je samozřejmě jeho povinností ji i uhradit. Mimo to musí zaměstnavatel také zajistit, aby byly veškeré ochranné prostředky zaměstnance v použitelném stavu, případně aby došlo k jejich výměně.
V žádném případě zaměstnavatel nesmí přenést tyto náklady na zaměstnance. Pokud tedy zaměstnavatel vyhovující obuv zaměstnanci nezajistí a ten si ji proto pořídí na vlastní náklady, má následně oprávněný nárok se na zaměstnavateli domáhat proplacení vynaložených nákladů.
Shrnutí
Pokud se na práci, kterou vykonáváte, vztahuje povinnost ochranných prostředků (obuvi), je váš zaměstnavatel na své vlastní náklady povinen zajistit vám vhodnou pracovní obuv, tedy takovou, která by vyhovovala jak bezpečnostním náležitostem, tak vašim fyzickým předpokladům.
Pokud však toto zaměstnavatel neučiní a vy si vhodnou obuv pořídíte sama, máte právo domáhat se proplacení nákladů, které jste na koupi obuvi vynaložila. V případě, že to zaměstnavatel odmítne, doporučujeme obrátit se s podnětem na místně příslušný Státní úřad inspekce práce, do jehož gesce dodržování povinností na poli BOZP spadá.
Odpovídaly Nataša Randlová a Kristýna Veselková z advokátní kanceláře Randl Partners, člen Ius Laboris
