Článek
Rodičů Kunešových se ujali žáci v dresech s logem školy, aby je provedli po svém hájemství. „Samozřejmě že se máme co ohánět, o zašívárně nemůže být ani řeč. Ale netíží nás dril, hraje se tady fair play,“ podotýká David Chmelík, jeden z průvodců v moderně vybavené učebně chemie. Mimochodem, ve třídách přežily klasické dřevěné tabule, které doplnily, nikoli vytlačily, interaktivní nástupkyně.
Nejen jazykem živ je student
Považovat Německou školu výhradně za něco jako dokonalejší jazykovku by však zavánělo podceňováním. Ve velkoryse řešeném, překvapivě prostorném areálu v pražských Jinonicích, který vzdušností, světlostí a celkovým vyzněním připomíná kampusy amerických univerzit, totiž našly útočiště mateřská škola, základní škola a osmileté gymnázium, celkem 500 dětí a náctiletých.
Prestižní škola nestojí o to, aby vychovala sebevědomé absolventy uzavřené ve svém vlastním světě
„Samozřejmě že těžiště spočívá v nadprůměrném jazykovém vzdělání, o tom není sporu. Čeští žáci mohou zvládnout němčinu takřka jako rodilí mluvčí, angličtinu přinejmenším na úrovni B2, v případě zájmu se mohou vrhnout i na francouzštinu a španělštinu. Ale stejně, možná víc si cením toho, že škola ‚nabudí‘ děti, aby na sobě makaly odborně,“ upozorňuje Diana-Beata Biever-Madsenová, předsedkyně Rady rodičů.
Místo i pro kulturu a sport
To, že nesázejí jen na jazykovou zběhlost, zdůrazňuje také Monika Beuerleová, ředitelka školy. „Kromě klasického vzdělání zakončeného maturitou uznávanou ve Spolkové republice se výrazně dostávají ke slovu mimoškolní aktivity – namátkou jmenuji umělecké a sportovní kroužky, výměnné pobyty, účast na vědomostních a odborných olympiádách a soutěžích,“ vypočítává ředitelka.
Výchova k solidaritě
Prestižní škola však nestojí o to, aby vychovala sebevědomé, ale chladné absolventy, uzavřené v jejich vlastním světě. „I děti, které pocházejí ze skutečně dobře situovaných rodin, by se měly naučit, že existují také jiné děti, například nemocné. Proto kamarádíme s Klinikou dětské hematologie a onkologie 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Praze-Motole. K tamním dětem putuje výtěžek vánočního bazaru, naši jim jezdí zazpívat a měli jsme u nás jednu rodinu s capartem na tradičním Oktoberfestu,“ dodává ředitelka Beuerleová.
Hrdost na setkávání
Na otázku, na co je nejvíc hrdá za čtvrtstoletí fungování školy, Monika Beuerleová s odpovědí neváhá: „Obzvlášť nás těší, že rodiče rádi posílají potomky do naší Školy česko-německého setkávání.“
O co jde? Od šestého ročníku se čeští a němečtí žáci učí v určitých předmětech spolu – nejprve ve výtvarné, hudební a tělesné výchově. Počet integrovaných předmětů se až do druhého gymnaziálního stupně plynule zvyšuje.
„Vyučovacím jazykem je němčina, současně se od německých žáků očekává, že se budou intenzivně zabývat jazykem a kulturou hostitelské země,“ dodává ředitelka Německé školy v Praze Monika Beuerleová.