Nové Windows 7 pod drobnohledem, jak pracují na starších počítačích

S každým předcházejícím operačním systémem společnosti Microsoft se pravidelně zvedaly nároky na minimální hardwarovou konfiguraci počítače. Podle nich si zákazníci mohli ověřit, zda teoreticky mohou nainstalovat nový operační systém i na svůj stávající počítač, či zda bude nutné zakoupit i nové železo.

U Windows Vista však udávané minimum patřilo spíš do říše životního minima, a to především v otázce operační paměti RAM. Deklarovaných 512MB pro verzi Home Basic způsobovalo zpomalené reakce systému, a ani 1GB doporučený pro všechny vyšší edice uživatele nespasil. A protože minimum pro nové Windows 7 je stejné, rozhodli jsme se zjistit, zda odpovídá realitě.

Pro účely testu jsme Windows 7 nainstalovali na notebook blížící se minimálním požadavkům,s jedinou výjimkou – integrované grafické jádro nemělo podporu pro DirecX 9, nemohlo tedy akcelerovat rozhraní Aero. Na výsledné dojmy by tato zkušenost neměla mít vliv, neboť Aero akcelerované grafickou kartou systém nebrzdí, spíš naopak.

Cílem testu je provést instalaci systému, přidat běžně používané programy, zjistit kompatibilitu se starším hardwarem a v neposlední řadě vyzkoušet odezvu systému při práci. Než se do toho pustíme, ještě tabulka konfigurace testovacího počítače:

Instalace byla provedena ne čistý disk na jediný diskový oddíl. Systém si vytvoří ještě skrytý 100MB oddíl pro vlastní potřebu, zbytek je dostupný uživateli. Celkový čas instalace v našem případě dosáhl lehce přes půl hodiny, především kvůli pomalému disku a starší DVD mechanice. Přesto bych výsledný čas hodnotil jako velmi dobrý.

Po instalaci zabírá systém na disku 7,5GB, do stanoveného minima 16GB má tedy hodně daleko. Je vidět, že Microsoft počítá se zvětšením vlivem aktualizací, nových ovladačů i přechodných souborů nejen z internetu.

Při pohledu do útrob správce zařízení (Device Manager) jsem zjistil následující nedostatky: 1) ovladač grafické karty se omezuje na standardní VGA, grafické jádro nebylo rozpoznáno 2) modem taktéž nemá ovladač. Všechny ostatní součásti fungují bezproblémově, ať už jde o USB 2.0 řadič nebo síťovou a zvukovou kartu.

Z internetových diskuzí jsem následně shledal problém grafické karty velmi rozšířeným. Pro testování byly však použity Windows 7 RC (verze pro testování), může se situace v prodejní verzi ještě změnit. Každopádně na povrch vyplynulo několik dalších skutečností. Win 7 vyžadují výhradně digitálně podepsané ovladače. Není proto možné použít starší ovladače psané Intelem pro Win Vista a XP. Ty sice lze nainstalovat, po restartu PC jsou však opět nahrazeny obecným VGA ovladačem.

Dalším krokem bylo doinstalovat programovou paletu pro běžnou kancelářskou práci. Ta v našem případě zahrnuje kancelářský balík OpenOffice 3.0, internetový prohlížeč Firefox 3.0.10 (MSIE 8 je součástí instalace), kodeky pro hudbu a filmy včetně přehrávače Media Player Classic a rozšířeného Winampu. O bezpečnost se staral antivir Avast Home, nesměl chybět ani Totalcommander a Adobe Reader.

A protože všechny aplikace fungovaly bez problémů, začali jsme s prací. Start Windows 7 trval po přihlašovací obrazovku na naší sestavě 33s, na plochu jsme se potom dostali po 48s. Od této chvíle lze již spouštět programy a začít pracovat, systém je však ještě asi dvě minuty načítá data na pozadí pro budoucí použití a odezva je lehce omezená. Hodně zde záleží na rychlosti pevném disku, ale i procesor má co dělat.

Ihned po startu zabírá OS v operační paměti asi 420MB, a to včetně antivirového programu i rychlého spuštění OpenOffice. Po dvou minutách se situace ustálí na 380MB. Je tedy patrné, že by systému pro start mělo stačit i 512MB operační paměti. Jen by potom nezbylo příliš místa na programy.

Další krok nevyhnutelně směřoval k otevírání aplikací. Postupně to byl Firefox, Writer z OO.org, Total Commander, Adobe Reader s PDF dokumentem. A věřte nebo ne, 1GB paměti stačí i na velké množství paralelně otevřených dokumentů, mezi kterými je možné svižně přepínat. Systém nemusel jedinkrát odkládat data na disk.

Monitorování výkonu prozradilo, že vytížení procesoru dosahovalo průměrné hodnoty 30 %, jen výjimečně docházelo k 100% využití procesorového času. To znamená, že odezva systému byla plynulá, nikdy nebylo třeba čekat.

Mnozí jistě čekají na srovnání sedmičky s letitými „Xpéčky“. Osobně se mi 7 jeví jako Vista s lehkostí XP. Samozřejmě mnohem více dohlížejí na spouštěné aplikace, ale jinak v ničem nezpomalily. Naopak přepracovaná lišta s běžícími programy určitě napomáhá k vyšší produktivitě a lepšímu přehledu na spuštěnými aplikacemi. Je jen škoda, že z této výhody těží hlavně aplikace Microsoftu, programy třetích stran jsou ochuzeny o rozšířené nabídky.

Pokud nenarazíte na nepřekonatelné obtíže s ovladači, mohou Windows 7 hravě nahradit dosluhující XP, nebo nevyvedené Vista. Berou si totiž to lepší z obou dvou. Ve výsledku jsme si to ukázali na bezproblémovém běhu s minimální doporučenou konfigurací. I u počítače s pouhým 1GB operační paměti se nemusíte omezovat v multitaskingu. Není problém vedle sebe provozovat hned několik aplikací s větším množstvím dokumentů.

Ani slabší procesor není pro běžné kancelářské nasazení brzdou, spíš bude záležet na rychlosti pevného disku, který ovlivňuje rychlost načítání jak aplikací samotných, tak i uživatelských dat. V tomto směru by samozřejmě pomohlo více paměti pro systém Prefetch, musíme však zůstat pevně nohama na zemi. Kdo chce nový systém na starém počítači, nesmí chtít vše.