Vzpoura androidů ve hře Detroit: Become Human

Marcus, Kara a Connor. To jsou protagonisté, kteří se nachází v blízké budoucnosti, v americkém městě Detroit. Všichni mají společné to, že jsou androidi. Marcus coby sluha umělce Carla, Kara jako opatrovnice v chudé rodině a Connor, vyšetřující android, který musí přijít na kloub tzv. deviantům.

Detroitem se ale začal stupňovat počet deviantů – androidů, jež prolomili svá nařízení a neuposlechli příkazy svých pánů. S tím se u nich začíná objevovat chování podle pocitu, a nikoliv předem naprogramovaných úkonů. A právě pocity, duše a lidství se v Detroitu nejvíce řeší. Všeobecný názor zdejší společnosti na androidy je navíc silně polarizovaný. Lidé proti androidům protestují, protože jim berou práci, případně si myslí, že pro ně představují větší hrozbu.

Deviace zasáhne také Marcuse s Karou. Zatímco Kara musí z města utéct, tak Marcus si dal mnohem větší cíl. Chce udělat androidí revoluci a získat pro ně práva. To, jak se příběh vzájemně propojuje navíc s vyšetřujícím Connorem, je zvládnuto bravurně.

Stejně jako tomu bylo u předchozích titulů od Quantic Dream, jako byl například Heavy Rain nebo Beyond Two Souls, i zde hrají velkou roli rozhodnutí. Těch je v Detroitu hromada a hráč jimi silně ovlivňuje celý příběh a osudy jak hlavních postav, tak i těch vedlejších. Stačí jedno špatné rozhodnutí a oblíbená postava může zemřít. I zde se tak může stát, že hráč v ranné fázi přijde o jednoho z protagonistů, a tak je zbytek hry odvyprávěn nejen bez nich, ale také s následky, které jejich smrt přinesla.

Po každé kapitole je hráči ukázán diagram těchto rozhodnutí, a už jen z pohledu na něj je vidět, kolik možností hráč měl a které navíc mohl mít, kdyby se rozhodoval jinak. Na první průchod hrou je ale silně doporučováno držet se těch prvních rozhodnutí a měnit je až po prvním kompletním odehrání.

Hráč ale nemačká pouze v tzv. quick time událostech, ale samozřejmě protagonisty také ovládá a podle toho, za jakého hraje, tak se hratelnost liší. Connor musí při vyšetřování analyzovat místa činů, oběti a stopy. Marcus musí obezřetně plánovat své akce a Kara se pohybuje hlavně ve stínech, aby se svou svěřenkyní mohla utéct.

V čem ale Detroit: Become Human vážně exceluje, je technické zpracování, kdy vývojáři ždímají z konzole PlayStation 4 vše, co jde. Postavy a jejich animace jsou na velice vysoké úrovni. Kamera je také jako skutečná a hudební doprovod se stejně jako zbytek povedl na jedničku.

Jak je z okolních obrázků patrné, tak obličeje vypadají skvěle. V čem občas hra pokulhává, je prostředí, a to spíš dílčí předměty, které nedosahují tak vysoké kvality jako právě postavy. Zbytek je ale dokonalý.

Vývojáři z Quantic Dream se poučili ze svých chyb a jejich nový počin má konečně dobře vybalancovanou hratelnost s filmovým vyprávěním. Zároveň rozhodnutí jednotlivých protagonistů nejsou jen naoko, jako tomu bylo v jejich předchozích hrách. Zamrzí pouze rychlý konec, který by si zasloužil větší gradaci. I přes to si ale Sony může udělat další zářez na pažbě v podobě povedených titulů pro jejich konzoli.

Detroit: Become Human vyšlo exkluzivně pro PlayStation 4 a obsahuje českou lokalizaci formou textů a titulků.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: