Vítejte v říši beznaděje. Nová hra neznamená, že můžete skutečně hrát

Psal se Štědrý den. Jako správný blázen jeho dopolední část trávím tím, že hraju on-line své oblíbené sportovní zápasy, protože je mi dopředu jasné, že za 24 hodin budou zase herní servery zahlcené zástupy těch, kteří placku našli pod stromečkem, a herní prožitek tak bude nulový. Je to tak každým rokem a můžete si tím být stejně jisti, jako že v Praze nezažijete bílé Vánoce. Prostě to tak funguje. Tedy – nefunguje.

Ve hře FIFA 15 mám odehrané stovky zápasů, stejně jako ve všech předchůdcích tohoto ročníku fotbalového simulátoru. Problémy nastaly už v jednom z předchozích dílů, kdy jsem si zakoupil balíček s kartami pro Ultimate Team, balíčky se vypařily a herní peníze zmizely. Jenže ač i tehdy to byl zážitek na 10 dní, centrum EA pro střední Evropu sedělo v Praze a podpora mluvila česky. Problém se nakonec napotřetí vyřešil a podporu Electronic Arts jsem kontaktovat už nemusel. Až doposud.

Nemám problém si balíčky do herní varianty Ultimate Team zakoupit. Utratím za ně v průměru dvojnásobek až trojnásobek než za hru samotnou, což mi poskytne komfort hrát celý rok se slušným týmem, který dokáže konkurovat i týmům těch, kteří za své hráče utrácejí desítky tisíc. Beru to jako výdaj, který je v posledních letech nutný k tomu, aby si člověk užil hru naplno. Požaduji za to jediné – aby vše fungovalo.

Stálo mě to několik tisíc korun, než jsem měl kompletní tým Bayernu s pár posilami z Dortmundu, abych byl spokojený. Pak už mi chyběl ke štěstí jen jeden legendární hráč – Pavel Nedvěd. Toho jsem si nakonec také mohl dovolit, ale po několika desítkách zápasů mi došlo, že mi do týmu prostě nesedne : a mít ho tam jen pro efekt nemá smysl. Prodal jsem jej s tím, že si za něj koupím dva silné hráče ve formě – tzv. černé karty – Müllera a Hummelse. A právě v ten moment začalo trápení, které dosud neskončilo, a mám za to, že kvůli neschopnosti Electronic Arts asi ani nikdy neskončí.

Poklidné ráno 24. prosince totiž narušila dražba „černého“ Hummelse, kdy jsem za něj nabízel 317 000 mincí. V řeči normálních hráčů to je za jednoho hráče docela dost a pěkných pár stokorun mě to stálo. Jenže ve chvíli, kdy se aukce chýlila ke konci, Ultimate Team se zřítil (tak jako to dělá dosti pravidelně) a vyhodil mě do hlavního menu. Po návratu do tohoto herního módu byly peníze fuč, ale hráč nikde. Protočil jsem oči při představě, co mě asi čeká. To jsem ale ještě netušil ani zlomek událostí budoucích. Odložil jsem ovladač a řekl si, že to vyřeším až po svátcích, protože teď se mi nikdo už nebude věnovat.

Zjišťuji, že jedinou cestou, jak kontaktovat EA, je vznést autorizovaný požadavek e-mailem či zkusit štěstí a propracovat se na chat zákaznické podpory. Zkouším štěstí a po 20 minutách si mě přebírá člověk indického jména, který mě roztomilými předpřipravenými větami uklidňuje s tím, že vše postoupí na správné místo a rychle to vyřeší. Po deseti minutách se loučím s mnoha pozdravy, poděkováním a studem z předpojatosti, protože to přece tak hrozné nebylo.

Byl jsem varován, že by to mohlo trvat trochu déle, ale říkám si, že by nějakých osm či devět dní mohlo stačit, ač tam byly nějaké ty svátky. Píšu na podporu a přebírá si mě další člověk indického jména. Dávám mu číslo svého případu a čekám na info, jak s případem postoupili.

Po chvíli se dočkávám odpovědi, že se moc omlouvá, ale že mi jeho kolega asi zapomněl dát formulář, který je třeba vyplnit k tomu, aby problém předal dál. Devět dní se tedy nic nedělo. Mou zlobu krotí jeho slušnost a kompenzace dvěma zlatými balíčky za hloupost jeho kolegy. Vyplňuji formulář a on dává mému případu nové číslo, aby nebyl spojený s oním problémem. Přidává prý mému problému prioritu a moc uctivě mi přeje hezký den.

Dostávám e-mail, že byl můj účet zkontrolován a vše by již mělo být uvedeno do správného stavu. Slavím, že mi můj druhý indický poradce dokázal účinně pomoci, a startuji Ultimate Team. Peníze nikde, hráč nikde. Zapínám svůj oblíbený komunikační nástroj s Indií a obnovuji případ, který se v systému již tváří jako uzavřený. Připojuje se třetí indický podpůrný článek.

Sděluji mu v krátkosti historii a dodávám, že už jsem více než rozlícený. Neslušněji. Jsem napomenut a je mi řečeno, že on za to nemůže. Má pravdu. Chápe problém. Prý ho zvládne vyřešit a předá jej rovnou zodpovědným lidem. Chce znovu vyplnit formulář a založit nové číslo případu. Zhnuseně tak činím a žádám o urychlené jednání, které je mi přislíbeno. Jdu spát. Zdá se mi o Tádž Mahalu a kari.

Nic se neděje, případ je stále otevřen, a tak zadávám nové číslo případu a na svého nového indického parťáka, Gaurava, vysílám čísla předchozích tří případů, ať si je projde, než se mnou začne jednat, protože nemám sílu popisovat celou anabázi všem obyvatelům jeho půvabné země.

Po asi deseti minutách se ozývá a žádá mě, abych se identifikoval, zda jsem to skutečně já, kdo byl za všemi těmi konverzacemi. Po kontrole mých nacionále, data narození a nakonec i jména mého prvního zvířecího mazlíčka se prý vynasnaží mi pomoci. Požádá mě o vyplnění nového formuláře. Odmítám. Tvrdí, že jiná varianta není. Kdybych znal název rodných vesnic jeho kolegů, tak by se myslím rázem objevila. Popisuji mu, jak už mě nebaví si s ním a jeho kolegy psát.

Chápe mě a obdivuje, jak jsem klidný, vzhledem k tomu, co už jsem musel prožít v jejich centru podpory. Záhadným způsobem mě těmito předpřipravenými frázemi uklidňuje a dává mi jako bolestné další zlatý balíček. S dotyčným oddělením prý vše vyřeší osobně, a vzhledem k tomu, že je také hráč, postará se o to, abych už měl klid. Mám čekat. Prý se to brzy vyřeší.

Dostávám e-mail, že je vše vyřešeno. Stejný jako tehdy. Už nedoufám. Dobře dělám. Gaurav selhal. Dívám se na Facebook, kolik je Gauravů. Zřejmě tolik, že by ruskou armádu umlátili čepicemi. Není na koho se obrátit. Není komu si stěžovat. Posílám poslední stížnost e-mailem.

Už nechci mluvit s dalším milým Indem, který se tváří, že může vyřešit globální oteplování, a přitom si zřejmě neumí ani vyměnit spodní prádlo. Třeba bude aspoň na tomto druhu zákaznické podpory někdo schopný. Někdo, kdo udělá potřebných několik kliků, jménem společnosti se omluví a vrátí mi víru v herního vývojáře, jehož hry hraju od chvíle, kdy jsem si koupil FIFU 96. Nevěřím, že by někdo mohl být až tak extrémně nesolidní...

Počet nových zpráv ve vaší e-mailové schránce: 0

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: