Assassins Creed: Syndicate nepřináší ani revoluci, ani evoluci

Nový Assassins Creed se odehrává v Londýně roku 1868. Ten už v té době je veliký, ale zde je hlavně drsný a špinavý. Propast mezi chudobou a bohatstvím je obří a v továrnách figurují děti jako levná pracovní síla. Město samotné tak patří k tomu nejlepšímu, co hra může nabídnout.

V Syndicate hráči sledují osud sourozenců Jacoba a Evie Fryeových. Dva asasíni, kteří se rozhodli zničit mocné templáře, jež okupují Londýn. Do toho se ovšem prolínají sekvence z přítomnosti, kde se hráč dozvídá, proč a jak musí najít onen kousek ráje a vzít tento magický předmět templářům.

Stejně jako tomu je v předešlých dílech, tak i zde hráč naráží na známé historické postavy. Setká se tak například s Charlesem Darwinem, Alexandrem Grahamem Bellem, Charlesem Dickensem, Karlem Marxem či s královnou Viktorií. Ty tak samozřejmě zasahují do děje a hráč pro ně dělá jak volitelné mise, tak i ty příběhové.

Hratelnost tak zůstává ve svých zajetých kolejích, jen je tedy až brutálně zjednodušená. Například pohyb samotný po městě je jednoduchý, až to bolí. Hráč drží páčku dopředu a příslušné tlačítko pro to, jestli se chce dostat nahoru nebo dolů. Navíc po chvilce hraní získají sourozenci vystřelovací hák, který je dostane na vyvýšená místa, bez mrknutí oka.

Souboje také nijak nevybočují, ale ty se stále dají řadit jako zábavné. Navíc obsahují notnou dávku brutality a údery některou ze zbraní zabolí i přes televizní obrazovku.

Opět je zde možnost nakoupit si virtuální měnu za skutečné peníze přes příslušný obchod konzole, ale za zhruba čtyřicet hodin, které jsme v Syndicate nahráli, jsme nepocítili jakékoliv tlačení k utracení skutečných peněz. Na vše si lze bez nějakých větších problémů vydělat.

Další z věcí, které zamrzí, je nulový rozdíl mezi tím, když hráč hraje za Jacoba či za Evie. Obě postavy sdílí jeden strom schopností, které si postupně odemykají. Hráč si ve většině misí může zvolit, za koho bude hrát, a tak nám nejde do hlavy, proč aspoň vývojáři nepřidali možnost kooperace.

Co se týká herních aktivit v Londýně, tak zde se stále nachází archaické dobývání čtvrtí, osvobozování lidí, a to tentokrát sirotků z továren, a samozřejmě nesmí chybět zabíjení či unášení různých osob. Jedná se tedy o typickou šablonu, podle které jede snad každý Assassins Creed. Zde to však působí vše uměle a nastavovaně. Hráč tak svým konáním rekrutuje do svých řad nové členy a k organizaci mu pomáhá jeho základna formou vlaku, který je neustále v pohybu.

Jelikož je Londýn obrovský, přidali vývojáři do hry koňské povozy. K tomu samozřejmě se ve hře nachází honičky a hra tak místy připomíná spíše historické Grand Theft Auto, leč méně zábavné.

Syndicate navíc není bezchybný, ale na rozdíl od Unity se nejedná o tak obří problémy. Postavy se kolikrát po cestě zasekávají, umělá inteligence moc velkou inteligencí neoplývá a některé animace na sebe špatně navazují a působí trhaným dojmem.

Co se týká grafického zpracování, tak to je hodně diskutabilní. Anvil engine, který opět titul pohání, dokáže zpracovat detailní obličeje, nádherné efekty a hlavně prostředí. Zde však museli vývojáři hodně osekávat, jelikož oproti problémovému Unity je na scéně znatelně méně postav. Jako další ústupek pro bezproblémový chod se vývojáři rozhodli ze hry odstranit průchozí interiéry, které patřily k tomu lepšímu v posledním díle.

Rozhodně se však nejedná o ošklivou hru, a to i přes ústupky, které museli vývojáři udělat. Londýn je zpracován naprosto dech beroucím způsobem a je nádherně drsný a špinavý, jako tomu je na dobových fotografiích. Jedna novinka by se však našla, a to plynulé přechody mezi dnem a nocí. Titul aspoň běží ve stabilních třiceti snímcích za vteřinu a nějaké hlubší propady jsme během hraní nezaznamenali.

Hudební stránka hry patří rozhodně k tomu lepšímu a zběsilé smyčce vyvolají správnou atmosféru například při honičkách. Soundtrack je povedený hlavně kvůli skladateli Austinu Wintorovi. Zde Ubisoft vsadil na jistotu a vyplatilo se to.

V konečném výsledku nelze říci, že je Assassins Creed: Syndicate špatnou hrou,  stále se jedná o nadprůměr, avšak s odřenýma ušima. Syndicate po problémovém dílu Unity zařadil spíše zpátečku a je vidět hromada kompromisů, které museli vývojáři udělat.

Vynikající Black Flag tak zůstává nepokořeným dílem, který se snažil dělat věci jinak, a vyšlo mu to. Fanoušci série však dostanou svou obvyklou každoroční dávku, která působí sice šablonovitě, ale nejedná se o zmetek, jakým bylo Unity krátce po vydání.

Assassins Creed: Syndicate vyšel pro konzole Xbox One a PlayStation 4. Na osobní počítače se podívá až 19. listopadu, jelikož si vývojáři chtěli získat ještě další čas pro odladění titulu. Méně zdatné angličtináře však potěší kvalitně zpracovaná česká lokalizace formou titulků a textů.

HODNOCENÍ: 7/10

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: