Článek
Kromě zábavy některé hry sloužily i k šíření protirežimních informací a zvaly třeba na demonstraci k výročí srpnové okupace z roku 1968. V rozhovoru to řekl Jaroslav Švelch, mezinárodně respektovaný specialista v oboru. Působí na Fakultě sociálních věd UK v Praze a na univerzitě v norském Bergenu.
Fanouškem počítačových her je odmalička, i proto když hledal téma disertační práce, rozhodl se věnovat historii tohoto média a vývoji hráčských komunit v Česku. První produkty, které lze nazvat počítačovými hrami, se podle něj v zemi objevily už v 60. letech.
„Tehdy už byly ve státních podnicích sálové počítače a programátoři si ve volném čase vytvářeli hry pro sebe," řekl Švelch. Ne první dochovaná hra je ale první vyrobenou hrou – Švelch sám má velký archiv dobových her, některé jsou i volně přístupné na internetu. Pomocí emulátoru se dají hrát i dnes.
Už od prvních počítačů
Lidé byli podle něj hraví od doby, kdy se první počítače objevily. Pro dnešní uživatele se sdílely těžko pochopitelným způsobem – program se musel ručně napsat do dalšího počítače. „Lidé si programy předávali napsané, v 80. letech už vycházely v časopisech," uvedl Švelch.
A v 80. letech se začala také jako nejběžnější datové médium pro tehdejší osmibitové počítače používat audiokazeta. K počítači se připojil magnetofon, digitální data z počítače se převedla do analogových dat na kazetě, a tak se daly sdílet programy, které šumící kazeta přehrála.
Oblíbená amatérská hra v té době byl Star Trek. „Byla to strategická hra, při níž hráč objevuje zákoutí vesmíru. Nemá to ale žádnou grafiku, hráč zadává čísla podle toho, kam se chce posunout....jsou to prostě písmenka na monitoru," popisuje vzhled tehdejších her.
Některé neměly ani výstupy na obrazovce, ale na plotru, tedy tiskárně, k níž se daly počítače připojit. Tužka připojená ke dvěma ramenům kreslila – třeba ve hře Plivátko, kde bylo úkolem nastavit sílu a směr plivnutí a trefit se.
Autory se nedaří dohledat
Dohledat autory starých her se nedaří i proto, že program se dal udělat anonymně – a někteří toho využívali. „Represivní složky na to nebyly vůbec připravené, neměly představu o tom, že počítačové hry mohou mít nějaký ideologický obsah, mohou vyjadřovat politické názory," podotkl Švelch.
Množství lidí, kteří se programování věnovali, bylo relativně malé, nejstarší spolehlivá statistika je až z roku 1990, to domácí počítač měla dvě procenta domácností. „Málo, ale dost na to, aby existovala síť lidí, kteří si to mezi sebou vyměňovali," uvedl.
Sítí ovšem nemyslí dnešní internet případně jiné možnosti, jak přes telefon propojit dva počítače. Tehdejší síti se říká sneaker net, z anglického termínu pro tenisky. Člověk si je prostě obul a odnesl program někomu jinému.
Třeba s hrou Přestavba, která byla parodií na tehdejší snahu o reformu socialistické ekonomiky i na celý socialismus. Jako autor byl uváděn ÚV Software a po různých úkolech, kdy hráč likvidoval symboly režimu, bylo cílem vyhodit do povětří sochu Lenina. Kdo hru absolvoval, mohl si přečíst pozvánku na protikomunistickou demonstraci 21. srpna 1988 na Václavském náměstí.
Při 20. výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy přišlo na důležité místo českých dějin několik tisíc lidí a začínala jí další protivládní vystoupení, jež vedla k pádu totalitního režimu v zemi.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: