Evropští aktivisté bojují za právo opravovat rozbité elektrospotřebiče

V Dánsku se pravidelně konají workshopy, kde mohou amatéři se zájmem o opravování věcí sdílet své zkušenosti i náčiní jak mezi sebou, tak s méně zručnými lidmi. Nezisková kavárna Repair Café Denmark pořádá až 15 veřejných akcí týdně, konají se v knihovnách nebo komunitních centrech po celé zemi.

„Nechtěla jsem ho vyměnit za nové, protože to byl jen takový malý problém,“ říká Ann Lisbeth Damová, která do kodaňského komunitního centra přinesla digitální rádio, které jí před čtyřmi lety věnovala dcera. Opraváři v centru ten den zrovna pracují také na nefunkčním reproduktoru nebo digitálním rámečku. Výměnou za jejich služby mohou lidé přispět na nákup kávy.

Dánské akce jsou příkladem aktivismu v jeho nejpřímější lokální podobě, jsou ale rovněž součástí mezinárodního hnutí, která žádá “právo opravovat“. Hnutí, které má pobočky po celé Evropě i ve Spojených státech, je reakcí na rostoucí finanční a environmentální náklady osobní elektroniky a spotřebičů. Ty totiž po několika letech zastarají a jejich oprava bývá kvůli přístupu výrobců nákladná a obtížná.

„Musíme se starat o planetu. Nemůžeme si dovolit žít tak, jak jsme byli zvyklí, a musíme přestat vyhazovat věci, které ještě fungují,“ říká předseda Repair Café Denmark Stig Bomholt.

Podle Chloe Mikolajczakové, vedoucí kampaně organizace Right to Repair Europe, která sdružuje 80 organizací ze 17 evropských zemí, spotřebitelé při rozhodování, zda zařízení opravit, nebo vyhodit, čelí řadě umělých překážek.

„Všechny tyto překážky existují už ve fázi návrhu,“ říká Mikolajczaková. „Někdy je to použité lepidlo, které prakticky znemožňuje vyndat a nahradit nějakou součástku. Někdy výrobce používá specifické nástroje a bez nich výrobek neotevřete, jindy je to špatná dostupnost náhradních dílů a informací, jak věc opravit,“ dodává.

Podle OSN vyprodukovala Evropa v loňském roce více elektronického odpadu na obyvatele než kterýkoli jiný kontinent. Zatímco v Africe to bylo v průměru 2,5 kilogramu na osobu, v Evropě to bylo 16,2 kilogramu. Více než polovinu elektronického odpadu vyprodukovaného v 27 zemích Evropské unie tvoří velké domácí spotřebiče. Ty, které se nepodaří recyklovat, obvykle končí na skládce nebo se posílají do rozvojových zemí.

Evropská unie letos zavedla nová pravidla, podle kterých musí výrobci zajistit, aby byly k dispozici náhradní díly pro chladničky, pračky, fény a televizory po dobu až deseti let. K novým spotřebičům budou muset jejich výrobci přibalit návod na opravu a budou muset být vyrobeny tak, aby je bylo možné rozebrat pomocí běžných nástrojů.

Nová pravidla nejdou dost daleko, domnívá se ale Jessika Luthová Richterová, environmentální výzkumnice a členka správní rady skupiny, která provozuje opravárenskou kavárnu ve švédském městě Malmö. V některých případech totiž budou mít přístup k náhradním dílům jen profesionálové, aby se zajistila správná instalace dílů. „Mnoho nástrojů a návodů je k dispozici pouze profesionálům, a my nejsme profesionálové. To znamená, že k některým nemáme přístup,“ říká Luthová Richterová.

Aktivisté usilují o to, aby EU zavedla takzvaný „index opravitelnosti“, který by spotřebitelům napověděl, jak snadno lze daný výrobek opravit.

Francie začátkem roku schválila zákon, který vyžaduje, aby prodejci uváděli skóre opravitelnosti na základě souboru kritérií jako dostupnost náhradních dílů nebo snadná demontáž.

„Pokud si kupují výrobek, který má velmi, velmi špatnou známku, pak vědí, že by neměli očekávat, že bude opravitelný,“ vysvětluje Mikolajczaková.

Administrativa amerického prezidenta Joea Bidena naznačila, že je nakloněna politice „práva na opravu“. Federální obchodní komise (FTC) směřuje k sepsání nových pravidel, která by Američanům usnadnila opravu rozbitých mobilních telefonů, počítačů, herních konzolí a traktorů vlastními silami nebo v nezávislých opravnách.

Zastánci těchto opatření je považují za doplněk jak rozsáhlých snah o snížení emisí skleníkových plynů, jako je postupné ukončení využívání uhlí, tak technologií orientovaných na spotřebitele, jako jsou elektromobily. Výrobci však argumentují, že omezení oprav jsou nutná k ochraně duševního vlastnictví, k ochraně spotřebitelů před možnými zraněními a k prevenci kybernetických bezpečnostních rizik.

Společnost Apple dlouho čelila kritice zastánců práva na opravu za svou praxi uzamykat software, když kódovala součástky pro konkrétní zařízení. Nedávno však oznámila, že některým uživatelům iPhonů umožní, aby si své telefony opravili sami. Tato změna je považována za prudký obrat u společnosti, která dlouho zakazovala, aby si s jejími součástkami a softwarem hrál kdokoli jiný než technici schválení Applem.

Dobrovolníci z opravárenských kaváren vědí, že Evropu nezbaví veškerého elektronického odpadu, ale doufají, že se jim podaří snížit jeho množství šířením myšlenky „oprav si sám“.

„Teď už mám odvahu to příště otevřít sám a zjistit, jestli jsem schopen s tím něco udělat,“ říká Viktor Herget, který do kodaňské opravárenské kavárny přinesl rozbitý reproduktor.