Článek
Navzdory tomu, že celá řada konkurentů vidí budoucnost v systému virtuální reality, Microsoft sází na tu rozšířenou. Novinka zvaná HoloLens 2 vychází tedy ze stejného konceptu jako první generace. Výrobce však řadu důležitých věcí změnil.
Brýle jsou například celkově kompaktnější a pohodlnější na nošení. Je to dáno především tím, že konstrukce je nyní vyrobena z karbonu, který je lehčí, a přitom pevnější.
Přední část modelu je průhledná jako opravdové brýle. Když je má uživatel na sobě, vidí skutečné objekty před sebou. V rohu u každého oka se však ukrývá speciální kamera, která dokáže promítat obraz na hledí v reálném čase. V praxi to pak vypadá tak, jako by skutečně byl před vámi vytvořen virtuální předmět. Vše se ale odehrává pouze v náhlavní sadě.
HoloLens přitom nemá najít uplatnění pouze u her, ale také u celé řady aplikací. Už nyní je k dispozici například program Skype. U něj se volající zobrazí na virtuálním displeji před vámi, a je jedno, jestli zrovna cestujete hromadnou dopravou, nebo sedíte doma na gauči. Nabídka aplikací by se měla postupem času rozrůstat.
Dvojku pohání mobilní čipset Snapdragon 850, který se často objevuje také v prémiových telefonech. Zařízení by tak mělo být výkonnější než první generace, která sázela na čip Intel Atom. Zorné pole brýlí je navíc větší, díky čemuž toho uživatel uvidí víc.
Navzdory jednotlivým vylepšením by měla cena novinky klesnout. První generace se v obchodech nabízela za 5000 dolarů (113 000 Kč), HoloLens 2 případné zájemce vyjde na 3500 dolarů, tedy v přepočtu 79 000 Kč.
Kdy bude druhá generace dostupná na tuzemském trhu, však zatím není známo.
Může se vám hodit na Zboží.cz:
Virtuální vs. rozšířená realita
Pojmy virtuální a rozšířená realita jsou velmi často zaměňovány, přitom ale obě technologie pracují na odlišných principech.
Brýle pro virtuální realitu se snaží uživatele vtáhnout do simulovaného světa a jeho smysly zcela odříznout od toho skutečného. Oči tak zpravidla zcela zakrývá displej a na uších jsou umístěna sluchátka, která jsou velmi často součástí celého systému.
Systémy rozšířené reality většinou vypadají jako obyčejné brýle, přes které může uživatel vidět vše, co se děje okolo něho. Speciální displeje nebo kamery pak jen dokreslují virtuální předměty do skutečného prostoru. Vlastně tedy propojují virtuální svět s tím skutečným.