Semrád: První internetová přípojka v Česku stála 170 000 korun

Z našeho pohledu relativně žalostná – 19,2 kbit/s.

Maximální rychlost, kterou může domácnost získat, je na úrovni 1 Gbit/s. Samozřejmě běžné rychlosti budeme měřit na úrovni desítek Mbit/s. I v dnešních měřítkách pomalejší přípojky se ale samozřejmě s úplně prvním připojením v Česku nedají vůbec srovnávat.

To bude záležet na úhlu pohledu. První připojení, které si v Česku mohl někdo před těmi 25 lety koupit – třeba firemní zákazník, který chtěl mít trvalý přístup k internetu – bylo v řádu desítek tisíc korun. Ta úplně první pevná přípojka pro firmy stála 170 000 korun měsíčně.

Takové ceny jsou dnes samozřejmě nepředstavitelné. Dnes běžný zákazník za připojení zaplatí v průměru okolo 500 Kč.

Ten počet poskytovatelů je v řádech nízkých stovek. Můžeme do nich počítat jednotlivé poskytovatele, kteří mají celorepublikové pokrytí službami, ale zároveň do nich můžeme dnes počítat malé bezdrátové poskytovatele, kteří například poskytují připojení v menších regionech.

Celkově je dostupnost internetu na velmi vysoké úrovni. Právě díky tomu, že jsou i v nejmenších vesnicích poskytovány služby, byť menšími provozovateli. K internetu se tak dneska dostane doslova každý český uživatel. Samozřejmě bude záležet na kvalitě, rychlosti a podobně.

Bude záležet na regionu, ze kterého uživatel pochází. Pokud se budeme koukat na pokrytí pevným připojením, tak ve velkých aglomeracích je běžné připojení pomocí kabelové sítě, kde je rychlost několik desítek, ale klidně až stovek Mbit/s.

V menších městech často dochází k tomu, že tam působí například poskytovatelé bezdrátového internetu, tedy přes wi-fi. Stejně tak zpravidla mohou využít připojení prostřednictvím mobilních operátorů či telefonních linek. Ale tam už může být rychlost v praxi citelně nižší. Zkrátka záleží na technologii, která je v daném místě dostupná.

Situace českého internetu je relativně ideální. Operátoři investují do infrastruktury. Rychlosti připojení se zvyšují. A dostupnost pro jednotlivé uživatele je také velice dobrá.

To je druhá stránka věci. Když se podíváme na těch uplynulých 25 let, tak si já sám vzpomínám, že internet se tehdy bral jakožto nový virtuální svět, který je plný svobody a může si v něm kdokoliv cokoliv svobodně dělat.

Za těch 25 ale došlo k tomu, že internet využívají různé zájmové skupiny k šíření dezinformací, k útokům proti jednotlivým skupinám. Zde například chápu, že ta regulace prostě přijít musela.

Na druhou stranu si myslím, že do diskuze o regulaci by měla být vždycky zapojena právě ta komunita lidí, kteří za internetem stojí. Kteří se starají o jednotlivé sítě. A ti by měli být velmi důležitým článkem při diskuzi o regulaci internetu.

Pokud se podíváme například na regulaci hazardu, tak z toho je vidět, že komunikace s odbornou veřejností moc dobře nefungovala.

Poskytovatelé připojení na základě zveřejněného listu by měli začít blokovat stránky, které ministerstvo financí zveřejňuje. Používá se blokace pomocí DNS, jejíž efektivita je však nedostatečná. Dokonce i laici, kteří budou chtít, se totiž k zablokovaným stránkám snadno dostanou.

To je poměrně záludná otázka. Za 25 let bych já očekával úroveň toho, že uživatelé budou mít výrazně vyšší rychlosti připojení až do domácnosti, technologie využívané v té době budou potřebovat výrazně širší pásmo – vyšší rychlosti připojení k internetu a můžeme očekávat, že tou dobou už bude k internetu připojen asi už opravdu každý.