První kyborg na světě: Dokážu cítit vesmír, ale opilé ženy mě tahají za anténu

Tohle je umělecké dílo, které jsem začal dělat, když jsem byl na vysoké škole, studoval jsem hudbu a zjistil jsem, že elektronika může být také použita k tomu, aby vám dala smysly, takže jsem se začal zajímat o vytvoření elektrosmyslu, který by mi pomohl vnímat barvy tak jak jsou.

V roce 2003 jsem si myslel, že to je jen umělecký projekt, tehdy jsem to nechtěl používat jako externí věc, chtěl jsem, aby se z toho stala část těla, myslel jsem si, že by to bylo mnohem zajímavější, pokud by to byla součást těla. Takže jsem začal hledat cestu, jak si to nechat implantovat.

To bylo složité, protože doktoři to nepovažovali za etické. Musel jsem najít doktora, který by mi byl ochotný vyvrtat otvor do hlavy a implantoval mi anténu. Vše samozřejmě anonymně. Takže provedl tu operaci. Takže asi tak.

Proč jsem to udělal? Myslím, že je mnohem praktičtější stát se technologií než ji prostě používat. Když jsem technologií, tak nepřemýšlím, jak tu technologii používat. Pokud technologie používáte, vždy nad ní přemýšlíte jako nad nástrojem. To vás omezuje, protože pořád přemýšlíte, jak ten nástroj použít. Když jste technologie, vše je mnohem přirozenější.

Anténa zachycuje frekvenci světelné spektrum – od infračervené po UV, zachycuje i barvy, které nejsou viditelné pouhým okem. Tento signál je pak přenášen do mé hlavy, kde se šíří jako vibrace, a pokud se tato vibrace šíří kostí, pro mě to zní jako vnitřní tón, můžu tak slyšet tóny infračervené, červené, oranžové, UV. A tak teď vnímám barvy.

Mám také připojení na internet zprostředkované mým chytrým telefonem. Mohu díky tomu přijímat barvy z různých koutů světa, lidé mi mohou posílat barvy pomocí mobilního telefonu, nebo se také můžu rozhodnout připojit k Mezinárodní vesmírné stanici. NASA totiž živě vysílá záběry z venkovních kamer, mohu tak vnímat barvy z vesmíru. Internet mi tak umožňuje oddělit mé smysly od mého těla.

Ano, nemám žádný vypínač – všechny smysly jsou vždycky zapnuté. Je to konstantní. Ale mohu anténu nasměrovat někam jinam.

Vaše oči? Abych je mohl vnímat musím jít blíže. Vaše oči zní jako tón fis. Je to odstín fis.

Já to nazývám mezidruhovou operací. To znamená že se jedná o transplantaci částí těla nebo orgánů, kterými lidé obvykle nedisponují.

Je to podobné jako změna pohlaví. Ta nebyla dříve akceptována, ale pouze do 70. let minulého století. K mezidruhovým operacím je teď přistupováno stejně, protože doktoři nepovažují rozšiřování smyslů za nutné. Myslí si, že není etické obnovit předtím neexistující část těla.

Tohle je totiž v podstatě vytvoření nové části těla, která nahrazuje jinou, chybějící. Proto to nepovažují za etické. Fakt, že jsem považován za kyborga, jde ruku v ruce s úřady, které mi nepovolily obnovení cestovního pasu, protože byl podle nich problém s fotkou. Problém byl v tom, že na fotce do pasu nemůžete být vyfoceni s jakýmkoliv elektronickým zařízením na těle. Takže jsem jim řekl, že tohle není zařízení, ale část mého těla. Že na sobě nemám anténu, ale že anténa je část mého těla stejně jako mám oči a uši, což přijali jako vysvětlení v roce 2004. A to mi umožnuje cestovat více svobodně.

Jak spím? Jako každý jiný. Je to nová část mého těla, takže si zvyknete. Musím si zvyknout na to, že jsem nyní vyšší, takže při spánku se můžu dotýkat čela postele, ale to není velký problém.

Zajímavé je, že mám internetové připojení. Takže lidi mi můžou posílat barvy v noci. Je pět lidí, kteří mají povolení mi posílat barvy v noci. Když mi někdo pošle například modrou barvu, když spím, mé sny se stanou modré, nebo se mi zdá o moři či nebi, nebo mne někdy ta změť barev probudí. Díky internetu mi přátelé vlastně můžou vybarvovat sny.

Nejdříve jsem si musel zvyknout na ten nový smysl, nový vstup do mého těla, a pak si zvyknout na tuhle novou část těla. Zabralo mi pět měsíců si zvyknout na nový smysl a dva měsíce na novou část těla.

Jednou jsem byl napaden, ti lidé mi zlomili špičku antény. To byl mimochodem jediný případ, kdy se zlomila. A někdy v průběhu večera lidé mají tendenci mi za anténu tahat – zvláště opilé ženy, těm se snažím vyhýbat. Obvykle anténu ale nezlomí. A nebolí to.

Ale například jednou si policie myslela, že je natáčím, takže anténu zlomili. Ale opravil jsem to ještě ten den.

No, opilé ženy rozhodně ne – za anténu mě neustále tahají. Zajímavé je to, že se to stává jenom s holkami. Nikdy jsem to nezažil s opilým chlapem. Takže v Praze si budu dávat pozor, abych v noci nikde nepotkal opilé holky.

Často tahají, ale jenom ženy. Ani si neuvědomují, že jde vlastně o fyzický útok.

Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že já mohu být napaden i přes internet. Útočníci mi například mohou posílat barvy proti mé vůli. A to se v průběhu těch let skutečně jednou stalo. Vlastně to ale byla dobrá zkušenost. Líbilo se mi dostávat barvy neočekávaně od nějakého cizince.

Aktuálně může být celý systém napájen bezkontaktně – podobně jako chytré telefony, takže je to velmi pohodlné. Ale mým cílem je dosáhnout nabíjení pomocí vlastní energie, chtěl bych mít v krevním oběhu malou turbínu. Takže anténa by se nabíjela přirozeným prouděním krve. Zatím ale musím používat externí energii.

Ano, tohle je umění, nic jiného. Umění vytvořit vlastní smysly. Umění vytvořit vlastní části těla a umění ovládat vnímání reality. Takže bych řekl, že tohle je moje hlavní umělecká práce – slyšet barvy.

Ale problém je, že já jsem jediný, který to zažívá – tohle umění. Takže umělec je ten hlavní, kdo vnímá vlastní umění, protože se to děje uvnitř těla. Bohužel jde tedy o umění, které nemůže být sdíleno, pokud se divák tedy nebude chtít stát taky kyborgem. Pak by totiž mohl vnímat to samé jako já.

Můj současný zájem je čas. Takže jsem vytvořil nový orgán, který bude implantován do hlavy, mezi kůži a lebku. Ten dokáže dávat pocit tepla, který trvá 24 hodin a prochází kolem celé hlavy. V podstatě tak s implantátem budu schopný cítit čas, jak plyne.

My všichni máme pojem o vnímání času, ale nemáme orgán na měření času. Takže tohle bude takový orgán na měření času. Když ucítím teplo například na čele, budu vědět, že je 12. Budu v podstatě cítit, kde je slunce. Budou to takové solární hodiny.

Může to znít jako sci-fi, ale za pár let možná bude díky tomu mozek schopný vnímat čas jinak. Například když budu chtít, aby situace plynula rychleji, způsobím, aby teplo proudilo rychleji, a zase naopak. Takže budu modifikovat svoje vnímání času. Věřím, že touto cestou budeme schopni uvést teorii Alberta Einsteina v praxi.

V dohledné době bude víc lidí, co budou mít takovéto kybernetické části těla. Svoboda zkonstruovat sám sebe je stále více možná. Můžete se jednoduše rozhodnout, jaké smysly nebo orgány chcete mít – já tuto evoluci nazývám jako mezidruhoví lidé.

Jsou to lidé, kteří získají smysly, které nejsou tradičně lidské, a to se stane časem normální. A myslím si, že to má být cesta, kterou náš druh půjde. V průběhu minulých tisíců let se náš druh vyvíjel, aby přežil, a já myslím, že je to správné -  vyvíjet sami sebe, abychom přežili.

Místo abychom tvořili umělé světlo, měli bychom tvořit umělé noční vidění. Namísto používání klimatizace bychom měli být schopni regulovat svou vlastní teplotu, díky čemuž nebudeme muset měnit tolik planetu a zasahovat zbytečně do přírody.