Článek
Podle britské BBC je v popsané situaci klíčové zachovat klid. „Jakkoli je důležité postavit se nepravdám, nikdy věci nepomůže, když se rozhovor zvrhne ve slovní potyčku," konstatuje analýza.
Význam ohleduplnosti a snahy o vzájemné pochopení v této souvislosti experti zdůrazňují dlouhodobě. Psycholog Jovan Byford působící na britské vysoké škole Open University podotýká, že příklon ke spikleneckým teoriím často vychází z pocitů hněvu a pobouření "ohledně toho, jak svět funguje". „Ke konverzacím s přáteli a příbuznými přistupujte s empatií spíše než s posměchem. Trpělivě si vyslechněte to, co mají na srdci," dodává Claire Wardleová, která vede neziskovou organizaci First Draft bojující proti šíření dezinformací.
Letošní rok přinesl v jejím oboru celou řadu významných incidentů. Server BuzzFeed News nedávno s odkazem na dění kolem koronaviru, amerických voleb a vlny protestů proti rasismu označil 2020 za „rok infodemie". Novináři v době pandemie pozorují rozmach konspiračního smýšlení, přičemž kromě nejistoty spojené s covidem-19 fenomén spojují i s působením sociálních sítí jako Facebook nebo YouTube.
Jak se bude bojovat proti dezinformacím? Twitter vyložil karty na stůl
Web VICE News se ve svém předvánočním materiálu zaměřil na komunikaci s lidmi, kteří se hlásí k myšlenkám hnutí QAnon. To se původně točilo kolem mýtu o skryté válce amerického prezidenta Donalda Trumpa proti skupině mocných satanistů a pedofilů, postupně ale převzalo řadu dalších konspiračních narativů, například o mobilních sítích 5G či o vakcínách.
VICE News popisuje příběh 25letého Američana Toma, jehož o dva roky starší bratr údajně tvrzením anonymní internetové osobnosti "Q" zcela propadl. Vánoce či oslavy Dne díkuvzdání se prý nyní neobejdou bez rodinné hádky o QAnon, přičemž podle Toma to bratra jen upevnilo v jeho názorech. „Je v tom teď hlouběji než kdy dřív, zatížilo to náš vztah," řekl.
BBC doporučuje, aby lidé po vyslechnutí svých blízkých nepřecházeli ihned k ověřování informací, nýbrž aby pokládali další otázky a ptali se například na jejich zdroje. Stoupenci konspiračních teorií totiž často hovoří o důležitosti „vlastního výzkumu", své názory však mnohdy opírají o výroky neznámých lidí na Facebooku či příspěvky komentátorů, kteří možná šířením divokých spekulací jen zneužívají fungování digitálních platforem k budování divácké základny či prodeji doplňků stravy.
Kvůli alergikům letos Vánoce bez Popelky. Norové uvěřili satirickému článku
„Tolik lidí tyto technologie považuje za magii nebo za přirozenou podobu informačních toků. Ale tak tomu není. Ty věci byly takto navrženy. A kdyby lidé ty mechanismy a tu ekonomiku lépe chápali, možná by se s nimi dalo mluvit o obsahu," řekla deníku The New York Times (NYT) odbornice na komunikaci z americké Syracuse University Whitney Phillipsová.
Podle dalšího analytika Colina Dickeyho také může být užitečné připustit existenci konspirací, zároveň však na příkladu kauzy Watergate nebo zneužívání dětí v katolické církvi ilustrovat, jak taková spiknutí mocných v praxi vypadají a jakými způsoby bývají odhalena. Takovýto postup vytvoří jistý společný základ pro debatu a také vnese do světonázoru adresáta jistý „kognitivní nesoulad", míní Dickey.
I při dodržení těchto tipů nicméně nelze očekávat okamžité výsledky. Spiklenecké teorie jsou podle expertů pro stoupence zdrojem pocitu nadřazenosti a ve své podstatě jsou jednodušší a stravitelnější než skutečné události a s nimi spojená nejistota. „Pro ty, kdo spadli hluboko do konspirační králičí nory, může cesta zpět trvat velmi dlouho," píše BBC.
Dezinformace často šíří samotní uživatelé
Velmi často se hoaxy a dezinformace šíří prostřednictvím sociálních sítí, jako je například Facebook či Twitter. I když se internetoví giganti snaží proti tomu bojovat, práci jim znesnadňují samotní uživatelé.
Smyšlené zprávy totiž často šíří dál – jednoduše věří tomu, co si na internetu přečtou. Není výjimkou, že některé zprávy mají desítky či stovky tisíc sdílení. Nevědomky tak pomáhají tvůrcům dezinformací, aby si vydělali pořádný balík peněz.
Podobné kauzy globálního dosahu jsou totiž pro tvůrce dezinformací hotový zlatý důl. Využívají strachu a paniky lidí, aby je nasměrovali na své webové stránky. Díky tomu následně profitují ze zobrazované reklamy, a to i v řádu milionů dolarů.
