Článek
Kdy jste poprvé objevil internet?
Fyzicky jsem ho poprvé viděl v rámci své stáže na technické univerzitě v Dánsku, v roce 1987. Tehdy mě můj profesor poslal do Kodaně na konferenci, ať se podívám, co se děje v daném oboru. A na přednášce byla řada terminálů, u kterých seděli lidé a intenzivně něco psali. Ta přednáška je vlastně ani moc nezajímala.
Profesora jsem se zeptal, proč lidi neposlouchají přednášky, a on mi vysvětlil, že si vyřizují elektronickou poštu. A to bylo moje první setkání s internetem.
Ten nešvar vyřizovat elektronickou korespondenci během konference přetrval až do dneška. Akorát to mají lidé daleko více usnadněné, v podstatě mají na klíně tablet nebo notebook. Na některých konferencích se to v současnosti už řeší, že se internet vypne, aby lidé skutečně poslouchali přednášející.
Dokázal jste si už tehdy představit, k čemu všemu bude jednou internet sloužit?
Tehdy jsem to bral, že to je prostředek pro profesionální komunikaci technických pracovníků. Je potřeba si uvědomit, že tehdy se počítače používaly k počítání. To znamená, že se na nich počítaly vědeckotechnické výpočty, parciální rovnice a tak dále.
Počítače tehdy nesloužily k zábavě ve volném čase, jako je tomu nyní. Že se internet stane fenoménem, který budeme mít doma na počítači nebo mobilu, to jsem tehdy neodhadoval.
Ředitel sdružení Cesnet Jan Gruntorád ukazuje panel, prostřednictvím kterého se v roce 1992 Česká republika připojila poprvé k internetu.
Kdy se zrodila myšlenka, že by mohla být Česká republika také připojena k internetu?
Já jsem se vrátil po čtyřměsíční stáži z Dánska a kolegům jsem vyprávěl, co jsem viděl. Vzhledem k tomu, že jsme pracovali v daném oboru, tak jsme se zabývali myšlenkou, jak připojit počítače k těm rozlehlým počítačovým sítím.
Jenomže kvůli tomu, že jsme byli za železnou oponou, naše žádost směřovaná řediteli evropské sítě EARN týkající se začlenění ČVUT do příslušných sítí byla velmi slušně zamítnuta.
Napoprvé to tedy nevyšlo, kdy jste to zkoušeli znovu?
S ohledem na politické změny, které nastaly v roce 1989, jsme poslali žádost znovu. A vzhledem k tomu, že už jsme celý mechanismus znali, dostali jsme přesný návod, jak máme postupovat. To znamená, že jsme měli vybrat místo, které je pro nás na připojení nejekonomičtější. Tehdy byl nejblíže rakouský Linec, načež jsme objednali datový okruh z ČVUT do Lince a připojili se k internetu.
Takže internet do Česka přivedla parta nadšenců? Kolik lidí se tehdy na projektu podílelo?
To vlastní připojení inicializovala parta 20 až 30 lidí z vysokých škol, minimálně ze začátku především z Prahy. Takže nakonec se nám první testy připojení podařilo provést až v prosinci 1991.
A obešel se samotný akt připojení bez problémů?
Bohužel ne. Například jsme objednali router od společnosti Cisco, což nebylo vůbec jednoduché. Na jeho získání bylo zapotřebí licenční řízení, které jsme úspěšně absolvovali. Trvalo to víc než půl roku, ale nakonec jsme na stole měli vůbec první internetový router v Česku.
Jaké bylo ale naše překvapení, že součástí dodávky nebyl propojovací kabel mezi směrovačem a modemem. Tak to ale nebylo, bylo jej potřeba dokoupit zvlášť. Kvůli tomu bychom však museli absolvovat celé dovozní martyrium znovu. A půl roku čekat.
Nakonec se ale jeden kolega na zařízení podíval a řekl: „Kluci, počkejte, já zkusím něco vymyslet.“ A odpoledne ten kabel dovezl, prostě jej vyrobil sám. Pak probíhaly testy a 13. února 1992 jsme internet na půdě ČVUT poprvé prezentovali široké veřejnosti.
Router od společnosti Cisco dorazil bez propojovacího kabelu, zlaté české ručičky si jej musely vyrobit.
Jak lidi reagovali na internet?
Velmi pozitivně, hlavně chtěli internet taky – obzvláště když byli z jiných měst. Relativně rychle se pak dala dohromady iniciativa, která sepsala návrh projektu Vybudování počítačové sítě s připojením k internetu a následně jej zaslala na ministerstvo školství, aby se postavila celorepubliková síť. Ministerstvo tehdy pružně reagovalo, projekt schválilo, a tím pádem to byl základ sítě Cesnet, kterou jsme realizovali v průběhu roku 1992 a 1993.
Vzpomenete si, jaká byla tehdy přenosová rychlost internetu?
Ten první okruh do Lince měl rychlost jen 9,6 kbit/s. Pak jsme sehnali rychlejší modemy, díky čemuž jsme rychlost zdvojnásobili. Nakonec jsme tedy měli rychlost 19,2 kbit/s. Pro porovnání – v současnosti mezinárodní konektivita Cesnetu je 100 Gbit/s. Dá se tedy říci, že současná konektivita je desetmiliónkrát vyšší, než jaká byla k dispozici před 25 lety.
Jaké připojení používáte v současnosti doma?
Já mám přípojku ADSL s rychlostí 20 Mbit/s. Někdy bych si přál, aby to bylo rychlejší, ale to není možné – bydlím v malé obci, moc daleko od ústředny. Když řeším nějaké pracovní věci, tak raději pracuji na rychlém připojení v práci.
Na druhou stranu situace byla před pár lety ještě mnohem horší. Tehdy jsem používal mobilní připojení od Eurotelu. Jeho rychlost byla tak mizerná, že jsem se kolikrát o víkendu sebral a jel raději do práce, abych mohl všechno vyřídit.
A jaká je tedy podle vás situace s připojením k internetu v Česku?
Podle mě je velmi obdobná jako v ostatních státech Evropské unie. Penetrace internetu je velmi slušná, navíc je integrální součástí výuky už na základních školách.
O sdružení Cesnet
Jan Gruntorád v současnosti působí jako ředitel sdružení Cesnet. Jde o sdružení vysokých škol a Akademie věd České republiky, které provozuje a rozvíjí národní e-infrastrukturu pro vědu, výzkum a vzdělávání zahrnující počítačovou síť, výpočetní gridy, datová úložiště, prostředí pro spolupráci a nabízející širokou škálu služeb.
Důležitou složkou činnosti sdružení je výzkum a vývoj v relevantních oblastech, jehož výsledky uplatňujeme při rozvoji e-infrastruktury. Tyto aktivity probíhají zejména formou projektů.
