Článek
Současně se z této skupiny rekrutuje i velké množství samotných agresorů. Jsou zdatní na počítači a svého spolužáka, vrstevníka, dokážou prostřednictvím například zesměšňujících videí nebo ztrapňujících falešných profilů dokonale zahnat do kouta.
Proti klasické fyzické šikaně ale oběť nikdy nepocítí bezpečí, jelikož technologie jsou všudypřítomné.
Kyberšikanou se podle policistů rozumí opakující se nepřátelské chování, jehož cílem je ublížit oběti za použití informačních a komunikačních technologií.
„U kyberšikany dochází ke dvojí újmě. Jednak je materiál neustále dostupný, jednak je publikum, oproti klasické šikaně, kde je diváků sledujících utrpení dítěte málo, opravdu obrovské,“ vysvětlil Právu Peter Porubský z Linky bezpečí.
Mezi nejčastější šikanu patři verbální útoky a krádeže identity
Právě tato krizová linka každoročně zaznamenává neustálý růst násilí v prostoru informačních technologií. V roce 2010 tam zavolalo 17 dětí, které se staly obětí kyberšikany. Minulý rok jich bylo již téměř o sto více.
Kontinuální nárůst tématu je společný pro všechny typy internetového rizikového chování.
„V roce 2007 jsme přijali prvních třicet volání, to jsme zaznamenali, že internet je mezi dětmi vůbec nějaký problém. Teď je hovorů více než čtyři sta ročně,“ zmínil Porubský.
Nejčastějšími agresory spolužáci
Nejčastějšími útočníky při kyberšikaně jsou podle údajů Linky bezpečí vrstevníci. Dále z výzkumu, který zpracoval projekt E-bezpečí a Centrum prevence rizikové virtuální komunikace, vyplývá, že skoro každé třetí dítě (27,8 %) si kyberšikanu vyzkoušelo.
„Mezi nejčastější formy patři verbální útoky, zveřejňování fotografií a videí s nevhodnými komentáři, krádeže identity, v menší míře se pak setkáváme s vydíráním a vyhrožováním,“ vyjmenoval Právu Kamil Kopecký z projektu E-bezpečí, jenž se zaměřuje na vzdělávání a osvětu spojenou s rizikovým chováním na internetu.
Agresory se můžou stát i ti, kteří by klasické fyzické šikany v reálném světě nebyli schopni. „Může vzniknout paradoxní situace, kdy se oběť fyzické šikany může stát agresorem kyberšikany,“ podotkl Porubský.
Před internetovým násilím podobného typu dítě nemá šanci uniknout. „Dítě, které zažívá běžnou šikanu, jde po škole domů, může si alespoň tam vydechnout a cítí se v bezpečí. Ale dítě šikanováno přes internet je tomu vystaveno pořád – neustále mu chodí oznámení, že trapné video někdo okomentoval nebo ‚olajkoval‘,“ ilustroval utrpení obětí Porubský.
Děti se na Linku bezpečí obracejí ve chvíli, kdy jsou v koncích a vědí, že do školy už nemůžou jít. „Cítí, že to nezvládají. A pak vznikají konflikty s rodiči: ‚Proč nechceš do školy?‘ ptají se. Dítě se různě vymlouvá, nechce se svěřit,“ nastínil Porubský.
Podle výsledků zmiňované studie by se rodičům se svými problémy svěřila necelá čtvrtina (22,9 %) dotazovaných dětí. „Dítě vždy motivujeme k tomu, aby vyhledalo pomoc u rodičů. Přitom jsme často rodiči napadáni, že něco děláme za jejich zády,“ stěžoval si Porubský.
Dospělí se stydí
Podle výkonného ředitele Národního centra bezpečnějšího internetu Jiřího Palyzy se kyberšikana často týká nežádoucího zveřejnění fotografií nebo videí a vyhrožování.
„To jde ruku v ruce se skutečností, že obecně si děti a mládež příliš nelámou hlavu s tím, co o sobě zveřejňují. Je jim to jedno,“ podotkl Palyza.
Především fotografie sexuálního charakteru se pak prý mohou stát nástrojem k vyhrožování a vydírání.
Internetové vydírání se projevuje i u dospělých. Tentokrát však ze strany expartnerů.
„Jde o vzájemné poškozování například sdílených přístupových práv k facebookovému účtu. Může to být ale také šíření nepravd jako součást konkurenčního boje v podnikání. Objevují se rovněž případy stalkingu, tedy obtěžujícího sledování,“ popsal Palyza.
Obecně se má za to, že dětských obětí kyberšikany je více než těch dospělých.
„Soudě podle věku, který udávají uživatelé obracející se na naši internetovou poradnu, ano. To může být ale zkresleno skutečností, že na rozdíl od dětí se dospělí mohou zdráhat žádat o pomoc,“ upozornil Palyza.
