Článek
Přímých účastníků 2. světové války každým rokem ubývá. Už jich je jen okolo dvou set. Jak si bez nich budeme válku připomínat v budoucnosti?
Rozhodně nemám obavy, že s posledním aktérem odejde 2. světová válka do minulosti. Budeme si ji připomínat i nadále, neboť ovlivnila světovou historii i našeho státu a národa jako máloco jiného. Ačkoli my jsme ji osobně nezažili, v přeneseném smyslu si ji neseme a dále poneseme v sobě.
Také z toho důvodu zůstává trvalou a vděčnou inspirací v oblasti kultury. Zvláště v kinematografii vznikají stále nová díla, která největší válečný konflikt historie pojednávají z mnoha perspektiv: od velkoformátových líčení klíčových vojenských operací až po komorní lidské příběhy na frontách i v zázemí, očima vítězů i poražených, aktivních účastníků i těch, kteří byli do války zavlečeni bez vlastního přičinění, třeba jen kvůli svému etnickému původu. Myslím, že 2. světová válka byla natolik mnohostranná a komplexní, že v tomto ohledu zůstane inspirací ještě velmi dlouho.
Nehrozí, že toto téma za chvíli bude zajímat jen pár nadšenců a historiků?
Myslím, že nehrozí. A to nejen proto, že těch nadšenců a historiků, ale i muzejníků a archivářů, kteří se tímto obdobím zabývají, není zrovna málo. Ono totiž nejde jen o ně a o historii 2. světové války, ale i té předchozí i následující, tím myslím válku studenou. Všechny spolu bezprostředně souvisejí.
Počítačový model, jak bude vypadat expozice 2. světové války v rekonstruovaném vojenském muzeu pod pražským Vítkovem
Ostatně, třeba ta 1. světová válka je ještě vzdálenější, její poslední aktivní účastníci odešli již před dvěma dekádami, a přitom ani její historie není mrtvá. Dokonce bych řekl, že v posledních letech prožívá jakousi renesanci zájmu, který je zjevně vyšší než předtím. Není to jen tím, že v minulých letech si celý svět připomínal stovkové výročí jejího počátku i konce.
Proč je dobré, aby se o 2. světové válce a jejím konci stále mluvilo?
Jednoduše proto, že představuje jakýsi předpokoj naší současnosti. Bez znalosti jejího průběhu, ale i toho, co jí předcházelo, a toho, co po ní následovalo, nepochopíme, kde jsme dnes, a proč tam jsme. A proto bychom se mohli dostat do podobné situace jako tehdy. Kdo nezná svou historii, tomu se to může vymstít, neboť si ji může velmi snadno zopakovat.
VHÚ rekonstruuje své hlavní expozice pod Vítkovem, jakým způsobem tam budete o největším světovém konfliktu informovat?
Druhé světové válce bude věnován původní prostor archivu československých legií. Jedná se o dvoupatrový sál rozdělený ochozy, který představuje jednu z nejpůsobivějších součástí rekonstruované budovy. Pro prezentaci nejničivějšího konfliktu lidských dějin bude využito jak zajímavého členění sálu tak především řady audiovizuálních prostředků. Chronologické zaměření výstavního sálu nebude ohraničeno pouze roky 1939 - 1945, ale návštěvník projde historií od Mnichovské dohody v září 1938 až po únorový převrat v roce 1948.
Počítačový model, jak bude vypadat expozice 2. světové války v rekonstruovaném vojenském muzeu pod pražským Vítkovem
Expozice je členěna prostřednictvím výtvarně prostorových prvků na části věnované událostem na západní a východní frontě, samostatné části pak budou věnovány životu v protektorátu, nacistické perzekuci, operaci Anthropoid a holokaustu. Prostřednictvím tzv. dotýkaných předmětů si zde návštěvníci mj. připomenou osudy řady příslušníků domácího i zahraničního odboje, své místo zde ale najdou i příběhy kolaborantů, připomínající, že zdaleka ne všichni byli hrdinové.
V souvislosti s 2. světovou válkou rovněž nelze nezmínit významnou roli žen, a to jak v řadách domácího odboje, kde jejich statečnost překvapovala i příslušníky gestapa, tak v řadách našich zahraničních jednotek, v nichž se poprvé v naší historii stávaly příslušnicemi armády. Závěr výstavního sálu je věnován všem zásadním okamžikům dramatického poválečného vývoje Československa v kontextu s mezinárodním děním a rozdělením světa.
Jak moc se ještě o druhé válce bádá a je možné ještě přijít na něco nového? Co např. zkoumají historici z VHÚ?
Bádá se hodně a je rozhodně co vybádat. V uplynulých desetiletích pracovníci VHÚ publikačně pokryli značnou část deficitu, který jsme zdědili z období před rokem 1989. Mám tím na mysli nejen čs. vojenské jednotky v zahraničí, především na Západě, ale také nezbytnost naši moderní vojenskou historii náležitě „zalidnit“. Přesto některá dílčí témata ještě čekají na zpracování do větší šířky i hloubky. Často kvůli tomu, že dosud nebyly přístupné potřebné archivní dokumenty.
Počítačový model, jak bude vypadat expozice 2. světové války v rekonstruovaném vojenském muzeu pod pražským Vítkovem
Ale i to se rychle mění. Naštěstí se stále objevují nové a nové zdroje informací. Po uplynutí zákonných lhůt, které jsou v různých státech různé, se pro badatelskou veřejnost postupně zpřístupňují další a další archivní materiály, a to nejen doma, ale i v zahraničí, protože bez těch se žádný historik zabývající se naší vojenskou historií 20. století absolutně neobejde.
Nemyslím jen například britské, francouzské, americké či německé archivy, ale třeba i ty ruské, které ještě donedávna podléhaly či stále podléhají určitým restrikcím. Přitom jde často i o kořistní archiválie, které byly v zemích svého vzniku považované za nenávratně ztracené. Podstatné je, že stále větší množství těchto primárních zdrojů je zdigitalizováno a jsou přístupné z každého domácího počítače. Badatel tak nyní často stojí před dilematem, kam skočit dřív.