Hlavní obsah

Před 77 lety zaútočili Gabčík a Kubiš na Heydricha. Bez domácího odboje by neměli šanci, říká historik

Právo, Oldřich Danda

Výsadkáři, kteří 27. května 1942 v Kobylisích smrtelně zranili říšského protektora Reinharda Heydricha, by neměli příliš šancí uspět bez pomoci domácích odbojářů. V rozhovoru pro Právo to řekl ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek.

Foto: ČTK

Rozervaná pneumatika a otvor v zadní části pravého boku Heydrichova mercedesu po atentátu

Článek

Před 77 lety výsadkáři Jozef Gabčík s Janem Kubišem spáchali atentát na Heydricha. Zjistili jste k přípravám či průběhu atentátu nové skutečnosti?

K novým informacím jsme v našem ústavu nedošli, spíše jsme se v poslední době věnovali tomu, abychom udělali místo v Resslově ulici (kde v kryptě pravoslavného kostela výsadkáři podlehli nacistické přesile) pietnější.

Co atentát znamenal pro český domácí a zahraniční odboj?

Byl to zásadní čin nejen pro domácí odboj, ale hlavně pro exilovou vládu ve Velké Británii a pro další vyjednávání prezidenta Beneše se spojenci.

Byl to skutečně ten zlomový okamžik, který donutil spojence se na Čechy dívat jinak?

Určitě, ale nejdůležitější bylo oduznání mnichovské dohody z britské a francouzské strany. Beneš díky tomu získal při vyjednávání se spojenci úplně jiné postavení.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Výsadkáře připomínají i pamětní destičky

Řada lidí si stále myslí, že atentát byl zbytečný a že kvůli tomu zemřelo příliš mnoho Čechů.

Podle mého to zbytečné nebylo, byla to naopak nutnost, protože ten čin nás v roce 1942 postavil jednoznačně na stranu spojenců. Je potřeba to zasadit do kontextu. Atentát byl 27. května. Boj v kryptě na začátku června a 10. června byly vypáleny Lidice. A 5. srpna britský ministr zahraničí Anthony Eden napsal Janu Masarykovi dopis, v kterém píše, že vláda Jejího Veličenstva oduznává mnichovskou dohodu. Následně 29. září signuje Charles de Gaulle dokument, kde píše, že mnichovskou dohodu pokládá za neplatnou od samého počátku.

Ukázal ten atentát něco o Češích? Byli tu nejen stateční, kteří výsadkářům pomáhali, ale i zrádci.

To není problém jen Čechů. Stejný problém měly všechny okupované země v Evropě. Všude – ve Francii, v Holandsku – byli hrdinové i zrádci. Ve vypjatých chvílích každého národa se objeví hrdinové, kteří ctí svobodu a postaví se zvůli okupantů, stejně jako kolaboranti.

Kdyby nebylo Karla Čurdy a dalších zrádců, podařilo by se výsadkářům uniknout?

To je spekulace. Situace po atentátu byla složitá. Nejednalo se pouze o represe, ale i o úvahy, co udělají s celým českým národem, které nacisté vedli v Berlíně. Ale atentát jim jasně ukázal, že Češi – byť šlo o výsadek ze zahraničí – jsou v odboji a že bojují proti nacismu. Ten čin je naprosto výjimečný v dějinách celého evropského odboje.

Foto: ZUMA/KEYSTONE Pictures USA, ČTK

Adolf Hitler kondoluje sirotkům na velkolepém Heydrichově pohřbu.

V čem výjimečný?

Protože cílem atentátu byl tak vysoce postavený představitel třetí říše.

Jak moc byla silná odplata a teror nacistů?

Na tak malý národ bylo obětí hodně. Na druhou stranu byla válka a v té jsou vždy oběti. Atentát nacistům ukázal, že se jim umíme postavit. Ta akce byla velice složitá. Z dnešního pohledu např. pro mladou generaci to může vypadat jednoduše: někdo sedl do letadla, někde vyskočil a tam udělal atentát.

Doba ale byla úplně jiná. Neexistovaly navigační prostředky, spojovací prostředky byly omezené. Výsadkáři se museli zcela spolehnout na domácí odboj. Bez domácího odboje by se akce nikdy nemohla povést. V tom je síla odboje a vzdoru celého národa. Kdyby parašutisté neměli maximální podporu domácího odboje, zůstali by sami někde v protektorátu a akce by se asi nikdy neuskutečnila.

Podařilo se nacistům během heydrichiády rozprášit celý odboj?

Podařilo se jim ho značnou měrou narušit, ale odboj se zase postupně obnovil. To nebyl poslední výsadek do protektorátu, těch bylo mnohem víc. A ve většině případů, když parašutisté seskočili, tak spojovací adresa fungovala a byli přijati, dostalo se jim pomoci. Samozřejmě spojení bylo špatné a v Londýně často neměli informace, že jejich kontakty jsou už často zatčené nebo umučené.

Jak to, že Heydrich jezdil v odkrytém voze bez ochranky?

Heydrich jezdil ve svém osobním Mercedesu 320-C, i když měl přidělený pancéřovaný a uzavřený mercedes, ale nepoužíval ho. Heydrich si byl sám sebou velice jistý a rád se ukazoval. A také rád ukazoval, že je pánem protektorátu, tím, že jezdil po pražských ulicích v otevřeném voze, a to se mu stalo osudným. On nepoužíval ani ochranku, ani doprovod. Vozy vysokých funkcionářů většinou doprovázeli vojáci na motocyklech, ale Heydrich jich nevyužíval.

Je zvláštní, že nacisté při svých zpravodajských možnostech a schopnostech neměli tušení, že se tu připravuje taková zásadní akce?

V tom je síla odboje, který byl velice dobře propojený. To, že nedošlo k prozrazení akce Anthropoid, svědčí o obrovské pevnosti těch lidí. Velkou roli sehrálo to, že většina lidí v odboji byli sokolové, znali se a věřili si. Byli to velcí vlastenci. Od roku 1918 to byli lidé Masarykovy republiky, oni republikou žili a nechtěli si ji nechat vzít.

Výběr článků

Načítám