Hlavní obsah

Od smrti Učitele národů uplynulo 350 let. Svět čte Komenského dílo

Jan Amos Komenský (28. března 1592 až 15. listopadu 1670) si získal celosvětový věhlas díky svým průkopnickým didaktickým a pedagogickým dílům, jimiž si vysloužil přízvisko Učitel národů. Odkaz života tohoto biskupa Jednoty bratrské je stále živý, čemuž nasvědčuje i fakt, že se v den výročí Komenského úmrtí koná maraton čtení jeho díla, do kterého se zapojuje pět kontinentů. Akce odstartovala o sobotní půlnoci v Praze.

Foto: Profimedia.cz

Jan Amos Komenský (1592-1670)

Článek

Komenský přišel na svět v Moravském markrabství do rodiny člena Jednoty bratrské. Výročí narození Učitele národů, tedy 28. březen se v Česku slaví jako Den učitelů.

Přesvědčení zděděné po rodičích hrálo v životě budoucího reformátora školství výraznou roli, a to zejména po vypuknutí třicetileté války.

SPECIÁL: Bitva na Bílé hoře

Historie

Po porážce českého povstání v bitvě na Bílé hoře pobýval na panstvích svých šlechtických příznivců, roku 1628 odešel natrvalo do exilu. Hledal klid před násilně šířeným katolictvím - našel jej nejprve v polském Lešně, poté v nizozemském Amsterdamu.

Jan Amos Komenský pochopil podstatnou věc: že násilím se toho dá naučit málo a nemá to efekt, který od vzdělání vyžadoval. Učení musí být podle něj přirozené, směřovat od jednoduššího ke složitějšímu.
Tomáš Havelka, Filosofický ústav AV ČR

Komenský se ve svém životě musel vyrovnat nejen s náboženskou nesnášenlivostí, ale i osobními tragédiemi. V roce 1622 mu na mor zemřela první manželka a dva synové, je však pravdou, že ještě hůře nesl o více než tři dekády později (1656) ztrátu svého duchovního majetku - rukopisů a připravovaných tisků při požáru Lešna.

Foto: Profimedia.cz

Jan Amos Komenský na cestě z Moravy do exilu v polském Lešně, rok 1628

Již po uzavření Vestfálského míru roku 1648, který zakončil třicetiletou válku, bylo zřejmé, že nadešel konec nadějí na návrat nekatolických exulantů do vlasti. S rodnou zemí se Komenský symbolicky rozloučil spisem Kšaft umírající matky Jednoty bratrské.

Foto: Profimedia.cz

Bronzová socha Jana Amose Komenského u Velkého kostela sv. Víta v nizozemském Naardenu

Zemřel 15. listopadu 1670 v Amsterdamu. Pohřben je též v Nizozemsku, v Naardenu, kde má muzeum.

Člověk své doby a mravní vzor

Po Komenském, absolventu univerzity v německém Heidelbergu, zůstalo dodnes určitým způsobem živé filozofické a hlavně pedagogické dílo, které předběhlo dobu. Mimo jiné prosazoval přirozenou výchovu a důležitost vyučování i v mateřském jazyce, žáci také podle jeho názoru měli v látce postupovat od lehčího ke složitějšímu.

Podle Tomáše Havelky z Filosofického ústavu Akademie věd ČR si je ale třeba uvědomit, že J. A. Komenský žil ve specifické době 17. století, stále ležící v hluboké víře v Boží sílu.

„Vzpomeňme jen na jeho řešení útěku z labyrintu světa: jen Boží pomocí podmiňoval veškeré myšlení, vzdělání i vědu. Není proto jednoduché a asi ani úplně rozumné podsouvat mu tak velikou míru prorockých schopností, aby byly jeho myšlenky, zbavené ovšem nutně teologického plánu, platné i v naší sekulární společnosti. I jeho tak ceněná pedagogika stála pevně v tomto teologicko-intelektuálním konceptu. Pokud tuto vrstvu odstraníme, pak už necitujeme původního, ale přepracovaného Komenského: vlastně projektovaného, komemorovaného, ikonického, takového, jakého jsme chtěli ukázat na výstavě J.A.K.: Komenský v kulturách vzpomínání,” upozornil pro Novinky.

Foto: ČTK

J. A. Komenský

Dodal ale, že jeho život sám je příkladem, ze kterého lze vzít mnohá poučení. „Je vzorem silné osobnosti, která neklesá poražena při neúspěchu nebo potížích, a to i velmi vážných, zasahujících soukromí, existenci i sám život. I po dalším pomyslném sražení na kolena byl schopen najít novou sílu, a přestože i on podléhal skepsi, dokázal opakovaně nalézt nové cíle a tím i novou sílu,” vysvětlil Havelka.

„A nejen to: příkladem nám může být vysoká mravnost, kterou se sám snažil naplňovat a totéž požadoval i po každém včetně veřejných činitelů. Vzorem jsou jistě i jeho myšlenky o vzájemné dohodě a společném konsensu,” poznamenal tento český komeniolog.

Škola hrou neznamená jen zábavu

Dodnes známá jsou např. Komenského díla Labyrint světa a ráj srdce nebo Orbis Pictus, v němž uplatnil zásadu Škola hrou (Schola Ludus). To však neznamená výuku nějakou čistě jen hravou formou, nýbrž představu, že dramatickým vystoupením lze rozvíjet osobnost žáka a vzdělávat jej.

Podle Havelky jde celkově o tlumočení myslitelových názorů na reformovanou podobu školní výuky: „Škola sama má být místo příjemné, vábící uvnitř i vně oči.“

K myšlence změnit koncepci dosavadní pedagogiky ho vedly vlastní rané zkušenosti s dobovým školstvím. Podle Havelky si uvědomil problémy i proto, že šel do školy ve vyšším věku, než bylo tehdy obvyklé.

Foto: Profimedia.cz

Jan Amos Komenský

„Pochopil podstatnou věc: že násilím se toho dá naučit málo a nemá to efekt, který od vzdělání vyžadoval. Učení musí být podle něj přirozené, směřovat od jednoduššího ke složitějšímu, v každém stupni vzdělání se má prohlubovat to, co se v jednodušší podobě probíralo dříve. Velký důraz kladl na to, aby učení probíhalo příjemně a hravě. Výuka má být proto i synestetická: proto doporučoval obrazové, vizuální doplňky, nelze-li získat přímou zkušenost s popisovaným jevem,” objasnil odborník.

„Celá škola měla být místo, kam se žáci nebudou bát chodit. Vyučovat se mělo podle zásady snadno, mile, příjemně. Součástí takové hravé výuky bylo už v Komenského době i školní divadlo, a proto je výraz ‚škola hrou‘ také přímým připomenutím jeho dramatizace jazykové učebnice Janua lingvarum (Brána jazyků otevřená), kterou jako školní představení zorganizoval pod názvem Schola ludus v Blatném Potoku,” pokračoval Havelka. Šlo nicméně zároveň o poměrně náročné vyučování na jevišti v latině.

Poslední Moravané, úpění pod jhem aneb Mýty o Bílé hoře

Historie

Komenský rovněž ve svém stěžejním díle Obecné porady o nápravě věcí lidských představuje sedm oblastí vlivu (rodina či politika), které, jsou-li spravovány řádně, mohou podle dřívějšího vyjádření odborníků z Univerzity Hradec Králové proměnit společnost a uzdravit celý národ.

Celý svět čte Komenského

Jak informovala Akademie věd, nyní se koná nepřetržité online čtení z díla Jana Amose Komenského. Čtyřiadvacet hodin trvající iniciativu - od sobotní do nedělní půlnoci - podporují svým čtením akademici i nadšenci z celého světa.

Každých následujících 15 minut štafetu přebírají další čtenáři od Německa, Polska, Nizozemska, Maďarska a Velké Británie přes Spojené státy, Japonsko, Kolumbii až po Rusko či Izrael. Mezi účastníky jsou převážně zástupci univerzit, akademických institucí, muzeí, ale také učitelé a studenti z pěti kontinentů. Jenom v Česku se kromě Prahy čte z Brna, Olomouce, Ostravy, Pardubic, Uherského Brodu či Přerova.

Foto: Filosofický ústav AV ČR

Mapa zapojených měst do celodenního čtení z Komenského díla

„Na úvod jsme vybrali úryvek z Panegersie neboli Všeobecného probuzení, v němž se Komenský obrací na občany celého světa,“ uvedl komeniolog Vladimír Urbánek z Filosofického ústavu AV ČR, který spolu s kolegy z Oddělení pro komeniologii a intelektuální dějiny raného novověku toto čtení organizuje.

Génius, kterého nám mohou závidět. Češi připomenou ve světě výročí Komenského

Kultura

Vedle češtiny a latiny, které byly Komenskému vlastní, zaznívá řada dalších jazyků - včetně angličtiny, japonštiny, esperanta nebo i kašubštiny. Cituje se z filozofických a didaktických děl jako Labyrint světa a ráj srdce, Didactica Magna, Informatorium školy mateřské, z učebnice Orbis sensualium pictus nebo z všenápravných děl Via Lucis a Obecná porada o nápravě věcí lidských.

Akce je po celou dobu streamována na youtube kanálu Comenius.

Související články

Kam zmizely lebky popravených českých pánů

Dne 21. června 1621, tedy skoro přesně před 399 roky, padlo v přízračné exekuci na Staroměstském náměstí 27 hlav českých pánů a měšťanů, kteří vedli povstání...

Výběr článků

Načítám