Milovník historie odkrývá díky dopisům osudy vojáka wehrmachtu

„Impulzem bylo, když jsem u strýčka v Mniším, v domě po pradědovi, našel jako čtrnáctiletý kluk na půdě prvorepublikové noviny. Jedny psaly o abdikaci Masaryka, další oslavovaly Beneše,“ vzpomínal.

Tyto noviny má dodnes. „Kdysi jsem je donesl do občanské nauky a skončily u ředitele. Vrátili mi je, ale měl jsem z toho problémy, protože Masaryk ani Beneš nebyli tehdy v kurzu,“ pousmál se nad životem v totalitě a připojil, že má i tisk píšící o úmrtí Gottwalda i Stalina či dobový Tatrovák (podnikový časopis automobilky Tatra), ve kterých zaměstnanci psali socialistické oslavné básně.

„Z válečného období mě nejdříve zajímaly bitvy, dnes mi však jde o osudy lidí. A je mi jedno, odkud jsou,“ poukázal a dodal, že mu jde hlavně o vojáky. „Vidím v tom kus historie, z níž se dá stále leccos vyčíst.“

K životům poznamenaných válkou přivedly Hrnčárka dopisy z koncentračního tábora Mauthausen.

„Jejich prostřednictvím se mi podařilo zmapovat příběh manželů. Pán byl zatčen jako partyzán a zahynul tam, což potvrzuje i popravčí list, který se mi podařilo získat. Jeho paní přežila,“ popsal. Vše, co zjistil, už také předal příbuzným páru.

Dobové materiály získává kopřivnický nadšenec, stejně jako řada jemu podobných, na burzách či internetu. Tak se také dostal k Cermanovi.

„Před časem jsem zahlédl na Facebooku inzerát paní z Litoměřicka, že při vyklízení půdy starého domu našla nějaké věci a mezi nimi i německé dopisy zřejmě z vojny. Vše nabízela ke koupi, a i když jsem moc nevěřil, že bych uspěl, napsal jsem jí. A měl jsem štěstí, prodala mi je lacino,“ uvedl.

Hrnčárek se tak stal majitelem souboru 52 dopisů z východní fronty, které psal Kamil Cerman coby voják německé armády manželce Angele a synovi Waltrovi od ledna 1944 do ledna 1945. Každý dopis je v obálce, na níž je uvedeno číslo polní pošty.

„V listech postupně zmiňuje Rusko, Ukrajinu, Varšavu, Auschwitz,“ nastínil, kde všude Cerman zřejmě bojoval.

Dopisy přežily více než 70 let i díky tomu, že byly ukryté za půdními trámy. Smůlou však podle muže z Kopřivnice je, že jsou psané tzv. kurentem.

„I rodilý Němec měl problém to přeložit. Musí se jít písmenko po písmenku, slovo po slově,“ vysvětlil Hrnčárek, proč má zatím přeložený jen jeden list.

I díky němu už ale ví, že Cerman byl příslušník smíšené protiletadlové divize, že válku přežil a nebyl odsunutý jako ostatní Němci z Nové Vsi.

To Hrnčárkovi následně potvrdili i Cermanovi potomci, které vypátral a zkontaktoval.

„Poslali mi nejen fotografii svého předka, ale i kopii žádosti firmy Richard Prade z Jablonce, aby Cermana uvolnili ze zajateckého tábora. Byl totiž pasířem (řemeslník vyrábějící pásy a jiné ozdobné předměty z kovu – pozn. red.) a firma potřebovala odborníka jeho kvalit, aby dodržela poválečné zakázky do USA,“ tlumočil Hrnčárek písemnou žádost z roku 1946.

Více nadšenec z Kopřivnice o vojákovi wehrmachtu zatím nezjistil. Ale těší se, co mu na něj dopisy ještě prozradí.