Článek
Celý název manifestu zní „2000 slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem“. Text podepsalo přes 100 tisíc lidí včetně stovek osobností veřejného života.
Vyšel den poté, kdy byla 26. června zákonem č. 84/1968 Sb. dočasně zrušena cenzura. A shodou okolností v den dvacátého výročí sloučení sociální demokracie a KSČ v roce 1948.
„Dva tisíce slov vzniklo na podnět pracovníků Československé akademie věd, mj. vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterleho, jeho formulace vzešla z pera Ludvíka Vaculíka. Mezi hlavní myšlenky patřila kritika mocenských praktik komunistů od roku 1948 a výzva k obnovení skutečného politického pluralismu,“ připomněl pro Novinky Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd ČR.
Otto Wichterle v 60. letech
Manifest zapadá do atmosféry pražského jara, jak se říká období politického uvolnění v komunistickém Československu na sklonku 60. let.
„Dokument byl projevem aktivizace společnosti v době, kdy se zde částečně uvolňovaly společenské poměry. Obyvatelstvo se začalo častěji a intenzivněji zajímat nejen o politické, ale i celospolečenské události, což bylo jedním z typických rysů celého (pražského) jara,“ uvedl pro Novinky politolog Petr Just.
Podle něj je význam prohlášení především společenský, přímo do fungování politického systému tolik nezasáhl.
| Z manifestu 2000 slov: |
|---|
| Komunistická strana, která měla po válce velikou důvěru lidí, postupně ji vyměňovala za úřady, až je dostala všechny a nic jiného už neměla. Musíme to tak říci a vědí to i ti komunisté mezi námi, jejichž zklamání nad výsledky je tak veliké jako zklamání ostatních. Chybná linie vedení změnila stranu z politické strany a ideového svazku v mocenskou organizaci, jež nabyla velké přitažlivosti pro vládychtivé sobce, vypočítavé zbabělce a lidi se špatným svědomím. Jejich příliv zapůsobil na povahu i chování strany; která nebyla uvnitř zařízena tak, aby v ní bez ostudných příhod mohli nabývat vlivu pořádní lidé, kteří by ji plynule proměňovali, tak aby se stále hodila do moderního světa. Mnozí komunisté proti tomuto úpadku bojovali, ale nepodařilo se jim zabránit ničemu z toho, co se stalo. |
| Poměry v komunistické straně byly modelem i příčinou stejných poměrů ve státě. Její spojení se státem vedlo k tomu, že ztratila výhodu odstupu od výkonné moci. (...) |
| (...) Letošního jara vrátila se nám znovu jako po válce velká příležitost. Máme znovu možnost vzít do rukou naši společnou věc, která má pracovní název socialismus, a dát jí tvar, který by lépe odpovídal naší kdysi dobré pověsti i poměrně dobrému mínění, jež jsme o sobě původně měli. Toto jaro právě skončilo a už se nevrátí. V zimě se všecko dovíme. Tím končí toto naše prohlášení k dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům, vědcům, technikům a všem. Napsáno bylo z podnětu vědců. |
Manifest byl spolu s Akčním programem KSČ, který představoval výzvu k reformě strany a socialistického zřízení, nejvýznamnějším dokumentem daného období. Dva tisíce slov, které nevzešly ze stranické linie a požadovaly odchod starých kádrů, ovšem vedení KSČ odmítlo.
Předsednictvo ÚV KSČ iniciativu odsoudilo jako akci proti komunistickému vedení v čele s prvním tajemníkem Alexandrem Dubčekem a odmítlo rovněž načasování na dobu, kdy se připravovaly okresní stranické konference, které měly vybírat delegáty na připravovaný XIV. sjezd KSČ.
Nešlo při tom jen o vnitřní záležitosti země, ale i o signál za hranice. SSSR i ostatní země takzvaného Východního bloku se obávaly příklonu Československa k Západu.
Rozproudění společenské debaty
Podle historika Šebka lze akci hodnotit jako úspěšnou. „Opravdu vzbudila velký zájem občanské společnosti a mezi jejími signatáři najdeme přední české osobnosti, například Jaroslava Seiferta, cestovatele Hanzelku a Zikmunda, herce Rudolfa Hrušínského, režiséra Jiřího Menzela či gymnastku Věru Čáslavskou. Podpis připojila i řada dělníků, například z ČKD,“ uvedl Šebek.
Alexander Dubček
„Manifest rozproudil ve společnosti debatu směrem k požadavkům větší demokratizace, která by šla i nad rámec toho, co by byly ochotné připustit reformní elity v KSČ,“ vysvětlil historik.
Veškeré reformní tendence nicméně uťala invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 a následná normalizace.
Podle Šebka mohl manifest přispět k zostření postupu Sovětů vůči Československu, nelze ho však označit za příčinu invaze. „Nejnovější badatelské výsledky dokládají, že o invazi se vážně uvažovalo už dávno předtím... Již začátkem května 1968 se některé sovětské jednotky k nám chystaly vtrhnout,“ uvedl historik.
Manifest nicméně mohl být využit pro tlak na Dubčekovo vedení, které bylo obviňováno Sověty z toho, že nedokáže zavést pořádek a čelit „kontrarevoluci“ reformních sil.
Prohlášení bylo trnem v oku i komunistickému vedení, které se chopilo vlády po příchodu „bratrských vojsk”. Signatáři čelili perzekucím.
„Krach reformního procesu po vstupu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 předznamenal osud tohoto dokumentu a jeho klíčových autorů,“ uzavřel politolog Just.
