Ferdinand Peroutka: Nesnášel manželství, ale oženil se třikrát

Považoval je za malé uzurpátory a diktátory, kteří obtěžují a neustále se něčeho nesmyslně dožadují.

Rodina podle Peroutky vždycky srazí muži křídla nadání a nutí ho držet se ubíjejících a nudných povolání. Přesto se stačil třikrát oženit a zplodit dceru Evu. Ženy o něj měly zájem vždycky – o vysokého, pohledného, intelektuálského muže s temně plavými vlasy. Zavděčit se Peroutkovi ovšem patřilo k malým zázrakům.

Jako gentleman měl Peroutka na opačné pohlaví jediný, zato rozhodující nárok. Ženy musely být krásné a velmi ženské, čímž se vyznačovaly všechny jeho manželky. Mužatky nesnášel. Podle vlastních slov „netoužil ani po racionální a pracovité ženě: nesnášel ženy, které nosily kalhoty“. Trochu intelektuálněji založená dáma jej odpuzovala.

Od manželky nepožadoval práci a jakoukoli praktičnost a děsily jej dívky eroticky aktivní, protože tím rušily jeho představy o mužném dobývání.

Stejně tak se hrozil mateřských typů, protože se bál, že „ženina ňadra ztratí svůj tvar poté, co nakrmí dítě“.

Přitom dívčí srdce zrovna nelámal. Plachý a uzavřený mladík toužil být pro partnerku především ochráncem.

Ve svých denících, kde o sobě mluvil vždy ve třetí osobě, si zaznamenal: „V dětství žádné zkušenosti s děvčaty, jež byla oddělena podle buržoazního milieu. Odtud zřejmě jeho romantický dívčí ideál. V pubertě se nikdy nedotkl děvčete – styděl se.“

Svůj první pohlavní styk měl Ferdinand údajně až ve třiadvaceti letech. On sám se o erotice nikdy nevyjadřoval, vnímal ji jako záležitost hlubokého soukromí. Občas mluvil o jedné nejmenované dívce, kterou za první světové války přebral kamarádovi, ten jej pak rozzuřeně pronásledoval s revolverem.

Peroutka se oženil poměrně brzy – ve čtyřiadvaceti, v roce 1919. Měl za sebou už slušné žurnalistické zkušenosti. Působil totiž od roku 1919 v Herbenově Času jako výtvarný redaktor a v roce své svatby se stal redaktorem časopisu Tribuna.

Jeho manželkou se stala kouzelná tmavovlasá židovka Marie Bienenfeldová. Seznámil se s ní na jednom výletě s přítelem Wernerem. Potkal ji tam náhodou se sestrou a po návratu se slavily dvě svatby. Ferdinandův svazek úspěšně neprobíhal. Ač otec rodiny, tesknil po absolutní svobodě a nezaložil ani společnou domácnost.

Zůstal bydlet sám v Třebízského ulici v Praze, manželka s dcerou Evou pobývala zase ve Zlatnické. Manželé se jako krásný pár sice rádi ukazovali ve společnosti, ale stejně žili každý po svém. A nerozváděli se, protože situace jim zcela vyhovovala. Marie Peroutková vystupovala jako veselá, svižná dáma, navštěvovala s Ferdinandem bary a divadla a stačilo jí to. Zlobilo ji jediné. Peroutka jako začínající novinář neměl na rozhazování a ona utrácela, jak mohla.

Rozhazovačnou Marii Peroutka požádal, aby si zapisovala týdenní výdaje na domácnost. Marie okem nemrkla a za týden předložila manželovi požadovaný seznam. Vyprávěl o něm později své třetí ženě Slávce Peroutkové (Slávka Peroutková, Třetí ženou svého muže, Dokořán, 2005) a ta jej popsala následovně: „Mrkev – 30 haléřů. Brambory – 80 haléřů. Maso – 9 korun. Ferda je vůl – 100 korun. Káva – 3 koruny.“

Peroutka si jediné prapodivné položky vůbec nevšiml a Marie na ni schválně sama upozornila. Tím její seznamy skončily.

Svoje svérázné soužití vedli manželé až do okamžiku, kdy se Marie Peroutková sblížila s Peroutkovým kolegou z Tribuny, Antonínem Janotou. To rozhodlo.

Počátkem třicátých let se uražený Peroutka rozvedl a dostal dceru Evu do své péče. Řešil to po svém – vodil ji s sebou do společnosti a barů.

V roce 1931 se Ferdinand znovu oženil – o něco šťastněji. Vzal si krásnou Marii Hůlkovou, dceru známého karlínského notáře. Peroutkův přítel spisovatel Karel Poláček ji trefně nazval Máňou číslo dvě. Vynikala temperamentem, aktivitou a činorodostí. Toužila po veselé společnosti a cestování. A to nebylo nic pro Peroutku, který sice rád „výletil“, ale jen po známých místech, a dával přednost své úzké společnosti stálých přátel.

Přesto manželství na rozdíl od prvního fungovalo. Oba hlavní aktéři spolu žili ve společné domácnosti, Máňa vytvářela manželovi příjemné rodinné zázemí a výborně vedla domácnost. Peroutka jí s láskou oslovoval Pejsku.

Karel Steinbach, gynekolog a Peroutkův kamarád, vzpomínal, jak ve třicátých letech se ještě s dalšími kamarády scházel každého Silvestra u něj a každé Vánoce u Peroutků: „U Peroutků byla vždycky výborná večeře. Hlavně, když se Peroutka podruhé oženil, Máňa číslo dvě tu večeři chystala už týdny předem. To byla povinná rybí polévka a potom kapr, na černo nebo sulcovaný nebo smažený, a potom nějaký ten jablkový závin a pilo se dobré víno.“

Máňa také jezdila s Peroutkou na Strž, kterou vlastnil spisovatel Karel Čapek, a výborně se tam o víkendech bavila.

To ovšem neznamenalo, že Peroutka nezůstal svůj.

Novinář si navykl chodit sám s přáteli po nočních barech a vracel se domů až ráno. Dopoledne vyspával, odpoledne psal, poté zaskočil do redakce a večer nanovo. Nejvíc miloval Společenský klub na Příkopech, kde založil v roce 1932 stolní společnost zvanou Táflrunda se svéráznými zákony. Jejími členy byli například herec Hugo Haas, herečka Olga Scheinpflugová, spisovatel Edmond Konrád, spisovatel Jaromír John (vlastním jménem Bohumil Markalous) a mnozí další.

Mezi pravidla Táflrundy například patřilo, že jenom jeden člen rodiny může být činný ve Společenském klubu. Proto, když se Karel Čapek oženil s Olgou Scheinpflugovou v roce 1935, která působila ve stolní společnosti už nějaký čas, odmítli přátelé jeho žádost o členství a stal se „dopisujícím členem“.

Táflrunda se dělila do sekcí – v sekci mariášníků vynikal právě Ferdinand Peroutka. Kromě činnosti v Táflrundě se Peroutka obklopoval krásnými herečkami: Adinou Mandlovou, Ljubou Hermanovou. O jeho vztahu k Olze Scheinpflugové se dlouho spekulovalo jako o intimním. Pravdu se už nikdy nedozvíme.

Jisté bylo, že nesnášel vulgárnost a hlásal střídmost ve všem.

Jednou prý jakási operetní diva pozvala Peroutku do bytu a přišla mu otevřít v kožichu, pod kterým neměla vůbec nic. Rozhořčený a zmatený Peroutka popadl klobouk a rychle odešel. Zájem žen o něj měl své důvody – řadil se mezi známé novináře, od roku 1924 do roku 1939 řídil kulturně politickou revue Přítomnost a v třicátých letech vydal rozsáhlé dílo o počátcích Československé republiky Budování státu.

S Máňou číslo dvě neměl Peroutka děti. Trpěla už od poloviny třicátých let minulého století rakovinou. Proto často pobývala v nemocnicích a sanatoriích. Jejich manželství ale fungovalo, i když na Peroutku čekal třetí osudový vztah. Potvrzovala to i jejich válečná korespondence. V roce 1939 jej jako bývalého prominenta zatkli a na šest let se octl v koncentračním táboře Buchenwald.

Vrátil se až v roce 1945.

V témže roce se Peroutkova dcera Eva seznámila s ani ne třiadvacetiletou tmavovlasou a pohlednou Slávkou Fenclovou, ta jejím prostřednictvím poznala i manžele Peroutkovy. Peroutka se zdál mladé Slávce příliš chladný a rezervovaný. Působil jako šéfredaktor Svobodných novin a nabídl jí místo své sekretářky. Zpočátku dělala Slávka chyby, nad kterými se Peroutka upřímně bavil.

V listopadu roku 1945 se citově sblížili a jejich vztah trval 33 let. Podle Slávčiných výše uvedených vzpomínek: „Poměrně rychle se roznesla po Praze zpráva o našem nerovném vztahu. Dělilo nás sedmadvacet let, on ženatý, veřejně známý, já velké nic. Pražská společnost se rozdělila do dvou táborů, ale ten větší stál na straně Peroutky a mezi nimi byli i manželé Janotovi.“

Marie Janotová byla, jak víme, Peroutkova Máňa číslo jedna. Peroutka se tak ocitl mezi dvěma ženami. Po únoru 1948 uvažoval Peroutka, že odejde do exilu. A to s oběma ženami. Počítal s tím, že s Máňou se tam rozvede a Slávku si vezme. Hodlal vést harmoničtější rodinný život. S útěkem počítal 1. května 1948. Prchal spolu s manželkou – Slávka s ním nemohla opustit republiku v jedné skupině. Měla přejít přes hranice následující den.

Útěk se zdařil, i když Máňa těsně za hranicemi začala bědovat a chtěla se vrátit pro šperky, které ztratila po cestě. Slávce se útěk nepovedl. Zatkla ji policie. O tom Peroutka, kterého spolu s manželkou dopravili do Frankfurtu nad Mohanem, nevěděl.

Z Frankfurtu manželé odjeli do Londýna a nepodařený Slávčin útěk Peroutku drtil. Propadl depresím. Octl se v nezáviděníhodné situaci – přesto, že miloval jinou ženu, nedokázal se od manželky odloučit. V květnu roku 1949 o tom napsal svému příteli: „Co mně jedině trápí, je to, že je mi pořád líto Máni. Ale opravdu jsem s ní mnoho zkusil a nepřeháním, řeknu-li Ti, že jednu chvíli to už pro mě byla otázka života a smrti.“ Tou otázkou myslel skutečnost, že Máňa se životního partnera nechtěla vzdát.

Slávka zatím uzavřela na podzim roku 1949 fingovaný sňatek s britským občanem Cecilem Deem. Měla tak možnost odjet ze země a po půl roce se v Londýně setkala s Peroutkou. Společně pak odjeli do USA, kde Peroutka několik let řídil čs. vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa, pro niž psal pravidelné týdenní komentáře. Slávka se tam také rozvedla.

V roce 1955 Máňa zemřela. Po deseti letech známosti si Slávka Fenclová 23. března téhož roku Peroutku vzala.

A věrně s ním zůstala až do jeho smrti 20. dubna 1978 v New Yorku. Třetí, poslední žena jeho života.