Týraná žena je obětí podvodu s občankou, exekutor Podkonický jí neslevil nic

Na jméno této v minulosti týrané ženy vznikly podvodem obří dluhy ve výši 700 tisíc za jízdy načerno, kterých se nedopustila.

Vyhrocené životní okolnosti, kdy se musela skrývat, a jeden formální právnický přešlap způsobily, že se soudně už nemůže bránit.

Věřitel, dopravní podnik, jí už pokuty, zaviněné nezjištěnou osobou, odpustil.

Advokát dopravního podniku Tomáš Sokol přistoupil na 50procentní slevu ze své odměny. Jen exekutor Juraj Podkonický nic neslevil. Přitom ale suverénně porušuje zákon.

Novinka v zákoně totiž exekutorovi výslovně nařizuje, aby vícenásobné, ale jinak totožné exekuční věci, vedené stejným věřitelem na stejného dlužníka, lišící se jen v čase, spojil v jednu a tím se náklady na exekutora snížily na přiměřenou úroveň. „Podkonického jsme v případu Čiháková žádali o spojení exekucí osmkrát.

Nepočítaně jsme mu telefonovali, nejméně čtyřikrát posílali e-mail. Na Čihákovou vede desítky exekucí pro to samé. Spojil jich pár, ale na zbytek nereflektuje. Přitom mohl, a ze zákona měl, spojit všechny tyto exekuce do jedné již na první žádost,“ řekl Právu advokát Adam Batuna, který ženu zdarma od poloviny roku 2012 zastupuje.

O sloučení exekucí vedených na Čihákovou, a tím alespoň o jejich zlevnění o 200 tisíc, žádá Podkonického celý loňský rok. „Je to marné, jako když hluchý buší do vrat. Ze zákonného pravidla o slučování exekucí si Podkonický nic nedělá,“ dodal Batuna.

Podle informací Práva je Podkonický dlouhodobě v zahraničí. V minulosti se ke kauze nevyjadřoval. Čiháková má dohromady stále zaplatit zhruba 300 tisíc korun na odměny a právnické náklady spojené s vymáháním dluhu, který nezpůsobila. Připomíná to lynč.

Podle Batuny je už věc zralá na to, aby se neochotou exekutora případy sloučit začala zabývat Exekutorská komora, nebo pak už jen ministerstvo spravedlnosti.

Vše začalo tak, že paní Čihákovou z Prahy týral její bývalý manžel. V roce 1998 od něho utekla i s dětmi. Do toho jí někdo ukradl občanku. Policii to nahlásila. Kdosi ale na její ukradenou občanku v letech 2000 až 2005 nasekal desítky jízd načerno. Úhrnem za 700 tisíc, včetně odměn pro advokáta Sokola a exekutora Podkonického.

Potíž je v tom, že vzhledem ke své komplikované životní situaci prošvihla lhůty pro odvolání. Výzvy na původní adrese kvůli domácímu násilí nevyzvedávala, přeposílání zřízeno neměla. Skrývala se.

V roce 2010 se dozvěděla, že po ní jde exekutor. Její byt na katastru zablokoval.

Zmatkovala. Neměla ještě advokáta a udělala procesní chybu – nahlédla u soudu do spisu a jen díky tomu si vyrazila z ruky poslední možnost se soudně osvobodit.

Dopravní podnik už odpustil, co mohl. Poukazoval ale na to, že ze zákona jako řádný hospodář nemůže tyto pohledávky jen tak odepsat. Na druhou stranu to byli jeho revizoři, kteří zaevidovali neplatnou občanku. Potíž je v tom, že původní evidenci, od níž pohledávky vznikly, již nelze zpětně prověřit. Původní zápisy již byly skartovány.

Dopravce také oponuje tím, že pak by vykutálení lidé lživě nahlásili ukradení občanky, jezdili načerno, revizorům předkládali „odcizený“, neplatný doklad a pak tvrdili, že to nebyli oni, kdo jel načerno.

U Čihákové ale okolnosti nasvědčují tomu, že je opravdu obětí, které někdo občanku vzal, a není to jediný případ, kdy revizoři neprávem do černých jízd namočili nesprávné osoby.

To vede k otázce, zda mají mít revizoři vůbec právo na to chtít po lidech občanské průkazy a zda by ověřování totožnosti osoby nemělo být vždy jen za účasti městské policie.