Článek
Jsou časté spory o dědictví nemovitostí?
Ano, jsou. A zdaleka to není jen chamtivostí. Příčinou většiny sporů vznikajících v průběhu pozůstalostních řízení jsou mnohaleté neřešené křivdy, jež v rodinných vztazích běžně vznikají a které vyjdou najevo až v osudových chvílích úmrtí rodičů, sourozenců. Zdaleka ne vše je ale řešitelné právem. Lidské vztahy a osudy jsou mnohem složitější než počtářský pohled má dáti/dal. Smír v rodinách je neskonale cennější než urputné lpění na subjektivním pohledu na právo a spravedlnost.
Na jaké zamotané případy vzpomínáte?
Vzpomínám si na čtyři sestry, které raději nechaly zcela zchátrat dům s hostincem po matce, než aby se přestaly celá léta soudit o to, co které matka za života poskytla. Nikdo jim nebyl schopen vysvětlit, že pozůstalostní řízení neslouží k tomu, aby si vyříkaly všechny ústrky za celý živost. A byly to vzdělané ženy – učitelka, agronomka, vedoucí restaurace a projektantka.
Jak předejít tahanicím o dědictví. Jistotou je notářská závěť
Kuriózním případem bylo mnoholeté řízení o dědictví, kde byl pouze jediný dědic, který stále znovu a znovu napadal jakákoli rozhodnutí. Přitom bylo jasné, že vše nabude pouze on.
Doporučujete závěť u notáře, protože ji nelze formálně zpochybnit. A co závěť sepsaná advokátem, tu lze formálně zpochybnit?
Závěť sepsána notářským zápisem je veřejnou listinou. Podle zákona k takové závěti musí všichni včetně soudů přistupovat jako k závěti platné. Naproti tomu k závětím pořízeným soukromou listinou se takto nepřistupuje a je na těch, v jejichž prospěch svědčí, aby platnost a pravost prokázali. Závěť pořízená advokátem veřejnou listinou není, má stejnou váhu jako závět napsaná doma v kuchyni propisovací tužkou.
Notáři mají žně. Češi sepisují rekordní počty závětí
Setkal jste se s podvodným jednáním u závětí a dědictví nemovitostí? Jedna vaše kolegyně mi vyprávěla, jak jednou žena, která si nárokovala dědictví domu, zfalšovala podpis zemřelé na závěti a přivedla si i dva svědky, kteří svědčili, že to stará paní opravdu podepsala, a až grafologický posudek potvrdil, že to byla lež.
Takové situace a spory jsou bohužel dost časté. Pokud někdo padělá závěť a přijde se na to, je ze zákona dědicky nezpůsobilý, tedy nedědí vůbec nic. Je třeba zdůraznit, že nejjistější metodou pořízení závěti je závěť sepsaná notářským zápisem. Zde spor o pravost podpisu zůstavitele prakticky nepřichází v úvahu.
Grafologické ověřování pravosti podpisu na závěti se sice často děje, ale je to velmi složité s nejistým výsledkem. Rád bych ale dodal, že občas je podpis na závěti skutečně pravý, a přesto se jedná o padělanou závět.
Jeden příklad za všechny: pamatuji si, jak byla v pozůstalostním řízení uplatněna závěť, kterou zůstavitel odkázal celý svůj majetek někomu, kdo by podle zákona po něm vůbec neměl dědit, a zcela tak pominul svou manželku a děti, se kterými žil v harmonických vztazích. V průběhu dokazování se ukázalo, že zůstavitel vůbec neměl v úvahu pořídit závět, ale neopatrně dotyčnému „závětnímu dědici“ podepsal prázdný papír, na který měl být pouze dopsán text plné moci k vyřízení nějaké drobnosti na úřadě. Takže tady na listině předložené jako závět byl naopak jediným pravým údajem podpis zůstavitele.
Závěť pořízená advokátem veřejnou listinou není, má stejnou váhu jako závět napsaná doma v kuchyni propisovací tužkou
Mají i notářské závěti nějaké limity, co se potomků týče?
Zůstavitel může v závěti odkázat svůj majetek, komu chce, klidně může zcela pominout některé nebo všechny své dědice přicházející v úvahu k dědění podle zákona. Tyto osoby se v pozůstalostním řízení mohou domáhat svých práv cestou uplatnění práv nepominutelného dědice. Těmi jsou pouze potomci zůstavitele.
Nezletilí potomci mají nárok na výplatu tří čtvrtin hodnoty dědického podílu, zletilí potomci mají právo na výplatu jedné čtvrtiny hodnoty podílu. Chápu, že to zní trochu nesrozumitelně. Sám nevím proč, ale občanský zákoník změnil dosavadní postavení nepominutelných dědiců tak, že ve skutečnosti nejsou opravdovými dědici, ale mají jen právo, aby jim dědici vyplatili hodnotu jejich nepominutelného podílu v penězích. To znamená, že když zůstavitel vdovec měl dva zletilé syny a závětí odkázal svůj majetek v hodnotě osmi milionů korun jen jednomu z nich, má závětí opomenutý syn právo, aby mu jeho bratr vyplatil čtvrtinu z jeho dědického podílu. Vzhledem k tomu, že podle zákona by po zůstaviteli vdovci měli synové dědit rovným dílem, má závětí opomenutý syn právo na čtvrtinu z poloviny zůstavitelova majetku, tedy na jednu osminu. Bratr mu tak musí zaplatit jeden milion korun.
Finanční poradna: Jak vyloučit z dědictví nechtěnou osobu
Jiná je situace, kdy se dědici potomci vůči zůstaviteli chovají v rozporu s dobrými mravy způsobem, jak to zákon popisuje. V takových případech je může zůstavitel vydědit, a to stejnou formou, jaká je předepsána zákonem pro závěť.
Lidé mají více manželství či vztahů a z předchozích svazků potomky. Příklad: Jsou manželé, on má děti z prvního manželství, ona syna z předchozího vztahu. Manželé jsou vlastníci objektu ve společném jmění manželů. Může manželka nechat sepsat závěť, kde uvede, že si nepřeje, aby po ní zdědil podíl na nemovitosti její syn, ale potomci manžela?
Ano, to je možné, ale i tady platí to, co jsem řekl o postavení nepominutelných dědiců, tj. potomků zůstavitele.
Když se tak dívám na složitosti řízení o dědictví, není vlastně nejlepší byt či rodinný dům převést na potomky nebo někoho jiného ještě za svého života s tím, že na nemovitosti bude zřízen „vejminek“ a zákaz zcizení, tedy zákaz prodeje bez souhlasu?
To, co říkáte, má dva úhly pohledu. Jedním z nich je pohled dětí, druhý je pohled zůstavitele. Z pohledu dětí je nejpraktičtější, když zůstavitel majetek rozdělí a oni vědí „na čem jsou“. Z pohledu zůstavitele naopak není nikdy vhodné doporučit, aby se svého majetku „zbavil“ ještě za svého života, protože najdeme bezpočet případů, jak dopadli ti, kteří za svého života rozdali svůj majetek a vděku se nedočkali.
Jakékoliv spory jsou vždy nešťastné z hlediska vztahů i s ohledem na udržování stavby či pozemku
Může otec svou usedlost, kde bydlí, převést ještě za života třeba jen na jednoho syna, druhému vymínit právo pouze zde bydlet, stejně tak pro manželku, ale dceru úplně vynechat, jako by vůbec nebyla? Anebo v tomto duchu sepsat závěť?
Za života může každý vlastník, tedy i budoucí zůstavitel, se svým majetkem nakládat zcela podle vlastního uvážení. Tak může všechny své nemovitosti bez dalšího darovat kterémukoli ze svých potenciálních dědiců a ostatní dědici se proti tomu nemohou nijak bránit. Při projednávání následného dědictví po zůstaviteli může být takový dar pouze započítán na dědický podíl obdarovaného dědice. Pro dobu po smrti může zůstavitel rozhodnout o budoucích vlastnících jeho majetku řadou právních jednání. Především může závětí povolat dědice, ustanovit odkazovníky, nebo naopak může rozhodnout o vydědění potomků. Občanský zákoník výrazně chrání vůli zůstavitelů. Práva mrtvých jsou v těchto situacích chráněna více než práva živých. Nutno ale dodat, že on si ale život stejně nakonec cestu najde, jen to zúčastněné stojí mnohdy zbytečné peníze navíc. Jakékoliv spory o nemovitosti, tedy i spory uvnitř pozůstalostního řízení, jsou vždy nešťastné z hlediska vztahů i s ohledem na udržování stavby či pozemku.
Když je spor o dědictví, znamená to, že soud nechá vyznačit na katastru plombu?
Záleží na povaze sporu. V případě skutkových sporů totiž soud/notář ke spornému majetku v pozůstalostním řízení nepřihlíží a dědici musí spor vyřešit v jiném, tzv. sporném soudním řízení. Lze však obecně shrnout, že soudní spor o nemovitosti se promítne do katastru nemovitostí a tím i zabraňuje, aby s nemovitostmi bylo vlastnicky nakládáno.