Článek
„Jako soudkyně zabývající se exekučním právem jsem s povděkem přivítala snahu Práva upozornit na problém s překupy nezaplacených složenek. Bohužel, nelze očekávat změnu chování těch, kteří si z toho udělali výnosný byznys. Jediným řešením by byla změna advokátního tarifu,“ reagovala soudkyně Pavla Pjajčíková na článek Práva. Ten vyšel 13. prosince a na kupčení poukázal s tím, že přirážka u drobných dluhů je až 700 procent, a tyto balíky se prodávají a ženou přes soud po tisících položkách, ať jsou promlčené, nebo ne.
Příliš vysoký tarif
Odměna za bagatelní pohledávky by podle Pjajčíkové měla pokrývat jen minimální náklady na práci advokáta, a ne vést k miliónovým ziskům.
„Je otázkou vkusu a konsenzu jednotlivých stran, co by bylo možno považovat za přijatelné jak pro ty, kteří službu poskytují, tak pro ty, kteří jsou plátci. Další zbídačování obyvatel mi však připadá nemorální. A ostatně ruku na srdce, komu z nás se někdy nepodařilo zapomenout zaplatit nějakou tu složenku,“ napsala Právu Pjajčíková.
Nebývá zvykem, aby na médii kritizované nešvary soudci tak ostře reagovali, neboť jejich statut jim v podstatě znemožňuje se veřejně angažovat. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Soudy jsou totiž už měsíce zavalovány desítkami tisíc elektronicky podaných návrhů na platební rozkazy kvůli směšným starým částkám od překupníků, najímajících si na to schopné advokáty. Vůbec jim nejde o uhrazení dluhu jako takového, ale o odměny za právní úkony podle advokátního tarifu.
Ze soudů se stává generátor zisků
Soudy to samy od sebe zarazit nemohou. Fungují jen jako průchoďák, opatřující věc razítkem a zeleným pruhem. Ze zákona musejí odesílat platební rozkazy i u zjevně promlčených bagatelních pohledávek, protože je na šokovaném žalovaném, aby to namítl.
Už letos v dubnu na kongresu právníků prezident Soudcovské unie Tomáš Lichovník poukázal na to, že kvůli přívalu nesmyslných žalob na staré drobné dluhy nezbývá soudům čas na vážné případy.
„Po tisících začaly soudům docházet žaloby na desítky a stovky korun. Vyplatí se zažalovat i promlčené pohledávky či naprosto nesmyslné smluvní pokuty. Prohra nevadí, stejně se vyplatí. Proto jsou soudy zaplaveny žalobami na zaplacení desítek, stovek a v lepším případě tisíců korun. Soudy už nejsou orgány státu poskytující ochranu právům, ale generující zisk advokátům,“ zdůraznil tehdy Lichovník.
Uběhlo tři čtvrtě roku a zákonodárci tomu přítrž neudělali. Přitom tisíce těchto pohledávek vzniklo jen proto, že ta či ona firma zanedbala administrativu a složenku neposlala člověku na novou adresu, byť ji při svém stěhování nahlásil. Poplatník tak vůbec nevěděl, že někde dluží pár stovek. Jenže tyto firmy jsou už dnes z obliga, protože složenku prodaly těm, kteří se na odkupy pohledávek specializují kvůli vysokým odměnám za právní úkony.
„Měl jsem dluh u zdravotní pojišťovny, aniž bych to věděl, protože jsem se odstěhoval. Pojišťovna upozornění zasílala na mou starou adresu, a z dluhu ve výši 1000 korun ve finále splácím 19 000,“ napsal Právu Jaroslav N.
Se svým problémem se Právu svěřil i Václav S. „Zrušil jsem pojištění u jedné velké pojišťovny a poslední platbu uhradil. Oni mi ji ale, nevím proč, poslali na účet zpět. Po několika měsících mi pak zaslali upomínku, že jim to dlužím i s úroky, a pokud nezaplatím, dají to k exekuci. Tak tak se u nás vyrábějí malé dluhy, na kterých se dělají velké peníze,“ posteskl si tento čtenář.