VIDEO: Stát prohrál arbitráž s Diag Human, zaplatí devět miliard korun

Vyplývá to z nálezu tříčlenného rozhodčího senátu, jehož dva členy nominovaly strany a tito dva členové poté jmenovali třetího. Rozhodci rozmetali na padrť obranu státu a kriticky se vyjádřili k přístupu jeho zástupců v celé kauze.

Obě strany se teď mohou podle pravidel, která si dohodly již v začátku arbitráže v roce 1996, do třiceti dnů proti rozsudku odvolat. Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek dnes na tiskové konferenci uvedl, že podle něj důkazy neopravňují k vyplacení jakékoli náhrady škody a navrhne vládě, aby využila všech možností přezkumu rozhodnutí.

Právní zástupce firmy Jan Kalvoda ČTK sdělil, že společnost Diag Human se o případném podání návrhu na přezkum rozhodne až po podrobném prostudování odůvodnění nálezu. "V jejím rozhodování bude mít význam i postoj České republiky," uvedl a dodal, že Diag Human je připravena zahájit okamžité jednání s českou vládou.

„Žalovaná strana (stát) je povinna zaplatit straně žalující (Diag Human) na náhradě škody částku 4.089.716.666,- Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto konečného rozhodčího nálezu,“ vymezili jistinu ve svém verdiktu arbitři. Dále Šťávovi přiznali náhradu úroků z prodlení, které ke dnešnímu dni vyčíslili na 4,77 miliardy korun. Navíc až do zaplacení odškodnění se škoda rozrůstá o dalších 1.287.877 Kč denně.

O úrocích firma tvrdí, že tyto peníze státu za 30 dní odpustí, ovšem jen za podmínky, že stát nebude spor protahovat.

Podnikatel Josef Šťávafoto: PRÁVO/Lukáš Táborský

Šťáva sice na základě znaleckých posudků požadoval odškodnění až 14 miliard včetně úroků, jen zcela ve výjimečných případech však arbitři přiřknou žalující straně odškodné v požadované výši.

Rozhodci svým verdiktem odpálili v Česku nejen finanční, ale i politickou bombu. Celá kauza je totiž od samého začátku až do současnosti prošpikována chybami a nezákonnými kroky politiků, nestandardními privatizacemi a dalšími podezřelými tendry a zakázkami.

Navíc přes polovinu částky, které by měl stát Šťávovi vyplatit, tvoří úroky z prodlení. Ty v posledních deseti letech pravděpodobně zcela zbytečně dramaticky narůstaly, aniž by stát měl jakoukoli naději ve sporu uspět.

Rozhodčí senát totiž již v roce 1998 přiznal firmě Diag Human nárok na odškodnění a veřejnou omluvu za to, že ji stát v rozporu se zákony a dobrými mravy vytlačil z trhu. Od té doby se spor vedl už jen o výši škody, která firmě kvůli zásahům státu vznikla.

Podle některých právníků až přespříliš pasivní obrana České republiky, kterou nejdříve zastupovalo ministerstvo zdravotnictví a poté Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), byla navíc postavena na velkorysých zakázkách pro nejrůznější advokáty a poradenské firmy, jejichž posudky a rady se záhy ukázaly být z hlediska obhajoby státu prakticky bezcenné. To teď rovněž potvrdili ve svém verdiktu i rozhodci.

Omezené množství důkazů, které měly pozici ČR podpořit, se nakonec většinou paradoxně obrátilo proti ní. To se týkalo například statistik ministerstva zdravotnictví o vývozu, zpracování a průmyslové výtěžnosti z jednotky krevní plazmy u Šťávových konkurentů, kteří po zásazích některých představitelů státu zaujali v Česku jeho místo. ÚZSVM se proti kritice v minulosti ohrazoval s tím, že jeho zástupci dělají svou práci dobře.

Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS) a jeho náměstek Marek Šnajdr ještě loni v říjnu po konzultacích s najatým advokátem Tomášem Sokolem a poradenskou firmou Deloitte sebevědomě prohlašovali, že není žádný důvod pro to pokusit se s Diagem dohodnout, protože, slovy Julínka, zde byl „slušný prostor pro to, aby stát měl úspěch“.

Ministr přitom nemohl být neseznámen se znaleckými posudky, které si stát nechal v minulosti vypracovat, a které v naprosté většině nevyznívaly pro ČR vůbec optimisticky. V posledním, loňském revizním posudku, který si arbitři po dohodě stran vyžádali na firmě Ernst & Young Valuations, se výpočet škody bez úroků blížil částce 5,8 miliardy korun.

Ministerstvo však veřejnost do poslední chvíle uklidňovalo. „Zástupci státu jsou přesvědčeni, že nárok na náhradu škody uplatněný žalobou není po právu a žádají tedy rozhodce, aby žalobu zamítli,“ uvedl pak před dvěma týdny mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt.

Josef Šťáva se s ČR soudí od roku 1995 a již před pěti lety mu ministerstvo financí muselo vyplatit 326,6 miliónu korun. Tato částka byla určena částečným rozhodčím nálezem jako nezpochybnitelná minimální výše ušlého zisku za dobu 1992 až 2000.

Nyní ale arbitři na základě empirických dat z trhu a posudků znalců rozhodli, že Šťáva má nárok na mnohem vyšší odškodnění.

Domohl se ho především proto, že i když v roce 1990 vyhrál výběrové řízení na obchodování s krevní plazmou v českém zdravotnickém systému, tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar jeho výsledek bez řádného důvodu neuznal, a aniž by bylo toto výběrové řízení zrušeno, vyhlásil o rok později nové, v němž vyhrály dvě jiné firmy.

Tím došlo již podle výroku arbitrů z roku 1998 k porušení zákona a poškození firmy Diag Human. Navíc do druhého výběrovém řízení zasáhl znovu neoprávněně ministr Bojar, který se zřejmě nechal zmanipulovat svými poradci. Bojar navíc v březnu 1992 napsal známý pomlouvačný dopis dánské společnosti NovoNordisk, po němž tato firma přerušila s Diag Human spolupráci, a tak ji v branži vlastně odepsala.

To je v kostce důvod, proč arbitři již v roce 1998 a nyní opětovně přiřkli Šťávově firmě nárok na odškodnění za ušlý zisk.

A nárok to není malý. Roční objem obchodu s krevní plazmou v České republice představuje zhruba miliardu korun. Kolik z toto činí zisk, nelze přesně říci, ale podle expertů lze z jednoho litru plazmy vyprodukovat léky v ceně přes 13 000 korun.

Kdyby se stát Šťávovi v roce 1998 omluvil, doba, ze které se nyní vypočítával ušlý zisk, by byla o dva roky kratší a současně by zastavil růst úroků z prodlení z této části ušlého zisku.

Omluvy od České republiky se však Josef Šťáva nikdy nedočkal. Prakticky všechny vlády se vždy snažily oddálit konec kauzy za horizont svých volebních období. Tím ovšem i narůstaly úroky z prodlení.

Ministři zdravotnictví přitom měli hned několik možností, jak se s Diag Human domluvit na smírném mimosoudním řešení.

V roce 1996 měl například někdejší ministr zdravotnictví Jan Stráský (ODS) na stole návrh na mimosoudní vyrovnání ve výši 200 miliónů korun. Místo toho však začalo takzvané rozhodčí řízení, které trvalo až do současnosti. V roce 2000 už samo ministerstvo zdravotnictví určilo náhradu škody na 3,68 miliardy korun.

V listopadu stejného roku pak vláda nařídila ministru zdravotnictví Bohumilu Fišerovi (ČSSD), aby co nejrychleji dojednal se Šťávou kompromis a ukončil celý spor. Ten se však na doporučení svého poradce, spolustraníka a poslance Zdeňka Koudelky tomuto rozhodnutí vlády vzepřel a pokračovalo utrácení veřejných prostředků za nejrůznější posudky, které státu nijak nepomohly.

Světlo do celého případu potom nevnesla ani sněmovní vyšetřovací komise pod vedením soc. dem. poslankyně Hany Šedivé. Namísto zkoumání odpovědnosti zástupců státu se však poslanci nechali mást výstupy ministryně Marie Součkové a úplatným dánským svědkem a na veřejnosti se navíc chlubili nalezením nových „klíčových dokumentů“, jež měly oprávněnost nároků Diagu zcela vyvrátit. To se ale brzy ukázalo být jen bublinou, která rychle splaskla.

Navzdory vlastním dokumentům předloženým v arbitráži se stát v posledních letech snažil hájit tím, že ve sporu nebylo prokázáno nic, z čeho by bylo možné výši škody způsobené Diagu vyvodit.

Dále podle ÚZSVM nebylo ani rozhodnuto o délce doby, během níž měla firmě škoda vzniknout. Rozhodci však již toto období před šesti lety ohraničil roky 1992 a 2000. V tomto roce totiž NovoNordisk, někdejší obchodní partner Diagu, přestal krevní plazmu zpracovávat.