Státy, které Rusko odstřihlo od plynu, mají alternativy

V Polsku se na odpojení dlouho připravovali. V době zastavení ruských dodávek měla země zásobníky s plynem naplněné zhruba z 80 procent. Do zásob ale nemusela sahat, neboť má přípojky plynovodů z Česka a Litvy.

Ještě důležitější pro našeho severního souseda je, že na podzim by měl být připraven nový plynovod z Norska, který by měl ruské dodávky nahradit. Polsko má také terminál na zkapalněný plyn (LNG) s kapacitou 6,2 miliardy metrů krychlových ročně.

V plánu je navíc výstavba plovoucího terminálu – zařízení na příjem a uskladnění LNG a jeho přeměnu zpět do plynného stavu. Vyrůst má u Gdaňsku na pobřeží Baltského moře.

Podle posledních informací navíc Varšava zvažuje výstavbu ještě dalšího terminálu, a to kvůli značnému zájmu Česka a Slovenska, které by kapacitu rády využily.

Ani Bulharsku nehrozí kvůli zastavení ruských dodávek výrazné komplikace pro zásobování domácností či kritické infrastruktury. Země se na tento scénář, podobně jako Polsko, už nějakou dobu připravovala.

Velkou výhodu má Bulharsko v tom, že jeho spotřeba plynu je relativně nízká, loni činila 3,3 miliardy metrů krychlových. Nahrazení ruského plynu by tedy nemělo být příliš složité.

Hlavní alternativou je LNG, který do Bulharska doputuje prostřednictvím terminálů v Řecku a Turecku. Koncem příštího roku navíc bude v řeckém přístavu Alexandrupoli uveden do provozu nový plovoucí terminál LNG, na jehož výstavbě se Bulharsko podílí.

Další zhruba třetinu roční spotřeby kromě toho už od loňska pokrývají dodávky z Ázerbájdžánu.

Zhruba 60 až 70 procent plynu používaného ve Finsku pochází z Ruska, přesto se nedá hovořit o tom, že je tato země na Rusku z pohledu této komodity závislá. Plyn totiž nemá v energetickém mixu Finska nikterak významné postavení. Loni představoval jen něco přes pět procent celkové spotřeby energie země. Hlavními zdroji energie jsou ropa, dřevní biomasa a jaderná energie.

Problémy by mohly nastat jen v průmyslu, kde se využívá většina spotřeby zemního plynu. Největším spotřebitelem je chemický průmysl, do něhož spadá například energetická skupina Neste, jež rafinuje ropu. Společnost ale uvedla, že je připravena na přechod na alternativní zdroje, jako je třeba propan.

Rusko loni vyvezlo do Nizozemska přes 6,5 miliardy metrů krychlových zemního plynu, což odpovídá přibližně 16 procentům tamní spotřeby. Zastavení ruských dodávek podle společnosti GasTerra, která dovoz do Nizozemska zajišťovala, k omezení dodávek domácnostem nepovede, neboť společnost už si plyn zajistila jinde.

Kdyby bylo nejhůř, má země v Groningenu ložisko zemního plynu, které je největší v Evropě a desáté největší na světě.

Vláda ale tamní těžbu utlumuje a v budoucnu s ní chce zcela skoncovat. Kromě ražení zelené politiky je důvodem také skutečnost, že těžba vede k zemětřesením v oblasti.

Během přechodu na obnovitelné zdroje energie se Nizozemsko chce nejvíce spoléhat na LNG, jehož dodávky plánuje navýšit. Ostatně v Rotterdamu je terminál Gate, který je jedním z největších v Evropě.

Společnost Orsted, která zajišťovala dodávky ruského plynu do Dánska, uvedla že smlouva s ruským Gazpromem, jež měla původně trvat až do roku 2030, pokrývala převážnou většinu spotřeby plynu v zemi. Dodavatel však ubezpečil, že problémy v zásobování domácnosti nehrozí a Dánsko bude nakupovat plyn na evropském trhu.

Vedle toho má země své vlastní ložisko plynu v Severním moři, kde chce dočasně navýšit těžbu.

Dlouhodobý vládní plán ale počítá s tím, že do roku 2050 s těžbou plynu i ropy země zcela skončí. Náhradou budou pochopitelně obnovitelné zdroje, především větrná energie. Orsted už v roce 2017 prodal svá ropná a plynová aktiva, aby se mohl soustředit právě na větrnou energii na moři.

Dvě „větrné farmy“ v Severním a Baltském moři staví národní provozovatel přenosové soustavy pro elektřinu a zemní plyn Energinet.