Státní dluh lze zaplatit i růstem ekonomiky. Pro Česko už je ale pozdě

Komu vlastně jako Česko peníze, které jsou označovány státním dluhem, dlužíme?

„Ty peníze dlužíme z velké části na finančních trzích třeba bankám. Nejvíce si české dluhopisy kupují banky,“ uvedla na tento dotaz ministryně financí Alena Schillerová v podcastu StandaShow.

„Státní dluhopisy jsou v České republice využívány jako hlavní způsob financování dluhu,“ doplnil k tomu ekonom skupiny Roklen Pavel Peterka.

„Vyšší úroková míra státních dluhopisů České republiky prodražuje obsluhu státního dluhu a zvyšuje tak výdaje státního rozpočtu a naopak,“ dodal.

V roce 2020 dosáhly výdaje na obsluhu dluhu zhruba 40 miliard. „S rostoucím dluhem a úrokovou mírou státních dluhopisů lze očekávat i vyšší tlak na výdaje na obsluhu státního dluhu.

Na plánovanou konsolidaci veřejných financí v následujících letech by to však nemělo mít dramatický negativní vliv,“ domnívá se Peterka.

Nárůst výdajů na obsluhu dluhu nebude v kontextu celého státního rozpočtu podle Peterky významnou položkou.

„Česká republika navíc nyní splácí dříve emitované dluhopisy s vyšší úrokovou mírou, než mají ty současné, a jejich postupné doplacení tak částečně uleví nákladům na obsluhu dluhu,“ dodal ekonom.

Stále častěji se v poslední době objevuje otázka, zda státy musí dluhy platit, nebo je možné je zaplatit ekonomickým růstem. Na druhou možnost kromě bývalého premiéra Jiřího Paroubka poukazuje také takzvaná fiskální teorie měnové hladiny.

Ta se z větší části věnuje inflaci a jejímu původu. Její míra se podle této teorie odvíjí právě od důvěry spotřebitelů ve schopnost vlády splatit její dluhy.

„Inflace přichází ve chvíli, kdy lidé přestávají věřit, že vláda je schopna své dluhy splatit,“ vysvětluje ekonom John Cochrane v podcastu Tylera Cowena.

Vláda se však teoreticky může splácení dluhu vyhnout, když růst hrubého domácího produktu (HDP) překonává úrokové míry, které vláda platí.

„Ta strategie je půjčit si peníze a nikdy je nesplatit. Jinými slovy ten dluh prostě převálcovat,“ doplnil Cochrane.

Pokud tak úroková míra například činí 3 procenta a ekonomika roste o 4 procenta, tak vláda dostane jedno procento HDP zadarmo – nemusí ho splácet, protože z něj vyroste.

„Všechno nad tohle jedno procento HDP se musí znovu zaplatit na daních,“ uzavřel Cochrane.

Že by se takový husarský kousek podařil Česku v tuto chvíli, příliš reálné není. „Otázka, zda je možné vyrůst z dluhu (ve smyslu snižování podílu dluhu na HDP), je v tuto chvíli zcela druhořadá a bezpředmětná.

Z dluhů se vyrůst dá, pokud je hospodářský růst ve srovnání s úrokovou mírou, kterou musí stát platit, dostatečně vysoký,“ uvedl na dotaz Novinek ekonom z CERGE-EI Marek Kapička.

„To jsme zažili v období 2013 až 2019, kdy relativně rychlý hospodářský růst spolu s nízkými úrokovými mírami umožnil snižování podílu státního dluhu na HDP i při mírných rozpočtových deficitech,“ dodal.

V situaci, kdy rozpočet vykazuje deficit zhruba 400 miliard ročně, ovšem podle něj něco takového možné není.

„Aby to bylo možné, tak by deficit státního rozpočtu musel být minimálně o řád nižší a k tomu by musely být příznivé makroekonomické podmínky (relativně vysoký hospodářský růst, pokračování nízkých úrokových sazeb). Za současných rozpočtových deficitů tedy z dluhů ,vyrůst‘ nejde,“ upřesnil Kapička.

„V tuto chvíli je tedy otázka snižování dluhu daleko na horizontu a prvotním problémem je, jak snížit deficit a stabilizovat poměr dluhu k HDP. Teprve potom se můžeme bavit o tom, jaké jsou náklady a přínosy snižování dluhu,“ domnívá se Kapička.

„Hospodářská politika má před sebou poměrně bolestivé rozhodování, jakým způsobem deficit snižovat na úroveň zhruba před rokem 2020. Je důležité zdůraznit, že obě hlavní možnosti – zvyšování daní a snižování výdajů, zejména transferů – jsou ekonomicky poměrně nákladné a je zde značné riziko, že pošlou zemi do další recese,“ zdůraznil ekonom.

Minulý rok vládní hnutí ANO ve spolupráci s opoziční ODS prosadilo snížení daně z příjmu prostřednictvím zrušení superhrubé mzdy jako daňového základu pro výpočet daně z příjmu.

„Dopady pandemie negativně ovlivňují výkon českého národního hospodářství. Vláda se v reakci rozhodla pro masivní fiskální expanzi, aby ekonomiku podpořila. Součástí toho bylo i snížení daní pro zaměstnance,“ uvedl Peterka.

„Fiskální podpora ve formě snížení daní se jeví jako vhodný nástroj, protože je transparentní, stabilní a jeho dopady jsou predikovatelné, což má pozitivní dopad na náladu spotřebitelů,“ podotkl Peterka.

„Proti tomuto přístupu se zvedla vlna mnohdy konstruktivní kritiky. Část kritiky byla zaměřena na oblast udržitelnosti veřejných financí,“ dodal ekonom.

Dle výpočtů Národní rozpočtové rady bude snížení daní znamenat výpadek daňových příjmů ve výši 88 miliard korun, kdy o 58,1 miliardy přijde státní rozpočet, o 22,1 miliardy rozpočty obcí a 7,8 miliardy rozpočty krajů.

„Takový výpadek je pro státní rozpočet přirozeně citelný. Zvláště v době obrovských výdajů na boj s pandemií, kdy rozpočet pracuje s obrovskými deficity,“ připomněl Peterka.

Pro rok 2021 byl schválen rozpočtový schodek 500 miliard, pro rok 2022 se počítá s deficitem 390 miliard.

„Debata o nastavení daňového systému je proto nyní zaměřena spíše na hledání prostoru pro zvýšení příjmů státu, který bude chtě nechtě muset konsolidovat své finance. Výpadek daňových příjmů ve výši 88 miliard korun tento úkol neulehčuje,“ uzavřel Peterka s tím, že je třeba se připravit na to, že ke zvyšování daní časem dojde.