Šetřit na vakcínách? Na zpoždění očkování proděláme daleko víc, říkají ekonomové

Česká vláda podle zjištění Hospodářských novin objednala pouze 81 procent dávek vakcín proti covidu-19 z toho, na co měla od Evropské komise nárok. V absolutních číslech se objednalo o 12,5 milionu dávek méně.

Česko má v důsledku toho vakcíny pouze na to, aby do konce června oočkovalo jen 44 procent dospělých. Důvodem mělo být, že vládě převládli zastánci „šetrného přístupu“.

Jednalo o rozhodnutí tehdejších ministrů zdravotnictví Adama Vojtěcha a Romana Prymuly (oba za ANO). „Kdyby se u každé vakcíny nakoupilo 100 procent, tak bychom tu měli v podstatě 300 procent,” vysvětloval Novinkám Prymula, proč například vakcín od společností AstraZeneca a Johnson & Johnson vláda objednala pouze polovinu z možného množství.

Nejen podle ekonomů však na tomto přístupu Česko nakonec výrazně prodělá.

„V těchto záležitostech byla na místě předběžná opatrnost zástupců veřejných zájmů. Opatrnost zahrnovala i jít do rizika ex-post nevyužití všech objednaných vakcín. Je to i v souladu s poměrem potenciálních vícenákladů (za nespotřebované vakcíny) na straně jedné a potenciálními náklady (respektive ztrátami) v důsledku zpoždění v procesu očkování,“ uvedl na dotaz Novinek ekonom z think tanku IDEA při CERGE-EI Daniel Münich.

„Ty dva náklady jsou velikostí nesouměřitelné. Přesněji řečeno, ty druhé náklady (ztráty) jsou větší o několik řádů. Mám na mysli ztráty na životech, zdraví včetně duševního, ztráty ekonomické a ztráty na vzdělání, abych zmínil ty hlavní,“ dodal Münich.

Ekonom dále připomněl, že již od léta 2020 vláda šetřila na nesprávném místě i v případě testování PCR. „Česká vláda nebyla a není schopna adekvátně posuzovat přímé náklady (na testování, vakcíny a další) na straně jedné a nepřímé náklady (na životech atd.) na straně druhé,“ konstatoval Münich.

Ekonom Petr Bartoň upozorňuje na nepoměr částek, které je vláda ochotna vynaložit jinde, ve srovnání s „šetrným přístupem” k nákupu vakcín.

„Stát, který se dle vlastního tvrzení chce z krize proinvestovat, investovat neumí. Zaplatit 26 milionů v odškodném za roušky před rokem zabavené firmě, která je nabízela státu za 23 milionů, je špatná investice. Jde o výnos mínus deset procent, a to i když započítáme inflaci,“ počítá Bartoň.

„Stále jsou to však drobné proti obrovské ztrátě nejen peněz, ale i lidských životů, které přinesla státní ‘investice‘ do neobjednání dostatku vakcín, kterou chtěl stát ‚ušetřit‘. I když to vezmeme jen účetně pro státní rozpočet, stát nyní tvrdí, že na odškodnění nyní vydává jednu miliardu denně,“ doplnil ekonom.

I v případě, že by stát nakoupil nejdražší vakcínu Pfizer, pořídil by za tuto částku 3,2 milionu dávek, a naočkoval za jednodenní náklady 1,6 milionů lidí, počítá Bartoň: „I kdyby nám zbývalo dnes proočkovat ještě 9 milionů lidí, stálo by to jenom týden nákladů lockdownu pro státní rozpočet.”

„Při těchto poměrech by správná investice státu neměla být ‘šetřit‘ na vakcínách, ale naopak zaplatit za ně někomu nejen desetinásobek, nebo i tisícinásobek normální ceny. Izrael si za vakcíny připlatil, ale bude to investice s nejvyšší výnosností tohoto století, možná tisíciletí,“ dodal ekonom.

„Když počítáme skutečné náklady pandemie pro všechny, nejen náklady pro státní rozpočet, pak je jakýkoli pokus o šetření na vakcínách přesným opakem správného postupu,“ konstatoval Bartoň.

Sociolog Daniel Prokop v deníku Právo upozornil, že se omezená schopnost státu analyzovat dopady a náklady opatření ukazuje i jinde než u vakcín.

„Zvýšení nemocenské by na podzim stálo 200 až 500 milionů korun měsíčně. Uvolnění PCR testů samoplátcům zdarma jednou týdně rovněž stovky milionů. To jsou velké částky. Nicméně týdenní hospitalizace na covidové JIP stojí u jednoho pacienta okolo půl milionu – měsíčně to jde celkově do miliard, a to je jen část nákladů v oblasti veřejného zdraví,“ napsal Prokop.

Den lockdownu podle sociologa stojí 1,6 až 2,5 miliardy korun. „Odložené náklady uzavřeného školství jsou odhadovány přinejmenším na desítky miliard. Další odložené náklady představuje riziko zvýšení zdravotních problémů (obezita) a duševních poruch či dlouhodobých následků covidu u některých pacientů,“ doplnil.

„Česko nejenže nemá žádnou precizní analýzu těchto typů odložených nákladů, ale ani základně nereflektuje logiku, že opatření typu nemocenská či PCR testy zdarma jsou proti nim ve skutečnosti velice levná – i kdyby měla omezenou efektivitu,“ uzavřel Prokop.