Článek
Nabízení svých vlastních erotických služeb ani jejich využívání v Česku není nelegální. Nelegální je však podnikání v této oblasti, což vyplývá ze zákona o kuplířství.
Za jeho porušování může být postižen kterýkoliv provozovatel takzvaného privátu či klubu. Kuplířství se podle současné úpravy dopouštějí dokonce i pracovnice v sexbyznysu, jimž jejich kolegyně přispívají na nájem.
Sexuální práce je práce
Piráti chtějí zákonnou definici kuplířství změnit. „Chceme prosadit změnu vymezení trestného činu kuplířství tak, aby se vztahoval pouze na nedobrovolnou prostituci a konkrétní vážná porušení regulace,“ sdělil Novinkám Michálek. „Manažeři nevěstinců a nočních klubů by tedy již nebyli trestně stíháni, pokud by dodržovali všechna pravidla regulace,“ dodal.
Nedobrovolnou prostituci však lze trestat podle zákona o obchodování s lidmi. Rozkoš bez rizika, která hájí zájmy lidí pracujících v sexbyznysu, proto navrhuje zrušit paragraf 189 trestního zákona, který vymezuje trestný čin kuplířství.
S tím souhlasí i Miroslav Maštera ze Spolku pracovníků v erotickém průmyslu (SPEP). „Zrušením kuplířství bychom prospěli malým krůčkem k očištění od zbytečných paragrafů a přispěli k dekriminalizaci,“ uvedl pro Novinky.
Organizace mají k pirátskému návrhu výhrady
„My bychom hlavně apelovali na to, aby vznikl zákon, který prostituci dostane z šedé zóny, posílí možnosti osob, které se v něm pohybují, a dá lidem prostor pro rozhodnutí, čím se chtějí živit legálně sami,“ řekla Novinkám Barbora Pšenicová z Rozkoše bez rizika.
„Především by se měla tímto zákonem posilovat práva a definovat, že sexuální práce je práce, také jasně definovat povinnosti a odpovědnosti poskytovatelů, poskytovatelek, ale i organizátorů,“ dodala.
| Co navrhuje Rozkoš bez rizika |
|---|
| Vypovězení Úmluvy o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950 a změna zákona č. 241/1922 Sb., o potírání pohlavních nemocí, který zakazuje zřizování nevěstinců; vyškrtnout z přehledu živností u služeb osobního charakteru, pod číslem 78, větu, která výslovně zakazuje podnikání na základě poskytování sexuálních služeb. Zároveň v samotném Živnostenském zákoně č. 455/1991 Sb. je definováno, co není živností. Předefinovat paragraf 3 písmeno p), který říká, že nabízení nebo poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb není živností; respektovat pronajímání pokojů ženám a mužům ze sexbyznysu k vykonávání jejich profese, případně možnost je zaměstnávat do pracovního poměru; zrušit trestný čin kuplířství – § 189 trestního zákona; vymezit povinnosti klubům a privátům používat „Pokyny bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v SB“. |
Některé body pirátského návrhu v sobě podle Rozkoše bez rizika skrývají zásadní rizika pro lidi pracují v tomto odvětví. „Zavádět speciální IČO na provozování bude vždy dohledatelné, bude tedy možné zjistit, kdo je poskytovatelem nebo poskytovatelkou sexuálních služeb. To odporuje myšlence nezavádět registraci prostitutů a prostitutek,“ domnívá se Pšenicová.
Rozkoš bez rizika proto navrhuje vycházet z novozélandské legislativní úpravy, která počítá s tím, že provozovnou může být i skupina žen na privátu, který vlastní jedna z žen, jež je pak označena jako provozovatelka.
„Podmínky by ale neměly být nastaveny jako pro klub, protože ženy jsou obvykle ve stejné pozici vůči sobě, tedy nejde o provozovnu ve smyslu klubu. Naopak by tento stav měl být podporován jako jedna ze strategií boje proti násilí,“ dodala Pšenicová.
Rozkoš bez rizika navíc vnímá jako negativum, že návrh počítá s ponecháním pravomocí obcím zakázat poskytování sexuálních služeb na jejich území, aniž by nabídl způsob řešení jedné z nejrizikovějších oblastí sexbyznysu.
Povinné prohlídky nic neřeší
Rozkoš bez rizika také doporučuje, aby se nešlo cestou povinných prohlídek či evidence zdravotního stavu.
„Některé dobře míněné kroky můžou mít opačný dopad, než teze předpokládají, například příliš regulativní nádech zákona a nesmyslnost názoru, že po zdravotní prohlídce je vše v pořádku. Ano, ale až do prvního dalšího klienta, nehledě na dobu inkubační,“ doplnil k tomu Maštera za SPEP.
| Obecné principy pirátského návrhu |
|---|
| Regulace prostituce podobně jako v Rakousku, Švýcarsku, Nizozemsku a dalších liberálních demokraciích – sexuální služby a jejich organizace budou legální a trpěné, podřízeny jsou určitým omezením a kontrole;– zakotvena jsou navazující preventivní, zdravotní a sociální opatření podléhající kontrole ze strany státních orgánů:– poskytovatelé služeb by měli mít jednoduchou možnost legálně upravit svůj status v rámci systému (daně, pojištění) jako OSVČ, případně jako zaměstnanci, jde-li o vztah závislé práce podle zákoníku práce, – nelze vymáhat registraci, proto se jeví vhodné na poskytování sexuálních služeb nahlížet jako na nezávislá povolání, tedy jako u herců a tanečníků; v případě masérů a masérek je vhodné zachovat stávající stav s tím, že by byla vypuštěna výjimka, podle které nejsou jejich služby bezprostředně směřující k uspokojení sexuálních potřeb živností, – tyto teze se týkají pouze poskytování sexuálních služeb za úplatu, tedy služeb bezprostředně směřujících k uspokojení sexuálních potřeb při přímém fyzickém kontaktu poskytovatele těchto služeb a jeho klienta (definice ve vládním návrhu zákona o regulaci prostituce z roku 2005). |
Aktivita Pirátů je lepší než nic
Přes své připomínky se Pšenicová i Maštera shodují, že aktivita Pirátů je spíše pozitivní. „V současné době je pro nás lepší snaha Pirátské strany v tom ohledu, že hovoří také o právech osob, které se živí poskytováním sexuálních služeb, ne jen o výběru daní,“ uvedla pro Novinky Pšenicová. „Zároveň vítáme, že netrvají na povinných registrech osob v tomto odvětví,“ dodala.
„Oceňuji snahu zprůhlednit tuto část běžného života, zbavit ji a aktéry postupně jisté dehonestace,“ doplnil k tomu Maštera.
Pirátský návrh i obě organizace navíc shodně volají po vypovězení Úmluvy o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950, kterou považují za zastaralou.