Článek
Hácha, považovaný za jednu z nejtragičtějších postav moderních českých dějin, byl dosud jediným československým či českým prezidentem, který známku neměl.
Známka vychází v den 80. výročí Háchova zvolení prezidentem druhé republiky. Projekt musela schválit komise České pošty, která posuzovala, zda je motiv v souladu s českými zákony a zda nepodporuje zakázanou organizaci. Lidé mohou známku používat při posílání dopisů po území Česka.
Hácha, který pochází z Trhových Svinů na Českobudějovicku, patří podle odborníků k nejopomíjenějším postavám českých dějin.
„Samozřejmě, za komunistů byla nějaká negativní propaganda. O Háchovi nikdo nemluvil ani kladně, ani záporně. To znamená, že se stal bílým místem historie,” řekl novinářům člen Společnosti Emila Háchy František Slípka.
Hácha se stal politikem až v šestašedesáti letech, před nástupem do nejvyšší ústavní funkce byl prezidentem Nejvyššího správního soudu a expertem na anglosaské právo, které přednášel na Univerzitě Karlově.
V pořadí třetím prezidentem Československa, označovaného po ztrátě Sudet jako takzvaná druhá republika, byl zvolen 30. listopadu 1938. V polovině března 1939 byl předvolán do Berlína na jednání s nacistickým vůdcem Adolfem Hitlerem a byl za použití hrubého nátlaku přinucen podepsat souhlas „s ochranou území Čech a Moravy Velkoněmeckou říší”.
Den po okupaci se pak stal Hácha státním prezidentem protektorátu Čechy a Morava. Ve své funkci se v prvních letech snažil „zachovat maximální možnou autonomii protektorátu a omezovat vliv českých pronacistických aktivistů”.
Opakovaně se nebál intervenovat za oběti německé perzekuce, včetně aktivních odbojářů, prostřednictvím premiéra Aloise Eliáše udržoval kontakty s domácím odbojem, byl ve spojení s exilovou vládou v Londýně a umožnil její uznání. K jeho nejvýraznějším zásluhám patří znemožnění akce směřující k tvoření českých vojenských sborů proti Sovětskému svazu.
Změna jeho postojů nastávala postupně po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v září 1941 a zatčení generála Eliáše. Hácha hovořil o demisi, ale nakonec ustoupil s odůvodněním, že stále ještě musí hájit pozici národa.
Právě po nástupu Heydricha v roce 1941 se Hácha stal i v očích londýnského odboje poslušným lokajem německé zvůle. Po osvobození v květnu 1945 strávil Hácha poslední dny života ve vězeňské nemocnici na Pankráci, kde 27. června 1945 zemřel.
Přestože Hácha musel spolupracovat s nacistickým Německem a byl ve špatné zdravotní kondici, zachránil podle Gálise životy řady Čechů.
„Bylo to za cenu toho, že se ukláněl Hitlerovi a jeho chování mohlo působit servilně. Ale díky Háchovu orodování například pomohl některým studentům internovaným po 17. listopadu 1939 v koncentračním táboře Sachsenhausen,” uvedl Gális.