Kožešnická Kara Trutnov oživuje prodej. Chystá novou kolekci

Začátkem týdne jich bylo otevřeno 12, každý den se snažíme otevírat jednu až dvě další. Cílem je mít zhruba 25 prodejen, mělo by to být snad do konce května všechno. Někde ještě probíhá schvalování smluv. Vedle toho jsme otevřeli první prodejny na Slovensku, budeme jich tam obnovovat asi osm. Nenudíme se.

Nabízíme jarní zboží, prodeje fungují, všechno v pořádku.

K určité redukci došlo, skoro všechny prodejny byly vypovězeny kvůli neplacení nájmu, některé skončily úplně vyklizením a byly obsazeny někým jiným. Dříve včetně Slovenska bývalo přes 50 prodejen.

Samozřejmě. Víte, to není, abychom se mohli vracet. Pokud chceme být slušná firma, tak své závazky musíme platit, to je jednoduché.

Doplatili jsme mzdy za březen a duben, další už budou chodit v termínu. Zaměstnanců je nyní asi 147. O některé zaměstnance jsme přišli, psychicky a finančně nevydrželi to, že neberou mzdu, což je pochopitelné. Nyní potřebujeme navýšit stav, to je velký problém, chybí nám lidi.

Mám zásadu, že do schodů se stoupá po jednom. První je otevírat prodejny, sháníme další lidi do prodejen i do fabriky. Zároveň pracujeme na reorganizačním plánu, ten chceme předložit přibližně do dvou měsíců. Pokud bude schválen, tak chceme vyplatit věřitele, jedeme dál.

Chystáme kolekci podzim/zima, tam bylo velké zpoždění, protože se nic nedělalo. E-shop bych rád, ale nejprve musíme dát dohromady základní věci.

Do záchrany dáváme opravdu značnou sumu, blížící se 100 milionům. Na tom se zčásti podílím já, zčásti Natland.

Z dobrého srdce dneska dělá málokdo. Navíc to ani není moc důvěryhodné, když chce někdo dělat zadarmo, já to nemám rád. Počítáme s tím, že pozveme Natland jako společníka. Na jednání o spolupráci jsem je pozval já, neumím si představit, že bych to dělal sám. Zejména v této fázi insolvence, reorganizace, to je pro mě nové. Natland je v této oblasti zkušený, pro mě vhodný společník.

Doba klasických kožešin, kabátů už tak nefrčí. Ale o to víc se kožešiny používají jako doplňky. To si myslím je velice in, elegantní, když si žena vezme kožený kabát s kožešinovým límcem nebo doplňkem.

O zvířatech se hodně mluví, ale je to k diskusi. Uvedu typický český příklad: králík se chová na maso už od válečných dob, kožešina je druhotná surovina. Podobně když se stříhají ovce na vlnu, když se ovce zabije, kůže se může vyhodit, nebo se z ní může něco vyrobit.

Některá zvířata se chovají nebo, hlavně v Americe, loví kvůli kožešinám. Jsou norkové farmy, ale existuje i divoký norek, to je predátor, když se přemnoží, tak se musí lovit.

Záleží, čemu říkáte výroba. Podle mě je nejdůležitější příprava výroby, od návrhu přes střih, výběr materiálů, toho, jaká přijde podšívka. To se dělá u nás. Kdo to potom na stroji sešije, to lze zadat do celého světa. Část se šije doma, část v cizině. Asie, Slovensko, Itálie, všude tam spolupracujeme.

Jsem taková stará škola, se mnou je to těžké s tím marketingem. Hlavní je mít dobrý produkt, kolekci, to je nejdůležitější. Marketing a vše okolo to může podpořit, ale je to jen nadstavba. Když máte špatný, nepadnoucí výrobek, tak se můžete marketingově zbláznit a neprodáte ho.

Ne, nelitoval. Byly do toho tehdy i nějaké osobní věci, tak to mělo být. Krach nového majitele nechci komentovat.

Víte, účastnil jsem se řady jednání, na nich se mluvilo o spoustě věcí. Ale co bude se zaměstnanci, to zajímalo jen mě. To je na tom to smutné.

Když jsem se obrátil na úřad práce, ptal jsem se: ,Vy poskytujete velké dotace na tvorbu nových pracovních míst, ale co nějaký program na záchranu těch starých?‘ Nechci žádné peníze, ale tomu se nikdo nevěnuje. Kara potřebuje zachránit, potřebuje zachránit těch 150 zaměstnanců.