Článek
Intervence skončily. Máme být z toho nadšeni, nebo se bát dopadu jejich ukončení? Podle jedněch zlevní časem o pár stovek dovolené či televizory z dovozu. Na druhé straně zaznívají hlasy, že uvolnění koruny zastaví růst mezd a odkryje se, že české firmy jsou bez slabé koruny „polozdechlými mrzáky“. Jak to tedy je?
Je třeba si především zachovat zdravý rozum a chladnou hlavu. V době trvání kurzového závazku se jeho vliv na českou ekonomiku a na fungování společnosti přeceňoval, stejně tak se přeceňuje postexitová situace.
Cenové dopady ukončení intervencí pro řadového občana jsou zcela marginální. To, jak budeme ekonomicky úspěšní, bude stále záležet především na nás samých, jak budeme pracovat. Na tom nemění nic ani zavedení kurzového závazku, ani exit z něj.
Pouze měnovou politikou se nelze dostat ke štěstí, nikdy sama o sobě nezabezpečí prosperitu, nemá na to ani nástroje. Může vyhlazovat určité výkyvy finančního a ekonomického cyklu. To byl i případ kurzového závazku.
Bát se tedy spíše musíme sebe sama. Náš průmysl rozhodně není polozdechlý mrzák, to by totiž nepatřil k nejrychleji rostoucím v Evropě. Neměli bychom exportní výkonnost, kterou máme, protože ji tvoří průmyslový export, a netrpěli bychom ani nedostatkem pracovníků.
Ukončení intervencí není důvodem k obavám. Jsme sice menší otevřená ekonomika, budeme vždy závislí na vnějším prostředí, do kterého kurz jako cena naší měny vstupuje. Ale její výkyvy při zavedení kurzového závazku do pěti procent depreciace (oslabení kurzu koruny) a teď mezi jedním či dvěma procenty apreciace (posílení) rozhodně nemohou pohnout s životní úrovní a ekonomikou této země.
Jak dlouho bude trvat, než si koruna najde nějakou stabilní úroveň? O kolik by nakonec mohla posílit?
Jak dlouho to bude trvat, nevíme. Já odhaduju, že to může trvat několik týdnů, ale i měsíc dva, kdy můžeme být ještě svědky různých výkyvů. To neříká nic o tom, že výkyvy nemohou být i za půl roku za rok. Ty ovšem mohou mít nějaké nové impulzy. Teď mám na mysli výkyvy způsobené postexitovou situací a srovnáváním expozit koruna – euro.
Pokud bude česká ekonomika růst rychleji než eurozóna a budeme-li mít víceméně stejnou inflaci, posilování nominálního kurzu o 1 až 1,5 procenta ročně je něco, co by české ekonomice nemělo uškodit.
Co se stane s eury za více než 1,5 biliónu korun, která ČNB při intervencích nakoupila?
Totéž co se sumou peněz, která byla v bance před intervencemi. Budou tvořit naše devizové rezervy, které ze zákona spravuje a vlastní ČNB. Budou použity k tomu, aby nám přinášely výnos. Žádné peníze tedy nebyly utraceny ani je nikdo nespotřeboval či nevyhodil. Těchto zhruba 120 miliard eur budeme investovat a tyto rezervy nám přinášejí výnos, který bude součástí našeho hospodářského výsledku.
Co když ale dojde k výraznějšímu posílení koruny?
Pokud dojde k posílení koruny, budeme mít nějakou ztrátu. Proti této ztrátě postavíme výnos z devizových rezerv, což bude zmírňovat účetní ztrátu ČNB. Protože ekonomika ČNB je oddělena od státu, od jeho financí, běžný občan to nepozná.
Cenové dopady ukončení intervencí pro řadového občana jsou zcela marginální
Rozdíl je v tom, že jsme se stali zemí, která má jedny z největších devizových rezerv na světě. To je známkou naší ekonomické síly, ale i určitá pojistka do budoucnosti, protože nevíme, co se bude dít dlouhodobě. Řada zemí si díky devizovým rezervám udržela měnovou a kurzovou stabilitu – a ty země, které je neměly, nemohly svoji stabilitu posílit.
Nikdy nevíte, kdy přijde doba tlaku na měnu. Proto také potřebujete mít na případné nadměrné oslabování měny, na tržní výkyvy, prostředky.
Reakce koruny je po čtvrtečním ukončení intervenčního režimu překvapivě mírná, k euru posílila jen o několik desítek haléřů. Čím to lze vysvětlit? Spekulanti se zatím neprobudili? Někteří analytici v pátek tvrdili, že kurz je zatím poměrně stabilní i díky tomu, že ČNB zůstala na devizovém trhu aktivní a výkyvy koriguje mírnějšími intervencemi.
Tito analytici jsou velmi špatně informováni. Hlavní podíl na současném vývoji kurzu koruny má to, že náš odchod z kurzového závazku nebyl de facto překvapivý. Dali jsme si velkou práci s tím, abychom trh připravili na to, že k tomu dojde, a že to nastane v nějakém brzkém období. Všichni tak měli dost času se na to připravit. To sehrálo významnou roli v tom, že trh se po oznámení konce kurzového závazku nějak nezbláznil a nastoupil do trajektorie, která byla jednou z těch očekávaných.
Kurz koruny směřuje k nějakému posílení, které všichni očekávali, a odhadovali jsme ho v našich analýzách i my, protože fundamenty české ekonomiky jsou dobré, a s tím je slučitelné jisté umírněné posílení české koruny. Zároveň se zdá, že v tom hraje roli námi zmiňovaná překoupenost trhu. To znamená, že je tady velká investice zahraničních hráčů, kteří postupně budovali významné pozice v české koruně.
Posilování kurzu o 1 až 1,5 procenta ročně by české ekonomice nemělo uškodit
Je zjevné, že chtějí-li se dočkat nějakého zajímavého, pro ně alespoň přijatelného kladného výnosu z této, přece jen přirozeně mírně rizikové akce, musí být do jisté míry trpěliví. Tím pádem se nemůžou všichni vrhnout na trh okamžitě. To také vede k pozvolnému přizpůsobování kurzu nějaké tržní rovnováze.
Ale ještě jsme hodně krátce po změně. Je příliš brzy na nějaké zásadní hodnocení. Byl bych v tom velice opatrný. Ještě mohou přijít různé události, výkyvy, které mohou být na trhu vidět víc než to, co bylo vidět dosud. To ale neumíme odhadnout.
Ani to, zda se kurz koruny může rozkolísat výrazněji?
Rozhodně se rozkolísat může. Je přirozenou charakteristikou každé relativně malé měny, jejíž kurz se utváří volně na trhu, že může být v jistých dobách, za určitých okolností rozkolísaná. To jsme zažívali s českou korunou před zavedením kurzového závazku několikrát opakovaně a nemůžeme to vyloučit ani do budoucna. To je prostě jistá daň za vlastní měnu.
Spuštění intervencí jste označil za správný krok. Například prezident Miloš Zeman a řada ekonomů si to však nemysleli. Institut Václava Klause reagoval na konec intervencí prohlášením, že „krátkodechá podpora exportu nevedla ke správné alokaci investic a nenutila ke zvyšování efektivity, navíc zdražení importu v reexportní ekonomice mělo pokřivující dopady na ceny a intervence také způsobila stagnaci mzdové úrovně u nás“.
Je to naprosto přehnaná interpretace důsledků a dopadů tohoto nástroje měnové politiky. Naprosto přehnaná. Prostě nic takového jsme na číslech nezaznamenali. Bohužel to není ze strany institutu doprovozeno jediným dokladem, jediným faktem, je to prostě emotivní, téměř ideologické vyjádření. Ale nevím v jaké ideologii, protože ekonomika nemá žádné pokřivené ceny, nevšiml jsem si toho, že by měla reexportní ekonomika pokřivené ceny.
Prostě je to podle mého názoru hrubé přecenění tohoto kroku a jenom emotivní dovolávání se jakýchsi hypotetických negativních vedlejších dopadů měnové politiky. Přičemž je evidentní, že měnová politika byla v celkovém kontextu úspěšná a rozhodně pomohla oživit českou ekonomiku, změnila očekávání a náladu v české ekonomice a zároveň nikoho fatálně nepoškodila. Proto s tímto vyjádřením nemohu souhlasit.
Na intervence neměla jednotný názor ani vláda. Dá se v Česku, kde vládnou koaliční kabinety, které navíc nemusejí dožít celé volební období, skloubit měnová politika České národní banky s fiskální a rozpočtovou politikou vlády?
Nikdy to nebude žádné harmonické vzájemné objímání. Stejně ale musím říci, že od roku 2013 v zásadě obě politiky proti sobě nejdou. Existuje zde slušná harmonie. V roce 2013 a 2014 k tomu přispělo, že banka uvolnila měnovou politiku nad rámec běžných úrokových sazeb, že mírně oslabila kurz a zafixovala ho.
Já jsem měl jako premiér úřednické vlády tu možnost, že jsme uvolnili do té doby velmi svázanou rozpočtovou politiku vlády, byť v rozsahu necelého procenta HDP. Od té doby politiky obou institucí šly tak trochu pospolu, což trvá dodnes. A má to logicky odraz i ve slušném stavu země a její ekonomiky.
