Článek
Jednotná evropská měna byla přitom zakotvena již v Maastrichtské smlouvě z roku 1992, podle níž se nazývají přísná maastrichtská kritéria, jež musí každá země před vstupem do eurozóny splnit.
Před dvaceti lety tvořilo eurozónu dvanáct států – Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko. Později se postupně připojily Řecko, Slovinsko, Kypr, Slovensko, Estonsko, Lotyšsko a jako zatím poslední v roce 2015 i Litva.
| Maastrichtská kritéria |
|---|
| Podíl deficitu státního rozpočtu na HDP musí být menší než 3 %. Pokud je mírně vyšší, musí se snižovat. |
| Podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60 %. Pokud je dluh vyšší, musí se tomuto limitu postupně přibližovat. |
| Míra inflace smí převyšovat úroveň tří zemí EU s nejnižší inflací nejvýše o 1,5 procenta. |
| Dlouhodobá úroková míra smí být nejvýše o 2,5 procenta vyšší, než je tato míra ve třech zemích EU s nejnižší inflací. |
| Měnový kurz musí být poslední dva roky před vstupem součástí měnového mechanismu ERM II a nesmí se nadměrně vychylovat mimo stanovené pásmo. |
Česká národní banka (ČNB) před dvaceti lety nastavila první poměr české měny k euru na 35,226 Kč/EUR. Dnes se kurz k euru pohybuje pod 26 korunami. V době zavedení eurových bankovek a mincí v roce 2002 si Češi mohli jedno euro koupit za 31,92 koruny.
Krize eurozónu nezabila, ale posílila
V posledních letech euro zdražovaly intervence ČNB. Naopak nejlevnější bylo v roce 2012, kdy vrcholila řecká dluhová krize. Tehdy nás přišlo jedno euro na 22,86 koruny.
Právě v té době se stále více hovořilo o tom, že Řekové z eurozóny odejdou a vrátí se ke své původní národní měně - drachmě. Mnozí se obávali, že by se k odchodu přidaly i země jako Itálie nebo Španělsko, což by v krajním případě mohlo vést až k rozpadu eurozóny.
Od té doby se toho hodně změnilo. „Z pohledu bezprostředních problémů je eurozóna aktuálně zcela jinde než v létě roku 2012, kdy byla krize důvěry finančních trhů vůči eurozóně skutečně hluboká,“ řekl Novinkám ekonom Generali Investments Radomír Jáč.
„Pokud pod pojmem krize rozumíme v případě eurozóny období definované zhruba jarem 2010 až létem 2012, tak tuto krizi se podařilo překonat,“ domnívá se Jáč. „V reakci na tuto krizi došlo k posunům, jež umožňují krizovým situacím buď lépe předcházet, nebo na ně rychleji a efektivněji reagovat, a finanční trhy to vědí,“ dodal.
Uplynulých 20 let přineslo i krušné chvíle, ale ukazuje i obrovskou vůli zemí eurozóny si euro ponechat a projekt nadále rozvíjet
I nadále podle Jáče existují problémy, které je třeba řešit. „V případě eurozóny je zde stále otázka dodržování fiskální disciplíny jednotlivými státy, na což jsou hodně citlivé finanční trhy. A samozřejmě je zde otázka dalšího vývoje institucí a pravidel eurozóny,“ uvedl.
Relativně úspěšných 20 let
„Odborníci v roce 1998 vyjmenovávali předchozí měnové unie, které skončily rozpadem – a často netrvaly ani dlouho. Bylo tedy logické, že euro nebude trvat dlouho a skončí rozpadem, nejspíše tragicky,“ uvedl portfolio manažer NN Investment Partners Michal Špaček.
Z tohoto pohledu je podle Špačka překvapivé, že evropská měna vydržela tak dlouho. „A jak to tak vypadá, ještě nějaký ten rok vydrží. A nejen že vydrželo, ono je v eurozóně i oblíbené. Podle listopadového průzkumu Eurobarometr si 64 procent lidí myslí, že je euro přínosem pro jejich zemi,“ připomněl.
„Pod 50 procent přitom v eurozóně klesla podpora jen v krizových letech 2007 a 2008. Během krize eurozóny, kdy to vypadalo, že je vše ztraceno, a manažeři hedgeových fondů sázeli na její rozpad, byla průměrná podpora eura v eurozóně 57 procent. Navzdory všem prognózám i problémům je pro vlastní občany euro překvapivý úspěch,“ myslí si Špaček.
„Uplynulých dvacet let přineslo občas i krušné chvíle, každopádně ale ukazuje obrovskou vůli členských zemí eurozóny euro zachovat jako svou měnu a celý projekt eurozóny dále rozvíjet,“ uvedl ekonom Radomír Jáč.
„Do eurozóny vstoupilo Slovensko, Slovinsko a pobaltské státy, je to tedy rozvíjející se projekt a je zřejmé, že se jej mohou zdárně účastnit i ekonomiky, jejichž historie a úroveň se podobají té naší,“ dodal.
Euro jako česká měna je v nedohlednu
Vláda přijala v prosinci společné doporučení ministerstva financí a ČNB zatím nestanovit cílové datum přijetí eura. Kdy tedy Česko společnou evropskou měnu přijme, pokud vůbec, nadále zůstává ve hvězdách.
„Dle mého názoru Česká republika do roku 2025 euro nepřijme a netroufám si zde dávat nějaký konkrétní odhad,“ podotkl k tomu Radomír Jáč. Podobně to vidí i ekonom ING Bank Jakub Seidler.
„Vzhledem k tomu, že přijetí eura nemá v tuto chvíli politickou podporu, je jeho přijetí skutečně ve velmi vzdáleném horizontu. I pokud by přijetí eura vláda začala podporovat, nejbližší technicky možný termín jeho přijetí je až rok 2023,“ počítá Seidler.
„Vláda by musela nejdříve stanovit termín vstupu do mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, ERM II, například od roku 2020, ve kterém musí každá země být alespoň dva roky, poté je potřeba určitý čas na vypracování Konvergenční zprávy ECB a Evropské komise a další legislativní změny,“ doplnil.
Euro se následně přijímá vždy na začátku roku. „Proto vychází nejbližší možný technicky proveditelný termín přijetí eura až na leden 2023. Například Slovensko vstoupilo do ERM II v listopadu 2005 a euro přijalo po třech letech, prvního ledna 2009,“ dodal Seidler.
Hlavní výhodou přijetí společné měny by podle něj bylo snížení měnového rizika a nákladů na jeho zajišťování. Na druhé straně by s sebou neslo i nevýhody.
„Opuštění vlastní měny a přijetí eura může v případě problému ekonomiky zpomalovat její zotavení, jak jsme již mnoho let svědky například v Řecku. Není to ale problém eura samo o sobě, ale řady dalších regulací v ekonomice, zejména trhu práce, které brání tomu, aby se ekonomika rychleji vyrovnala se vzniklými problémy,“ uzavřel Seidler.