Démonizované jádro může zastavit klimatickou změnu. Věří mu stále více zemí

Před německými jadernými elektrárnami se opět objevují demonstranti. Na rozdíl od minulých let se však nejedná protesty proti jaderné energii, ale jejímu opouštění. Upozornil na to německý ekonomický týdeník Handelsblatt.

Na začátku minulého září aktivisté demonstrovali před elektrárnou Brokdorf ve Šlesvicku-Holštýnsku. Následovaly další protesty před elektrárnami Grohne a Emsland v Dolním Sasku, před bavorskými reaktory Isar 1 a Gundremmingen.

Demonstranti hovoří o tom, že jejich motivací je snižování emisí CO2, které jaderné elektrárny neprodukují. Německo si totiž k cíli skoncovat kvůli emisím s energií vyráběnou z uhlí přibralo i závazek do roku 2022 ustoupit od jaderné energie.

V roce 2011, kdy došlo k havárii v japonské Fukušimě, bylo v provozu 17 německých reaktorů, aktuálně jich je už jen šest.

Německo v letech 1990 až 2017 snížilo výrobu energie z jádra (ze 152,5 na 117 mld. kilowatthodin), ale i z uhlí (ze 311,7 na 223,8 mld. kilowatthodin). Naopak produkce z obnovitelných zdrojů stoupla z 19,7 mld. kilowatthodin na 212,2 mld.

V tuto chvíli se na německém energetickém mixu obnovitelné zdroje podílí z 51,8 procenta a jádro z 12,1 procenta. Uhlí pokrývá 20,8 procenta produkce elektřiny, zemní plyn 12,8. Fosilní paliva tak stále tvoří třetinu německé energetické produkce.

Zastánci jádra věří, že nebýt kampaně proti bezemisním reaktorům, toto číslo mohlo být mnohem nižší. Navíc se obávají, že klimatické cíle se kvůli tomu nepodaří splnit. Spolková vláda už avizovala, že bude problém snížit do roku 2030 emise CO2 na 40 procent úrovně roku 1990.

Tyto obavy prohlubuje otevření nové uhelné elektrárny Datteln 4. Argumenty zastánců jejího otevření hovoří o tom, že moderní elektrárny mají mnohem vyšší účinnost než ty staré, které mají nahradit. Měly by tedy představovat menší zátěž pro životní prostředí.

K podobnému názoru jako němečtí aktivisté se v poslední době přiklonila vláda v Nizozemsku. Ta si nechala vypracovat analýzu, jak splnit klimatické cíle. „Analýza ukazuje, že jaderná energie je jednou z nejefektivnějších možností z hlediska nákladů pro redukci CO2 po roce 2030,“ uvedl nizozemský ministr hospodářství a klimatické politiky Eric Wiebes.

Podle poslance vládní Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD) Markuse Harberse by Nizozemsko potřebovalo tři až deset nových jaderných bloků, jinak nesplní cíle pařížské klimatické dohody, k nimž se země zavázala.

Jedinou jadernou elektrárnou, jež je po odstavení elektrárny Dodewaard v roce 1997 v provozu, zůstává Borssele v provincii Zeeland. I ta se původně v roce 2003 měla odstavit. Její licence však byla nakonec prodloužena až do roku 2034. V tuto chvíli se naopak uvažuje o dostavbě druhého bloku.

Podle průzkumu veřejného mínění z loňského podzimu stavbu nových jaderných bloků v zemi podporuje 61 procent voličů. Podpora se však liší v rámci politického spektra. Mezi voliči pravicových stran se pohybuje mezi 72 a 87 procenty, u levicových voličů mezi 22 a 46 procenty.

Další zemí, která považuje jadernou energii za klíčovou pro boj s klimatickou změnou, je Polsko. To přitom dosud nemá žádnou jadernou elektrárnu.

Polsko si sice v prosinci vyjednalo dočasnou výjimku z dohody států EU do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality, přesto hledá cesty k jejímu naplnění. Varšava měla obavy, že odklon od uhlí ohrozí zaměstnanost v uhelných regionech. Tento problém by měly vyřešit peníze z evropského fondu spravedlivé transformace, z nějž do dotčených regionů poputuje 30 miliard eur (793 miliard korun).

Polská vláda přesto musela v posledních týdnech čelit odborům a protestům horníků. Nakonec došlo k dohodě, že poslední uhelné doly se uzavřou v roce 2049. V rámci odklonu od uhlí slíbila vláda investovat 150 miliard zlotých (900 miliard korun) do výstavby prvních jaderných reaktorů v zemi. Jádro má společně s obnovitelnými zdroji podle vlády vytvořit 300 tisíc nových pracovních míst.

Uhlí aktuálně pokrývá 80 procent produkce elektřiny v zemi. V roce 2040 by se tento podíl měl podle strategie ministerstva klimatu snížit na 11 až 28 procent. Důležitou součástí této strategie je právě jaderná energie. První polská jaderná elektrárna se však zřejmě dostane do provozu až ve třicátých letech.

Podobný pohled jako nizozemská nebo polská vláda zastává Kerry Emanuel, meteorolog z Massachusettského technologického institutu (MIT).

„Zatímco stoprocentně obnovitelná energie není ani žádoucí, ani v současnosti finančně uskutečnitelná, kombinace větrných a solárních zdrojů se spolehlivějšími zdroji, jako jsou vodní energie, jádro a plyn se sekvestrací uhlíku (proces, při kterém propady uhlíku odstraňují CO2 z atmosféry – pozn. red.), dává velký smysl,“ uvedl.

„A nejde jen o odvrácení klimatického rizika, ale i o snížení ohromujícího počtu obětí znečištění vzduchu pramenícího ze spalování uhlí a ropy a o poskytnutí dostatečné a levné energie pro vyzdvihnutí množství společností z chudoby,“ dodal Emanuel.

Naopak, uzavírání jaderných elektráren bez náhrady může mít silně negativní dopad.

V kalifornském San Onofre v červnu 2013 jednu jadernou elektrárnu uzavřeli a dopady tohoto kroku analyzovali badatelé z Energetického institutu při Kalifornské univerzitě v Berkeley. Podle závěru studie se emise CO2 v důsledku uzavření reaktorů za první rok zvýšily o 9 milionů tun. To podle autorů odpovídá situaci, v níž by po silnici začaly jezdit další dva miliony automobilů. Náklady na výrobu energie za prvních 12 měsíců stouply o 351 milionů dolarů (zhruba 8 miliard korun).

Příkladem odlišné transformace energetického sektoru s ohledem na klimatické cíle je Velká Británie. Ta v polovině června oznámila, že za sebou měla více než dva měsíce bez využití elektrické energie vyrobené spalováním uhlí. Taková období Velká Británie zažívá stále častěji a jsou stále delší.

V aktuálním britském energetickém mixu podle dat z prvního čtvrtletí tvoří uhlí pouze 4,6 procenta. Celkem 43,5 procenta připadají na elektřinu z obnovitelných zdrojů, zemní plyn 33,9 procenta a jádro 17,2 procenta.

Je třeba připomenout, že i plyn patří k fosilním palivům, nicméně produkuje méně emisí než uhlí. Kromě toho součet podílu uhlí a plynu na výrobě energie je v Británii nižší než součet obnovitelných zdrojů a bezemisní jaderné energie.

Energetický a klimatický analytik Erik Olson z think tanku Breakthrough Institute poukazuje na to, že cesta Británie je odlišná od té německé a z hlediska klimatických cílů je efektivnější. Nicméně připomíná, že za odlišnými strategiemi stojí hlavně politika.

„V jádru jejich odlišných cest byla vendeta Velké Británie proti uhlí a Německa proti jaderné energii, obě ale reflektovaly priority konzervativních vlád v 80. a 90. letech nesouvisející s klimatem. Tím byly zahájeny energetické transformace, které následně urychlilo pozdější úsilí o čistou energii,“ uvedl.

Německo mezi lety 1990 až 2018 snížilo emise skleníkových plynů o 31,3 procenta. Velká Británie ve stejném období srazila emise o 42 procent.

Německu v tomto ohledu uškodil velký strach veřejného mínění po havárii sovětské elektrárny v Černobylu. Na jeho základě se pak environmentální aktivisté semkli právě kolem tohoto tématu, globální změna klimatu začala veřejnost výrazněji zajímat až mnohem později.

Naopak Velké Británii pomohl boj premiérky Margaret Thatcherové proti odborům a za privatizaci těžby uhlí a energetiky obecně. Současně s privatizací uhelného sektoru v Británii došlo ke zrušení zákazu elektřiny ze zemního plynu. Uhlí tak nebylo chráněno před levnější a efektivnější konkurencí a výsledkem jsou dnešní úspěchy britské klimatické politiky.