Článek
Giegold se při svých propočtech opíral o údaje z Bank of International Settlements (Banky pro mezinárodní platby) v Basileji. Zároveň ostře kritizoval lucemburskou vládu v době, kdy v jejím čele stál nynější šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker.
„Lucembursko nejdříve rozředilo evropské regulace a pak si z toho banky udělaly obchod. Juncker po celou dobu jen nečinně přihlížel,“ řekl Giegold před úterním slyšením šéfa Komise ve zvláštním výboru parlamentu EU pro tzv. panamské dokumenty. Ty unikly předloni a ukázaly obří rozsah daňových úniků z Evropy i odjinud.
Giegold není jediný, kdo má Junckerovi za zlé jeho tolerování daňových úniků přes Lucembursko. Také Norbert Naulin, který vede vyšetřovací skupinu pro daňové úniky a organizovanou kriminalitu v německém Severním Porýní-Vestfálsku, upozorňuje už delší dobu na podivné chování Lucemburčanů.
„Vidíme, že v době, kdy byla zřízena většina offshorových firem, šlo cíleně o to omezit směrnice EU,“ upozornil.
Většina kont těchto firem byla podle Naulinových zjištění vedena u lucemburských bank. „Tato podpora při daňových únicích, kterou jsme viděli při svém vyšetřování u bank, je systematickou a organizovanou formou hospodářské kriminality,“ soudí Naulin.
Vydělávalo se na výjimce
Giegold se snaží dokázat, že Lucembursko napomáhalo daňovým únikům na úkor jiných států Unie, když firmám umožňovalo skrývat peníze v lucemburských bankách.
V době dojednávání unijních opatření proti daňovým únikům a krátce poté stouply totiž vklady v lucemburských bankách ze 100 miliard dolarů v roce 2000 na 264 miliard v roce 2007. Lucemburčanům se ale nepodařilo přimět Unii, aby nejnižší daň z výnosů firem byla stanovena na 10 procent. Nakonec byla jako nejnižší dohodnuta patnáctiprocentní sazba.
Lucembursko, jehož vládu i ministerstvo financí řídil v té době Juncker, si však vyjednalo aspoň to, že tato daň se měla vztahovat jen na konta fyzických osob, nikoli na konta firem.
Firemní konta s adresou v zemích, kde unijní směrnice neplatila, tak byla vyňata z její platnosti, i když patřila podnikům působícím v EU.
Pokud si tedy někdo založil skořápkovou firmu v Panamě, Hongkongu nebo na britském Guernsey, mohl se vyhnout odvádění daně i povinnosti podávat zprávy o svých financích.