Bartuška: Jádro bude čistý zdroj energie i přes odpor některých zemí Unie

Je to velký úspěch projaderné skupiny zemí v Evropské unii, protože osud jádra v EU byl řadu let velkým otazníkem. Byť návrh evropské taxonomie hovoří o jádru pouze do roku 2045, jde rozhodně o velký posun v myšlení EU.

V případě zemního plynu naopak nová taxonomie zcela zapadá do současného většinového proudu usilujícího o postupné vyškrtnutí zemního plynu z evropského energetického mixu.

Ano. Nejde totiž o návrh, žádná další jednání s Radou či Parlamentem de facto nebudou. Hned na začátku, před čtyřmi lety, Evropská rada i Evropský parlament delegovaly své pravomoci v této věci na Evropskou komisi.

Proto se taxonomie formálně nazývá „delegovaný akt“. Představa, že by se teď našlo potřebných dvacet členských zemí, které by návrh odmítly, nebo že by se proti taxonomii vyslovila nadpoloviční většina poslanců Evropského parlamentu, se mi nezdá úplně reálná.

Beru to tak, že tento akt bude, možná s drobnými změnami, veřejně vyhlášen. Je nutné jej vnímat především tak, že se jádro stává legitimním a legálním zdrojem elektřiny v rámci evropského energetického mixu.

Můžete namítnout, že se tak děje pouze dočasně, do roku 2045. Ale v tomto případě vnímám „dočasnost“ podobně, jako jsme za socialismu vnímali „dočasný pobyt sovětských vojsk“: tehdy jsme říkali, že jednotkou dočasnosti je jeden furt.

Ještě před několika lety bylo v rámci evropské debaty o klimatické změně prakticky nemožné, aby jaderná energetika byla respektována coby součást řešení. Jádro tím vhodným, bez­emisním zdrojem vždy bylo, jen to málokdo říkal nahlas.

Pamatuji několik českých premiérů, kteří takto veřejně vystupovali: od Topolánka přes Nečase po Sobotku a Babiše. Velmi často byli na Evropské radě s touto otevřeností osamoceni. To se teď změnilo.

Je to podle mě přiznání faktu, že se odpůrcům jádra nepodaří dát dohromady potřebných dvacet členských států, které by mohly delegovaný akt zvrátit. Případná žaloba k Evropskému soudnímu dvoru je tak jediným nástrojem, který Rakousku zbývá.

Evropská komise rozhodnutí zřejmě vydá ještě teď v lednu. Tím začne lhůta čtyř měsíců, kdy se mohou vyjádřit Evropský parlament nebo Evropská rada. Ale nečekám, že by Parlament či Rada taxonomii odmítly.

Těžko říci. V řadě členských zemí je jádro předmětem politické debaty a myslím, že nikdo pořádně neví, jaký je reálný počet stoupenců jádra v Unii.

Je to přibližně půl na půl. Polovina členských zemí je projaderná a polovina buď protijaderná, nebo má o jádru vážné pochybnosti.

Chceme se vzdát uhlí a role zemního plynu je maximálně dočasná.

Pokrytí naší spotřeby čistě z obnovitelných zdrojů nevidím jako reálné, dokud nebudeme schopni elektřinu skladovat ve velkých objemech. Jádro je pro mě nutnou součástí řešení pro tuto zemi.

Ne. Komise před třemi týdny přišla s návrhem na postupné odstranění zemního plynu z evropské energetiky. Fosilní paliva jsou pro většinu evropských politiků nepřijatelná, alespoň to říkají, dokud je elektřiny a tepla dost.

Zemnímu plynu nepochybně nepomohlo, jak se jeho cena stala v posledních měsících velkým politickým tématem. Masivní nárůst ceny zemního plynu na podzim 2021 samozřejmě ovlivnil diskusi jak v Komisi, tak v jednotlivých členských státech.

Většinu poslední dekády stál zemní plyn v Rotterdamu mezi deseti a dvaceti eury za megawatthodinu; tři dny před Vánoci stál ale 180 eur.

Pokud je skutečně pravda, že se nás exportéři zemního plynu pokoušejí přinutit, abychom přehodnotili zelený úděl a neopouštěli zemní plyn, tak si podzimem 2021 rozhodně nepomohli. Při takto vysokých cenách jsou vítězem obnovitelné zdroje a jádro.

Důležité je podívat se na reál­né kapacity evropského i globálního průmyslu dodat vhodné turbíny v potřebném čase. Zda vůbec reálně existují, jaké mají dodací lhůty.

Náběh nových technologií bude méně plynulý, než si to nyní v Evropě malujeme. Dovoluji si jen připomenout, že náš kontinent už neumí vyrábět v dostatečném množství ani roušky a respirátory.