Akcie i zlato drtí krize, Češi proto objevují novou investici. Obrazy

Kupci na českých aukcích za posledních 12 měsíců utratili podle údajů internetového portálu ART , specializovaného na český trh s výtvarným uměním, za umělecká díla v celkovém součtu přes 900 miliónů korun.

Jedná se zatím sice jen o předběžné výsledky, ale už teď je zřejmé, že to bude více než kdykoli předtím. Vloni tuzemské aukční domy ohlásily obrat 881 miliónů korun. O rok dříve, v roce 2011, to bylo 645 miliónů korun.

Podle analytiků jsou totiž obrazy jednou z mála komodit, kde cena dlouhodobě neklesá, nekolísá, ale trvale roste.

Co stojí za rekordním obratem aukcí výtvarného umění v tomto roce, není podle oslovených odborníků ovšem zrovna snadné vysvětlit. Určitě však platí, že někteří kupci nákup uměleckých děl stále častěji vnímají jako určitou jistější formu ukládání financí.

Cena za díla lety prověřených známých a již nežijících autorů se totiž obvykle jen zvyšuje. V případě současných tvůrců taková jistota zatím není.

Slavná díla lukrativních autorů, která se v posledních letech vydražila za milióny korun, se také kdysi prodávala za relativně nízké ceny.

Podle Jana Skřivánka, šéfredaktora měsíčníku Art Antiques, zaměřeného na trh s uměním, designem a starožitnostmi, si prvorepublikový státní úředník mohl kupříkladu pořídit obraz, který namaloval Emil Filla, Jan Zrzavý nebo třeba Josef Šíma, už za dva či tři měsíční platy.

Tedy v podobných cenových relacích, jako se prodávají díla třeba i od našich nejvýznamnějších malířů dneška.

Po zhruba třech čtvrtinách století se jedno z přelomových raných pláten Emila Filly letos v lednu už vydražilo na aukci Adolf Loos Apartment and Gallery za 18,375 miliónu korun. Tedy jako druhé nejdražší dílo na tuzemských dražbách roku 2013.

„Nekupují se však autoři, ale konkrétní díla,“ připomíná Skřivánek. Když se objeví zajímavý obraz od neznámého autora, může se také prodat za skvělou cenu.

A naopak i průměrné věci od Filly, Špály či Zrzavého, kteří jinak patří mezi nejdražší autory, mnohdy podle něj zůstávají nevydražené.

„Myslím, že jde hlavně o zajímavost jednotlivých děl. Ceny kolem 10 miliónů v případě řady autorů už neznamenají žádný cenový posun – kvalitní Štyrský nebo Toyen prostě stojí tolik,“ konstatuje Skřivánek a dodává, že v desítce nejdražších obrazů mnoho překvapivých prodejů nebylo.

„Hlavní úspěchy se odehrály spíše v kategorii obrazů v cenách od 3 do 8 miliónů korun. I zde šlo primárně o to, že se v nabídce objevila výjimečná věc, za kterou byli sběratelé ochotni zaplatit víc, než bylo dosavadní autorovo maximum.“

Obecně je podle Skřivánka zřejmé, že pomalu roste zájem sběratelů o poválečné umění. A také v této kategorii letos na jaře padl nový cenový rekord, když se obraz Mikuláše Medka prodal za šest miliónů korun.

Letošní aukce umění tak byly neuvěřitelné i kvůli dalším rekordním číslům. Pozoruhodný byl například celkový počet děl, která se vydražila za vyšší sumy. Cenovku za více než milión korun totiž utržilo v roce 2013 už 130 obrazů. A dalších 785 obrazů, soch a starožitností bylo podle ART   vydraženo minimálně za sto tisíc korun. Řada z nich přitom přinesla také autorské rekordy, tedy nejvyšší vydraženou sumu u konkrétního autora.

Pozoruhodný je rovněž fakt, že letos byste trojici nejdražších vydražených obrazů na aukcích pořídili za zhruba poloviční sumu oproti loňsku, tedy za „pouhých“ 49 miliónů korun.

Zásadní roli v těchto číslech ovšem sehrála aukce, na které se vloni znovu prodával obraz Františka Kupky s názvem Tvar modré. Vydražil se v dubnu 2012 za více než 55 miliónů korun. Na desítku děl s nejvyšší cenovkou z letošních aukcí by tak letos v souhrnu stačilo „jen“ 115 miliónů korun. Uvedené ceny TOP 10 jsou včetně aukční provize.

Další rekordy na aukcích padly i v méně sledovaných výtvarných oblastech. Z listopadové aukce obrazů a starožitností společnosti Dorotheum a navazující specializované aukce skla vyšel i zbrusu nový aukční a autorský rekord pro obor ateliérové sklo. Slavný skleněný objekt, socha Silueta města III od autorské dvojice Libenský-Brychtová z roku 1989, se prodal za vyvolávací cenu 1,32 miliónu korun.

Každoročně se ale v prosinci nesčítají jen díla prodaná na aukcích za celý rok. Do souhrnných statistik trhu se započítává i celková suma děl, která nikdo v daném roce nevydražil.

Za tento rok to představuje starožitnosti a umělecká díla v celkové vyvolávací ceně za skoro 300 miliónů korun. Současně s tím, jak roste objem neprodaných položek, se tak úspěšnost aukcí už nijak výrazně nezvyšuje. Letošní rok byl tedy v konečných číslech velice dobrý.