Článek
V Evropské unii loni dosáhl podíl lidí pracujících v režimu směn bezmála 19 procent. Konkrétně u žen 17 procent a u mužů 20 procent. Mezistátní rozdíly jsou ale značné.
Nejvyšší podíl zaměstnanců pracujících na směny vykazuje Chorvatsko, a to 39 procent. Následují Slovinsko, Polsko a Slovensko. Na druhém konci žebříčku je Francie se sedmiprocentním podílem. Práce na směny je velmi málo rozšířena i v Belgii a Dánsku, vyplývá ze srovnání.
Rozsah práce na směny je dán charakterem zaměstnání. Například řídící pracovníci fungují ve směnném režimu jen zřídka. Roli hraje i odvětví. Práce na směny je běžná v hutních závodech, automobilkách, slouží tak i policisté nebo hasiči a řada dalších profesí.
„Nejvíce zaměstnanců loni pracovalo na směny ve zpracovatelském průmyslu, v obchodu, ve zdravotnictví a sociální péči a také v dopravě a skladování. V těchto sekcích působilo více než tři čtvrtiny všech zaměstnanců, kteří měli nepravidelnou pracovní dobu podle směn,“ popsala situaci v Česku předsedkyně ČSÚ Iva Ritschelová.
Záleží i na kraji
Nejvyšší podíl pracujících na směny ve věku od 15 do 64 let je mezi nejmladšími zaměstnanci do 25 let. Dosahuje 41 procent. Naopak nejnižší podíl na úrovni 21 procent hlásí skupina zaměstnanců starších 60 let.
Rozdíly jsou i mezi kraji. „V Praze je směnnost zaměstnanců podstatně nižší než v ostatních krajích, a to jak u mužů, tak u žen. Činí 21 procent. Nejvyšší je tento ukazatel v Ústeckém kraji, kde na směny pracují téměř dvě pětiny všech zaměstnanců,“ dodala Marta Petráňová z odboru statistiky trhu práce ČSÚ.