Článek
„Řeknu vám, že bych nechtěl být dnes mladý,“ říká bez obalu psycholog Karel Havlík. I on se ve své praxi setkává s lidmi na pokraji beznaděje ze ztráty uplatnění a společenské prestiže.
„Sebevrazi bývají lidé citlivější až přecitlivělí, ale i oni potřebují nějaký podnět. A ztratit práci je opravdu velký stres. Opakovaně jsem se o tom přesvědčil u padesátníků, kterým se to stalo,“ podotkl psycholog.
Počet sebevražd v Česku postupně klesal až do roku 2007, pak se ale trend obrátil. Z tehdejších 1375 sebevrahů se jejich počet každoročně zvyšoval až na 1647 v roce 2012. To představuje nárůst o 20 procent v průběhu pěti let.
Lidé přestali věřit
„Za loňský rok budeme mít kompletní čísla až v dubnu,“ řekl Právu Vladimír Polášek z oddělení demografické statistiky Českého statistického úřadu (ČSÚ).** Také psychiatr Ivan David je přesvědčen, že za strmým nárůstem sebevražd lze vidět zhoršující se sociální situaci velké části lidí. Problémy s nezaměstnaností začaly sice Česko trápit už v devadesátých letech, tehdy ale podle Davida lidé ještě věřili v lepší budoucnost.
„Dnes už to nevnímají jako nějakou přechodnou záležitost, která se zlepší, ale něco, co se bude trvale zhoršovat,“ míní psychiatr. „Ti lidé nemají šanci zaplatit svoje dluhy, nemají šanci najít přiměřené ubytování a jsou také izolováni,“ popisuje pocity těch, kdo propadají beznaději.
Prudký nárůst množství sebevrahů skutečně historicky provázel ta období, kdy do životů lidí náhle zasáhly společenské či ekonomické krize.
Ačkoli ČSÚ disponuje statistikami sahajícími až do roku 1875, nejstarší údaje je třeba brát s rezervou kvůli ještě nedokonalé evidenci. V minulém století však prokazatelně nejvíce sebevrahů ukončilo svůj život za hospodářské krize v první polovině 30. let. Nejtragičtější byl z tohoto hlediska rok 1934 se 4007 sebevraždami.
Rozdíly v Evropě jsou obrovské
Další nárůst následoval v počátcích normalizace 70. let, kdy z poválečných méně než dvou tisíc případů vzrostl počet sebevrahů na dva a půl tisíce. „Zajímavé je, že rozdíl mezi zeměmi s největší a nejmenší sebevražedností v Evropě je třináctinásobný,“ podotkl psychiatr David.
Nejhůř jsou na tom Lotyšsko, Litva a Rusko, nejlépe Kypr, Malta a donedávna Řecko. Tam se ale situace zhoršila právě s nástupem hospodářské krize. „My jsme v počtu sebevražd lehce nad průměrem,“ uvedl David. V jižních státech podle něj poskytuje lidem velkou oporu stále ještě tradiční model rodiny, která drží pohromadě a nenechává své potenciálně ohrožené členy na holičkách.
„U nás bývají svazky často nepevné a lidé se snadno rozcházejí, což hraje podstatnou roli. I na venkově vymizel trojgenerační model rodiny. Komunikace mezi prarodiči a vnuky je většinou slabá nebo chybí,“ dodal psychiatr.