Článek
Fischerová se narodila 6. června 1947 v Praze, jejím otcem byl divadelní režisér Jan Fischer, který byl za války vězněn v Terezíně a Osvětimi.
Zpočátku se věnovala herectví. Na filmovém plátně debutovala v roce 1961 v dramatu Kohout plaší smrt. Hrála také ve filmu Antonína Máši Hotel pro cizince (1966) a ve snímcích Jaromila Jireše Prodloužený čas (1984) a Lev s bílou hřívou (1986) nebo ve filmu Svědek umírajícího času (1989). Po roce 1989 se objevila v seriálu Konec velkých prázdnin (1994).
Během svého života vystřídala řadu uměleckých angažmá. Působila v Činoherním klubu Praha, odkud musela v roce 1973 odejít. Čtyři roky působila v Divadle Jiřího Wolkera, odkud odešla po narození syna Kryštofa. Musela se vyrovnat s jeho postižením a profesi přizpůsobit rodině. Stálé angažmá už nevzala. Hostovala v různých divadlech, dělala s Evaldem Schormem v Černém mnichovi nebo ve Vivisekci. Taky pracovala s Janem Kačerem.
Neúspěšná kandidatura
Kromě herectví se věnovala charitě, byla členkou správní rady Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 i členkou správní a dozorčí rady obecně prospěšné společnosti Knihovna Václava Havla.
V letech 2002 až 2006 byla poslankyní, jako nezávislá kandidovala za Unii svobody - DEU a lidovce. Z desátého místa kandidátky ji k mandátu vynesly preferenční hlasy. Hájila zájmy kultury, nezávislost médií či potřeby občanské společnosti. Patřila mezi poslance, kteří opakovaně navrhovali přijetí zákona o registrovaném partnerství, přijatého nakonec přes veto prezidenta Václava Klause v roce 2006.
Táňa Fischerová na snímku z března 2013
V polovině roku 2012 oznámila Fischerová, že se bude ucházet v přímé volbě o post hlavy státu. V prvním kole volby z 11. a 12. ledna 2013 získala 3,23 procenta hlasů, což stačilo na sedmé místo.
Koncem března 2013 se stala předsedkyní Českého helsinského výboru. Byla taky ve vedení Národní rady osob se zdravotním postižením a členkou organizace Amnesty International.
Milovnice díla Antoina de Saint-Exupéryho a poezie sama psala, vyšly jí povídky Lydiiny dveře a Bílý den, které daly nahlédnout do jejího vnitřního světa.
Reakce na smrt
Jan Kačer řekl, že Fischerová věděla, v jakém je stavu. „V pátek mi volala, usmívala se a říkala mi, že se se mnou loučí," uvedl režisér pro Českou televizi. „Odcházela s takovým něžným úsměvem. Já jsem se jí ptal, co tady bez ní budeme dělat. Ona mi na to odpověděla, že jsem se zbláznil, že tady bude všechno hezké," řekl Kačer.
„Nikdy jsem neslyšel, že by si na něco stěžovala,“ dodal s tím, že sama byla nesmírně skromná: „Já jsem si skutečně přál, aby byla prezidentkou. Dokonce jsem ji k tomu přemluvil. Dodneška si myslím, že by Táňa byla dobrou prezidentkou.“
„Paní Táňa svým zjevem, hlasem, modulací hlasu a takovou průzračností svého myšlení, byla něco jako svatá žena. A víte, že jsme jí to věřili? Tak jsme ji za to měli rádi," řekl bývalý disident, český premiér a předseda Senátu Petr Pithart.
Podotkl také, že pro mnoho lidí to bylo něco nesnesitelně dráždivého. Kandidatura Fischerové na funkci prezidentky byla podle Pitharta oběť, kterou podstoupila: „Je to tak, že tím možná dodávala odvahy těm (ženám), které to zkusí po ní a budou úspěšné, a řekl bych, že už je nejvyšší čas. Ona razila cestu."
„Táňa Fischerová byla neobyčejně statečná žena. Svůj nelehký osud nesla s velkou noblesou a kolem sebe šířila dobro,” řekla zpěvačka Marta Kubišová: „Je to veliká ztráta. Byla to úžasná ženská, která měla až biblický osud se svým synem. Srovnávala se s tím úžasně."