Článek
Hana Hnátová se narodila 20. června 1924 v Praze v židovské rodině Lustigových. Podle projektu Paměť národa byla v listopadu roku 1942 společně se svým bratrem, matkou a sestřenicí Věrou, která žila s rodinou Lustigových, deportována do ghetta v Terezíně. Otec přijel kvůli pracovnímu nasazení na veřejně prospěšné práce o několik měsíců později.
Do Osvětimi byli nejprve v září 1944 převezeni otec a bratr, otec tam zahynul. Hana Hnátová se v říjnu 1944 dobrovolně přihlásila do transportu do Osvětimi s matkou a sestřenicí Věrou. Po kratší době v Osvětimi byly vybrány na práci do pracovního tábora Freiberg, pobočného tábora Flossenbürgu, kde pracovaly v továrně na letadla. V dubnu 1944 při evakuaci tábora odjely do Mauthausenu, kde se začátkem května 1945 dočkaly osvobození americkou armádou.
„Po válce jsem se dozvěděla, že nás měli v Mauthausenu zplynovat, ale došel Cyklon B. Místo toho jsem uviděla americký tank s bílou vlaječkou,“ vyprávěla Hnátová pro projekt Paměť národa.
Hnátová se s matkou a sestřenicí vrátila do Československa, kde se sešly s bratrem Arnoštem. Dodělala si maturitu, kurz administrativy a pracovala jako korespondentka u obchodní firmy. Založila rodinu a vychovala syna a dceru. „Odpor ke všemu německému ve mně zůstával dlouho po válce, tvrdila jsem například, že píšu švýcarsky, abych nemusela slovo němčina ani vyslovit. Dnes je to už jinak,“ uváděla. Její bratr Arnošt Lustig zemřel v únoru 2011.