Článek
Uhl patřil mezi přední disidenty. Za protesty proti srpnové okupaci byl v prosinci 1969 zatčen a odsouzen ke čtyřletému vězení. Šlo o první velký politický proces po začátku tzv. normalizace.
Patřil mezi spoluzakladatele Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který za normalizace podporoval politické vězně a jejich rodiny. Za tyto aktivity byl v roce 1977 propuštěn z práce a o dva roky později znovu odsouzen k pětiletému vězení. Tam se potkal mimo jiné s Václavem Havlem, Jiřím Dienstbierem nebo Václavem Bendou.
Petr Uhl a jeho manželka Anna Šabatová (na snímku z ledna 2019)
Po propuštění pracoval jako topič a dál se angažoval v disentu.
Po sametové revoluci pracoval Uhl pro Koordinační centrum Občanského fóra, po volbách v červnu 1990 zasedl ve Sněmovně národů Federálního shromáždění.
V listopadu 1989 rozšířil neověřenou zprávu o údajné smrti studenta Martina Šmída na Národní třídě. Uhl za to byl zatčen, o týden později však bylo jeho stíhání zastaveno a za rozšíření fámy se Uhl omluvil na veřejném shromáždění občanů na Letenské pláni.
Novinář, komentátor
Začátkem 90. let vedl Československou tiskovou kancelář, řadu let působil také jako komentátor deníku Právo.
Uhl se nikdy netajil svými levicovými postoji a zastával často i nepopulární názory. Odsuzoval například poválečný odsun Němců z Československa. „Takzvaný odsun považuju za vyhnání, které v podmínkách československého státu, jenž chtěl být demokratický, nelze ospravedlnit nacistickými zločiny,“ prohlásil před 13 lety, když dostal od Sudetoněmeckého krajanského sdružení Cenu Karla IV.
Uhl byl držitelem celé řady ocenění, například medaile Za zásluhy I. stupně, kterou mu v roce 1998 udělil prezident Václav Havel, ale i vysokých vyznamenání polských, německých či francouzských. V roce 2018 obdržel při předávání novinářských cen Karla Havlíčka Borovského za rok 2017 Cenu Opus Vitae za celoživotní prosazování spravedlnosti, lidských práv a za osobní statečnost.
S Annou Šabatovou měli tři děti.