Článek
Jeho život poznamenala nejen druhá světová válka, ale především roky 1948 a také 1968. Během války odmaturoval na gymnáziu a nastoupil jako referent v Ústředním svazu řemesel v Paláci Koruna na Václavském náměstí. Po 2. světové válce začal studovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale z politických důvodů nebyl připuštěn k promoci.
Účastnil se pochodu studentů na Pražský hrad k prezidentovi Edvardu Benešovi, kteří protestovali proti komunistickému postupu. Aktivně se účastnil nejen druhého, ale i třetího odboje. Pomáhal při organizování nelegálního překračování hranic a odchodu svých sourozenců a přátel na Západ.
Na vojnu nastoupil 1. října 1950 a byl přeřazen k Pomocnému technickému praporu. Pět let, nejdříve v rámci PTP a později jako civilista, pracoval jako horník na Dole Prezident Gottwald v Hrdlovce u Duchcova a později na Velkodole Čs. armády v Karviné. Od roku 1956 působil dvanáct let jako kulisák a zástupce jevištního mistra v Hudebním divadle v Karlíně.
Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 emigroval s manželkou a synem nejprve do Vestfálska ke svým bratrům a později do Vídně, kde pracoval v potravinářském koncernu. Z prokuristy se vypracoval na zástupce generálního ředitele.
Po sametové revoluci v roce 1989 se vrátil do Československa a v roce 1992 už jako důchodce restituoval hrad Český Šternberk a s ním i v jeho okolí přes dva tisíce hektarů polí a luk. Asi dva tisíce hektarů zrestituoval také na Rokycansku. Získal zpět a zrekonstruoval také vodní elektrárnu v Ratajích nad Sázavou. Kromě správy svého majetku se dále věnoval ochraně a propagaci českých kulturních památek doma i v zahraničí.
V roce 2005 ho tehdejší prezident Václav Klaus vyznamenal medailí Za zásluhy II. stupně.