Článek
Finanční úřad Ústeckého kraje vydal na majetek dílny zástavu v celkové výši 21 milionů korun, a to kvůli porušení rozpočtové kázně v případě dvou dotací z roku 2014. Dané granty, které Horáček, tedy majitel společnosti, od ministerstva průmyslu a obchodu získal, nebyly dle finančního úřadu čerpány v souladu se žádostí o poskytnutí dotace.
Stroje – žehlicí a prací linka, které Horáček za 14milionovou dotaci nakoupil – údajně nikdy nepracovaly. Ústecký venkovský zámek, jejž podnikatel z další téměř 14milionové dotace opravoval, a to za účelem rozšíření chráněné dílny, prý nikdy v tomto směru nevyužil.
Místo dílen je v sídle luxusní koupelna s masážní vanou
Objekt podnikatel za peníze z EU zrenovoval a nyní se jej snaží za tutéž částku, tedy necelých čtrnáct milionů, prodat. Namísto čtyř dílen a šaten pro zaměstnankyně je v sídle luxusní koupelna s obrovskou masážní vanou nebo několik pracoven a ložnic. Zámek určený pro zaměstnávání hendikepovaných není, dle údajů realitní kanceláře, bezbariérový.
Právě tato budova je majetkem dílny, který podléhá zástavě, ze zařízení pak jde o žehlicí linku a šicí stroje, v zástavě má Horáček i tři automobily.
Pochybnosti týkající se čerpání dotací úředníci v protokolech zaznamenávali již od roku 2016. Právo má veškerou dokumentaci k dispozici. Od té doby Horáčkova dílna přesto na veřejných zakázkách získala zhruba půl miliardy korun. A tendry, navzdory majitelovu loňskému obvinění z korupce a ovlivňování veřejných zakázek, společnost vyhrává i nadále. Například ministerstvo obrany s dílnou zhruba před měsícem podepsalo roční smlouvu na skoro dva miliony korun za umývání nádobí.
O tom, že Horáček za evropské peníze pořídil žehlicí linku, pračky a sušičky, které následně nechal ležet ladem, Právo informovalo již v minulosti [celá zpráva]. Z dokumentů finančního úřadu vyplývá, že úředníci objekt ústeckého sídla dílny, kde měly být stroje zapojeny, kontrolovali během let 2016 až 2017 nejméně šestkrát. Ani jednou přitom podle nich nebyla žehlicí linka v provozu.
Částka fakturovaná Horáčkem za zařízení (zhruba 24 milionů) prý navíc podle úředníků byla mnohem vyšší než v případě společnosti Krajská zdravotní, jež stejnou žehlicí linku, pouze s odlišným ohřevem, nakoupila za zhruba deset milionů korun.
Klient Buzkové
To, že stroje nemohly být zapojeny, dokládala rovněž data mapující spotřebu energií. „Správce daně (finanční úřad – pozn. red.) prokázal, že technologie pořízené z dotace, žehlicí linka, průmyslové pračky a sušičky vzhledem ke skutečným spotřebám energií – vody, plynu a elektrické energie – v pronajatých prostorách, kde se technologie nacházely, nemohly pracovat,“ píše se v protokolu.
Při vyjednávání s finančním úřadem byla na Horáčkově straně jako odborná konzultantka přítomna bývalá ministryně školství za ČSSD (mimo jiné v Paroubkově vládě) a nynější advokátka Petra Buzková. Horáček je podle zjištění Práva jejím klientem.
Právě vedle bývalého premiéra Jiřího Paroubka se na předvolebních mítincích v roce 2010 Horáček údajně objevoval. Měl shánět černé duše do strany, přičemž nové členy prý lákal na jízdy limuzínou či účast na večírcích.
„S panem Horáčkem se známe jako advokát a klient,“ uvedla Buzková s tím, že ji váže advokátní mlčenlivost. Pouze doplnila, že pro Horáčka prý nikdy nezpracovávala veřejné zakázky.
Další výše zmíněnou spornou čtrnáctimilionovou dotaci podnikatel získal na rekonstrukci takzvaného Svádovského zámku, který leží rovněž v Ústí nad Labem. Objekt patří do majetku dílny a nyní je v zástavě.
„Po rekonstrukci bude objekt využit jako pracoviště pro chráněnou dílnu zabývající se výrobou pracovních oděvů a dalších textilních výrobků pro zdravotnictví. Současný pronajatý objekt (sídlo v Ústí, kde Horáček postavil zmiňovanou žehlicí linku – pozn. red.) nevyhovuje a je malý. V chráněných dílnách budou vyráběny pracovní oděvy. V dělnických profesích bude zaměstnáno výhledově 40 žen a 10 mužů,“ stojí v žádosti o dotaci.
Místo chráněné dílny kancelář
Po úspěšném získání evropských peněz a po následné rekonstrukci ale úředníci finančního úřadu zjistili, že objekt nebyl využívaný jako výrobní provoz, tedy jako chráněné dílny, na které byla dotace určena, ale jako kancelář administrativních pracovníků.
Součástí zámku měla být například šatna pro 20 zaměstnankyň, místnost ale prý byla zcela prázdná. Tvrzení kontrolorů dokládají i pořízené fotografie. V pokoji, kde mělo pracovat až 13 šiček, nebylo dokončeno ani osvětlení, místnost byla opět zcela nezařízená.
K přesunutí dílny do nově zrekonstruované budovy nikdy nedošlo. Horáček argumentoval tím, že zaměstnanci odmítli na zámek dojíždět, zaměstnavateli údajně hrozili výpověďmi. Zámeček je od sídla společnosti dle zjištění redakce vzdálen jen pět kilometrů, cesta od sídla k objektu trvá autobusem zhruba devět minut a poté čtyři minuty chůze.
Podnikatel zámek koupil v roce 2006 spolu s tehdejší obchodní partnerkou za 3,5 milionu, poté jej za pět milionů prodal právě dílně – podniku, který dodnes sám vlastní. Dnes, po rekonstrukci z evropských peněz, vilu prodává za 13,8 milionu.
