Článek
V minulých dnech jste se spolu s předsedou ČSSD Janem Hamáčkem ostře vyjadřoval k bývalé adeptce na křeslo ombudsmanky Válkové. Proč jste ve vládě nenavrhli její odvolání z postu zmocněnkyně, když vám tak vadí?
Honza Hamáček navrhl, abychom to projednali, řekli jsme svůj názor. To považuji za zásadní. Musím říct, že nepřesvědčíme-li partnera, nemáme tolik hlasů, abychom to schválili.
Jste ochoten připustit, že Válková, jak tvrdí, v 70. letech opravdu o komunistickém prokurátorovi Urválkovi, který měl na svědomí politické procesy 50. let včetně justiční vraždy Milady Horákové, nic nevěděla a těžko jako mladá právnička mohla zabránit tomu, aby se nepřipodepsal pod její vědeckou práci?
No o to právě běží. To byl právě smysl toho, proč to bylo zařazeno na jednání vlády a byla na ni pozvána paní Válková. To považuji za fér. Ale stojím si za svým. To, co ji podle mě diskvalifikuje pro jakoukoli významnější politickou funkci, je právě její vysvětlování. Připadá mi, že funkce vládní zmocněnkyně je spojená s určitou přirozenou pověstí tohoto úřadu. Tak tomu bylo i v minulosti, vzpomeňte si třeba na roli Petra Uhla v této funkci. Pokud je někdo spojen s Urválkem, tak mi to připadá bizarní.
Bylo mi jí líto. Babišovi ministři stojí za Válkovou a zlehčují její spolupráci s justičním vrahem
Takže jejímu vysvětlení nevěříte?
Trvám na tom, že její vysvětlování ji diskvalifikuje. Je pro mě nepředstavitelné tvrdit, že nevěděla, kdo je Urválek. To přece byla notoricky známá věc a pamatuji se na to, i když jsem mladší než paní Válková. Připadá mi absurdní, aby někdo, kdo studoval práva, toto nevěděl.
Detaily mě až tak nezajímají, prostě mi to připadá celé jako výsměch. Nemám potřebu dávat dohromady nějaké tribunály, nemám ambici se někomu hrabat v minulosti, s někým si vyřizovat účty, ale tento případ je tak do nebe volající, že těžko můžete čekat moje mlčení.
Prezident stáhl po dohodě s Válkovou její nominaci na veřejnou ochránkyni práv a místo toho poslal do Sněmovny návrh na bývalého zástupce ombudsmana a soc. dem. exposlance Stanislava Křečka. Podpoříte ho v únoru při hlasování?
Myslím, že ve hře jsou docela dobří kandidáti ze Senátu pánové Vít Schorm (zástupce vlády u Evropského soudu pro lidská práva) a Jan Matys (advokát), asi bychom si dokázali z těch dvou jmen vybrat.
Lubomír Zaorálek, ministr kultury
Už jste se sžil jako ministr s kulturou?
Myslím, že jsem se už docela zorientoval. A to nejen obsahově, ale i lidsky. Mluvím tím o lidech, kdy jsem považoval za nutné se s nimi potkat a pobavit. Přiznávám, že jsem narazil na věci, které, mám dojem, je potřeba změnit. Jsme ministerstvem kultury, ale nabyl jsem dojem, že například ti, kteří mají dělat umění a kulturu, byli v minulosti docela upozaďováni. Takže třeba tato věc je tím, co se snažím měnit. A také další...
Ptáme se proto, že jste víc slyšet v komentování domácí a zahraniční politiky, jako byste se stále ještě cítil víc ministrem zahraničí.
Je pravda, že občas mě něco tak vyprovokuje, že si k tomu řeknu své. Nehledě na to, že se mě na to ptají.
Takže nejde o soutěž s vašimi partajními kolegy, šéfem soc. dem. Hamáčkem a ministrem zahraničí Petříčkem, kdo bude víc slyšet?
Tak to opravdu není. Jsme ve vládě, kde spolu všichni komunikujeme a mám dojem, že dobře spolupracujeme. Opravdu nemám ambici suplovat nebo nějak nahrazovat ministra zahraničí. Pokud jsem se v poslední době vyjadřoval k tomu, co se stalo v Iráku nebo Iránu, tak to prostě bylo dáno tím, že mě to nesmírně znepokojuje.
Navenek to třeba může působit jako nenápadná snaha o návrat do nejužšího vedení soc. dem. Uvažujete o tom?
Neuvažuji. Moji jedinou ambicí dnes je dobře fungovat na ministerstvu kultury. Fakt, že se vyjadřuji k jiné problematice, je dán tím, že jsem se určitou dobu věnoval právě zahraniční politice, která mě stále zajímá a asi nikdy nepřestane. Takže připouštím, že se mi bude stávat, že občas z této oblasti něco okomentuji.
Pokud jde o mé hodnocení situace na Blízkém východě, řekl bych, že není mnoho lidí, kteří měli možnost být v Íránu, jednat s jeho prezidentem, stejně jako s iráckým premiérem a dalšími politiky. A díky tomu, že znám názory těchto lidí, se občas stane, že nahlas využiji těchto svých zkušeností.
Ministr kultury Lubomír Zaorálek
Hodně hlasitě jste se v nečekané shodě s Karlem Schwarzenbergem pustil do USA kvůli zabití iránského generála Sulejmáního. Trváte na svém i poté, co prezident Trump oznámil, že generál chystal útoky na čtyři americké ambasády a podle šéfa americké diplomacie Pompea nepřijel do Iráku na žádnou mírovou misi?
Naopak. Četl jsem zprávu, podle které Čína nemůže věřit tomu, že má tolik štěstí. Proč o tom mluvím? Z celé té situace těží právě Čína a také Rusko. Znamená cesta německé kancléřky Merkelové do Moskvy, že by Rusko mohlo být mediátorem celého sporu? Možná ano.
A když mluvím o Číně, tak pokud je řeč o nějakém embargu na Írán, tak je to přece Čína, která tam dodává všechno, co země potřebuje. Takže embarga, na kterých nejsme dohodnuti, jsou velmi sporná. Mohou postihnout chudé lidi, ale ve strategických otázkách to považuji za zcela neproduktivní.
Trvám na tom, že to, co udělal prezident Trump, je zvyšování nestability a chaosu v daném regionu. Ti, kdo se radují, jakou lekci jsme udělili Íránu, tak ať si uvědomí, kdo na tom v té geopolitické hře vydělává.
Měla by se podle vás stáhnout z Iráku čtyřicítka českých vojáků?
Nedělám zahraniční politiku...
Ale často ji komentujete a jste členem vlády i Sněmovny, které o tom rozhodují...
Jsem samozřejmě opatrný, protože tam nejsme sami, a měli bychom reagovat po nějaké dohodě. A to jak se spojenci, tak s iráckou vládou. Mám v tomto ohledu naprostou důvěru v českou diplomacii, která postupuje správně.
Vedení Prahy popudilo Čínu vypuštěním ze smluv zmínky o uznání jednotné Číny. Ta odvetou odmítla pustit do země některé hudební soubory. Podařilo se vám je přesvědčit, aby to nedělali?
Pokusil jsem se, ale nepříliš úspěšně. Nechci to ze sebe shazovat, ale tady jsou možnosti ministra kultury omezené. To je třeba řešit výš. S Čínou je třeba vést dialog, byť kritický, ne ho úplně zmrazit. Vede ho Německo, Británie, Spojené státy. Pokud se nám to podaří opět zmrazit, tak to bude specifikum ČR. Nemyslím, že je to dobře.
Všichni by měli domýšlet důsledky svých rozhodnutí. Já jsem nenavazoval kontakty s Čínou kvůli ekonomickému profitu, ale proto, že Čínu považuji za důležitého hráče ve světě. Žádná debata se bez ní neobejde. Přál bych české diplomacii úspěch, aby se situace neeskalovala.
Když spolu země nemluví, pak se omezuje prostor nastolovat vážná témata. Pro diplomacii je výhodné, když se komunál dokáže s ministerstvem zahraničí domluvit na jednotném postupu. Mrzí mě, že se to nedaří. A že to dopadá na naše soubory, s tím se budou muset srovnat ony samy.
Když mluvíte o tom, jak ve vládě dobře spolupracujete, tak co mají znamenat ty spanilé separátní jízdy ANO a soc. dem. do krajů, kdy se předháníte ve slibech? Jen tento týden jste se střídali na jihu Moravy.
Pro mě to má veliký smysl. Když jsem třeba navštívil Zlín, Vysočinu, Liberec, jižní a severní Moravu, tak ta setkání s lidmi prostě považuji za zásadní věc. Procházím různá místa, nejen kulturní, a to, co se dozvídám, je pro mou práci klíčové.
Řeknu vám příklad: lidé si na mnoha místech stěžují, že se nemají kde scházet, že poslední kulturák ve městě vyrostl za komunistů a dnes žádný takový program na výstavbu není. Přitom tam fungují ochotnické a jiné kulturní spolky. Takže takové poznatky jsou klíčové pro to, co pak je nutné prosazovat ve vládě.
A nejsou tou inspirací také podzimní krajské volby?
Já mluvím o své motivaci. Zajímá mě, jak funguje kulturní politika, prostě nechci být odříznutý od reality. Samozřejmě, že podobné akce patří k politice obecně. A zvlášť to musí patřit k politice soc. dem., která dnes neprožívá nejlehčí okamžiky. Jsem přesvědčen, že jestli chceme v politice něco znamenat, tak bez kontaktu s lidmi nemáme šanci.
Jak tipujete vaše výsledky v krajských a senátních volbách, kde v horní komoře soc. dem. obhajuje deset ze třinácti křesel?
To záleží na několika věcech. Co mi připadá nejdůležitější je, koho do voleb pošleme. Věrohodnost lidí, které nasadíte, je klíčová. Proto jsme se snažili, a teď mluvím za severní Moravu, vybrat lidi, o nichž lidé vědí, že něco umí, že za nimi něco je. Řečeno za mě – musí to být politici, se kterými lidé na ulici chtějí mluvit.
A stejně tak je důležité, jak se budeme chovat my, kteří jsme dnes ve vládě. Abychom jen neseděli na svých úřadech, ale také se zajímali, co se děje v krajích a něco pro ně dělali. Vracím se k vaší předchozí otázce a poctivě odpovídám: ano, tyto výjezdy souvisí i s volbami.
Celý rozhovor s Lubomírem Zaorálkem si můžete přečíst v sobotní Právu