Článek
„V prosinci na Barborku se nám narodilo nějaké zvířátko, nevěděli jsme, komu patří, protože ho nechtěly ani ovce, ani kozy. Vzali jsme si ho domů a zjistili jsme, že je to kozo-ovce,” popisuje narození zvířete chovatelka Marie Štefanová. Ke křížení došlo podle ní neplánovaně.
„My máme všechna zvířata ve výběhu pohromadě a beran se zřejmě zamiloval,“ uvažuje chovatelka.
Podle veterináře Jana Kanova, který o kozo-ovci od narození pečuje, je takové genetické zkřížení raritou. „V živočišné říši je známé křížení například koně s oslem, ale tohle je opravdu první výskyt, ke kterému jsem se za svou třicetiletou praxi dostal,“ říká Kanov.
Kvůli zkřížení genů kozy a berana měla Barunka při vývoji zdravotní problémy
Protože se ke zvířeti jeho matka nehlásila, muselo být od mala pod neustálým dohledem a péčí lidí. „Měli jsme po narození starosti s tím, aby to ten organizmus vůbec vydržel. Museli jsme ji po kapkách napájet ovčím i kozím mlíkem, podle toho, co bylo,“ vysvětluje veterinář. Smíšené geny od obou rodičů navíc způsobily mladé kozo-ovci zdravotní problémy při vývoji.
Nejvíc si pochutná na papíru. Sežere vše, co vidí, takže položit někam fakturu je riziko.
„Předek se vyvíjel později než zadek, to znamená, že to začalo kulhat. Pak se k tomu přidal nedostatek vápníkových iontů, měla také problémy v podobě chřipky a průjmu,“ říká veterinář. Opravdu to s ní nebylo jednoduché, ale je to bojovnice, vybojovala si život a teď bude dál žít,“ dodává chovatelka.
Díky důsledné péči lékaře i chovatelky se tak zvíře dostalo z nejhoršího a nyní může žít plnohodnotný život. Omezená je však možnost další reprodukce a otázkou zůstává, zda se dožije stáří.
Zbarvení i podoba hlavy odpovídá ovci kamerunské, zadek má ale po anglo-nubijské koze.
S chovatelkou jezdí kozo-ovce i do práce
Z mladé Barunky, jak chovatelka kozo-ovci pojmenovala, se rychle stal domácí mazlíček. S Marií Štefanovou proto jezdí každý den domů i do práce. „Je to stejné, jako s malým dítětem. Musíte být neustále s ním. Když má hlad, začne řvát, když potřebuje čůrat, začne řvát,“ vysvětluje chovatelka.
Barunka je unikátní nejen svým vzhledem, ale také oblíbenou potravou. „Nejvíc si pochutná na papíru. Sežere vše, co vidí, takže položit někam fakturu je riziko,“ vysvětluje chovatelka. Mezi místními si tak zvíře vysloužilo přezdívku Demoliční četa. Jako každé malé dítě umí totiž zlobit.
„Kde je nějaká cedulka od zboží, tak si chytne cedulku a trhá. Ještě má legraci, když to začne rachtat a rozbije se to. Ale hned ví, že je zle, tak se utíká někam schovat, aby náhodou nedostala na zadek. A to pak trucuje v bedně,“ dodává s pobavením Barunky chovatelka.